Senát zamítl návrh novely zákona o vzdělávání lékařů č.95/2004. Přečetl jsem si vystoupení senátora Žaloudíka, které mělo zřejmě vliv na rozhodnutí Senátu. Poutavou formou nám v podstatě řekl, že vzdělávání podléhá silnému mnohostrannému lobbismu. Ten se pak projeví při jednáních v poslanecké sněmovně obvykle v bizarní podobě s bizarním výsledkem podle toho, zda je mezi poslanci lékař nebo pacient se svou zdravotní kartou u významného profesora. Ale chtělo by to dopovědět, jak se tedy mají předkládat citlivé normy.

Především by měli všichni vědět, proč se dělá novela. Profesor Žaloudík má pravdu, že to v r. 2004 s implementací evropského právo moc nevyšlo. Cílem Němečkovy novely bylo prý řešit nedostatek lékařů. Ale již na ministerstvu zdravotnictví (MZ) byl návrh cupován a podpora pracovního trhu se nedala vyvodit z žádné varianty.

Čím a jak by tedy mohla přispět novela o vzdělávání? Pokud se shodneme, že kvalita vzdělávání není tímto zákonem významně omezována, pak má novelizace pouze dva cíle: Pružnost pracovního trhu a boj proti atomizaci medicíny. Aby bylo možné řešit nedostatek lékařů v některých oborech, musí být vzdělávání jen tak dlouhé, aby rezident stihl potřebnou praxi absolvovat. To znamená, co nejnižší počet hlavních oborů a především, co nejnižší počet kmenů, standardizaci náplně pro jednotlivé praxe, aby se daly modulově skládat a v případě změny oboru uznávat. Čím méně kmenů tím větší pružnost trhu, neodůvodněné prodlužování zákonné praxe znamená méně samostatně pracujících lékařů na trhu. Nadstavbová specializace není dehonestace oboru, je to naopak příležitost přeškolit se z jiných oborů v krátkém čase za podmínky uznávání modulů povinné praxe. Změna oboru nebo užší specializace v rámci jednoho kmene by byla snadná a rychlá, ale i mezi kmeny lze nastavit uznávání nebo započítávání praxí zčásti na modulovém principu. Jednotlivé náplně praxí si tedy nemohou diktovat jednotlivé společnosti, ale musí být dílem MZ.

Finanční podpora, pak může zajistit pokrytí trhu geograficky a podpořit nedostatkové obory. Tak byla původně zamýšlena mnou zavedená podpora vzdělávání, která byla rozmělněna ČLK a hloupými podmínkami MZ pro rezidenčního vzdělávání. Byla to i moje chyba. Mým cílem bylo podpořit pracovní trh, a proto jsem měl příspěvek koncipovat jako titul ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) týkající se zaměstnanosti podobně jako pro jakékoli jiné profese. Pracovní trh ve zdravotnictví totiž jako jediný MPSV nepodporuje.

Boj proti atomizaci medicíny a návrat k celostnímu pojetí je daleko důležitějším cílem a nelze ho jednoduše dosáhnout novelou o vzdělávání. Musel by to být strategický cíl s komplexem opatření. Naštěstí nástroje pro zlepšení pružnosti trhu práce a omezení parcelace medicíny na superspecializace se kryjí.

A důvodová zpráva k novele je hotová a každý poslanec by měl vědět proč ji projednává. Doplnění hlavních oborů nebo jiné zásahy pozměňovacími návrhy, jak je popisuje prof. Žaloudík, by šly proti záměru předkladatele. Příslušný poslanec by měl u bystřejších novinářů utrum s kritikou nedostatku lékařů. Boj proti atomizaci medicíny je důležitý pro pacienta. Vůbec se v posledních letech mluví o potřebách pacienta čím dál míň. Ministr Ludvík se k odpovědnosti přihlásil a už se na něho vrhli komorníci.

Je dobře, že Senát návrh zamítl. Je dobře, že senátorka Filipiová zabojovala proti vylepšování v Senátu a zamítnutí navrhla. Bylo by dobře, kdyby Poslanecké sněmovna senátní návrh přijala, protože dva výše uvedené cíle nenaplňuje.

Tomáš Julínek

20.12. 2016