Koronavirus navazující na virus SARS, který nakažený člověk předá průměrně 3 dalším lidem. Doba od přenosu na člověka do prvních příznaků onemocnění je obvykle tři až pět dní, ale možná 2 až 14 dnů. Symptomy onemocnění jsou horečka a suchý kašel, většina pacientů má dušnost, na rentgenu viditelné změny v plicích, zimnici, nevolnost a bolest svalů.
Mohlo by se zdát, že předchozí odstavec je popisem nám již dobře známého viru COVID-19. Ve skutečnosti jde o modelový případ nákazy virem, který už v roce 2012 použili autoři z berlínského Robert Koch Institutu, když pro vládu zpracovávali Zprávu o analýze rizik v civilní ochraně, kterou v lednu 2013 schválil německý parlament (Bundestag). Model byl vytvořen, aby odhadl, jakým způsobem bude nákaza probíhat a jaké dopady na různá odvětví ekonomiky a obecně na život bude mít. A aby tak umožnil Německu se na budoucí epidemii připravit.
Velmi přesný odhad
Zmíněná podobnost není náhodná. Modelový virus – ve studii označovaný jako Modi-SARS – má i další vlastnosti, které dobře známe ze současné reality. Patogen pochází z jihovýchodní Asie, kde byl z volně žijících zvířat přenášen na člověka prostřednictvím trhů. Děti a dospívající mají obvykle jednodušší průběh nemoci, zatímco pro osoby starší 65 let je významně vyšší procento smrtnosti (podíl zemřelých z těch, kdo onemocněli), na věku pacienta závisí také délka onemocnění. Přenos probíhá hlavně prostřednictvím kapénkové nákazy, ale virus může zůstat infekční několik dní na neživých površích. K léčbě není k dispozici žádný lék. Kromě dodržování hygienických opatření mohou být ochranná opatření v tomto smyslu přijata pouze izolováním nemocných nebo podezřelých z infekce a použitím ochranných prostředků, jako jsou ochranné masky, ochranné brýle a rukavice. Modelovaná pandemie začala v Asii v únoru, přiznána ale byla až o několik týdnů později. V dubnu se objevil první případ v Německu.
A tak největší rozdíl modelového viru a skutečného viru COVID-19 je ve smrtnosti (podílu zemřelých z počtu nakažených). Model počítá s 10 %, zatímco u COVID-19 se v realitě ukazují 3 % nebo méně. Přesto byl model z roku 2012 velmi přesným odhadem toho, co může přijít a na co by se Německo mělo připravit.
Očekávají se tři vlny ve třech letech
Nemá smysl podrobně rozebírat, k jakým závěrům ohledně vlivu modelové pandemie na Německo studie dochází. Za zmínku ale stojí klíčové zjištění týkající se průběhu pandemie, které z modelu vyplynulo – scénář očekává celkem tříletý vývoj s tím, že po této době bude vyvinuta, uvolněna a v dostatečném množství dostupná vakcína proti viru. Virus se ovšem během zmíněných tří let mění mutacemi, takže i lidé, kteří již byli infikováni, se na infekci stanou opět citlivými, protože se předpokládá, že osoba je imunní 360 dnů. To vede k celkem třem vlnám nemoci s různými počty postižených. V první vlně (dny 1 až 411) onemocní v Německu (z 80 milionů lidí) celkem 29 milionů lidí, v průběhu druhé vlny (dny 412 až 692) celkem 23 milionů a během třetí vlny (693 až 1052) celkem 26 milionů lidí! V průběhu tří let se očekává jako přímý následek infekce nejméně 7,5 milionu úmrtí. Zopakujme ale, že tento model počítá s několikanásobně vyšší smrtností, než jaká byla zatím zaznamenána u skutečného viru COVID-19.
Německý model z roku 2012 může sloužit k pochopení, z čeho plynou prohlášení německé kancléřky Angely Merkelové a strategie, které Německo pro zvládnutí pandemie COVID-19 uplatňuje. Nelze očekávat, že vývoj v Česku by se od vývoje u našich západních sousedů nějak významně lišil. Na německém modelu vidíme, že veškerá současná opatření české vlády, která jsou správná, nemůžeme vnímat jen jako dočasná – virus zkrátka v nejbližší době nezmizí. Nám proto nezbývá, než se s ním naučit žít, tedy udržovat přijatá opatření v účinnosti déle a tak, aby pro širokou veřejnost a národní hospodářství byla snesitelná. Proto před nás staví nejméně otázky, které je nutné bezodkladně zodpovědět.
- Jak zvládneme dlouhodobá omezení?
Virus nelze z ČR vymýtit, jen v čase přibrzdit. Což probíhá a je to správné. Musíme ale přestat vytvářet dojem, že virus přemůžeme a válku s ním vyhrajeme. To bez léků a plošné vakcinace není možné, protože lék zatím nemáme. Cílem tedy je připravit včas zdravotnický systém na případné nejhorší prognózy, tedy na stovky až tisíc lidí na plicních ventilátorech, což se může ještě dvakrát opakovat. To se zřejmě zdaří.
Je ale otázkou, jestli je nutné všechny občany vyděsit k smrti a tím srazit šíření viru rychle k nule (skoro ale ne úplně) za cenu stamiliardových ztrát, anebo zda by nestačilo udělat maximum pro ochranu nejvíce ohrožených skupin – seniorů nad 65 let věku, nemocných s plicními chorobami (astmatici, bronchitici, s fibrózami plic), s kardiálním onemocněním, těžkých diabetiků, onkologických pacientů apod. To znamená udržet je doma v tzv. ochranné karanténě. Ostatní, bezpříznakoví lidé, nechť nosí všude roušku a normálně žijí a pracují. A v co nejširší míře jsou testováni na přítomnost koronaviru a v případě pozitivního nálezu jsou rovněž umístěni do karantény. Ale hlavně ať jsou soustavně informování a je jim připomínáno, že za prvé musí být zodpovědní a stále nosit roušku a věnovat více času hygieně, aby nikoho nenakazili, a že za druhé pravděpodobnost těžšího či fatálního průběhu jejich onemocnění je malá a systém je na ni plně připraven. Tato tzv. SMART KARANTÉ-NA by byla dostatečná a daleko méně by poškodila ekonomiku. Samozřejmě divadla, kina, aquaparky atd. by byly zavřené, obchody naopak plně otevřené a restaurace například v režimu od 11 do 20 hodin pro obědy a večeře, to je jistě k posouzení. Ale znovu: nevyděsit, dát ekonomice šanci. Po úterý se zdá, že stát o tomto přístupu začíná přemýšlet.
- Jak má vláda reagovat vůči ekonomice?
Především dočasně zvýšit státní výdaje. Kromě těch, které tento týden schvaluje parlament, by vláda urychleně měla přijít s návrhem na příspěvek na udržení zaměstnanosti, vzorem jí může být Německo nebo Nový Zéland. Žádoucí by rovněž bylo, aby vláda podpořila investice do oblastí, které mají rychlý multiplikační efekt a nízkou dovozní náročnost – těmi rozhodně jsou například investice do stavebnictví. S podporou místních samospráv (krajů, měst a obcí) by proto měla na přechodnou dobu využívat zjednodušená pravidla pro veřejnou podporu a veřejné zakázky.
Na straně daňových úlev by vláda měla zavést dočasná daňová opatření pro firmy postižené COVID-19, tedy odložit povinné placení záloh na daň z příjmů právnických osob a DPH, odpustit pokuty za pozdní odevzdání kontrolního hlášení, zavést slevy pro sociální a zdravotní pojištění.
Jako další musí co nejdříve přijít na řadu opatření na rozběhnutí zabrzděné ekonomiky. Vláda musí pověřit systém českých komerčních bank k vytvoření nových záručních programů pro jejich klienty, zejména pro malé a střední podnikatele ve výši alespoň 15 % HDP, tedy kolem 800 miliard korun. Představa, že tento úkol bude plnit výhradně Českomoravská záruční a rozvojová banka, která se sama nenachází v hustém předivu každodenních ekonomických vztahů, je totiž naprosto iluzorní a z podstaty věci dodat rychle peníze v takto velkém množství do ekonomiky skrze ČMZRB nelze.
ČNB by vedle toho měla uvažovat o tom, že sníží nároky na proticyklické rezervy, které musí komerční banky povinně vytvářet, a zvýšit tím jejich kapacitu pro poskytování úvěrů. Prorůstový efekt by rovněž měla mít možnost využití devizových rezerv ČNB – jednak jako zdroj pro intervence devizového kurzu, pokud se příliš rozkýve, a jednak jako dodatečný zdroj financování státního rozpočtu.
Využít bychom měli rovněž naše členství v Evropské unii. Evropská rada a Evropská komise by měly mobilizovat finance EU a přesměrovat je na projekty na řešení dopadu epidemie. Členské země včetně té naší by měly začít urychleně jednat s Evropskou komisí, aby veškeré příspěvky ze zdrojů EU byly prioritně využity pro řešení vzniklé situace. V aktuálním období 2014 – 2020 je přibližně po přepočtu sto miliard korun, které zatím nejsou vázány ke konkrétním projektům, a lze je tedy využít přednostně. Zatím není žádný signál, že by k tomu Komise nebyla připravena.
Pro inspiraci si všimněme, co zatím už schválily jiné vlády ve světě. Spojené státy už například mají stimulační balíček ve výši bilión dolarů, což je pět procent jejich ročního HDP. Francouzská vláda slíbila, že žádnou firmu nenechá položit kvůli koronaviru. Slíbila kompenzace mzdových nákladů firem, aby se zabránilo propouštění. Celých 300 miliard eur, což je 11 % jejich HDP, dala na záruky bankám za úvěry firmám, schválila odklad daňových plateb. Vláda na Novém Zélandu kompenzuje mzdové náklady všem zaměstnavatelům, jejichž firmy jsou zasaženy COVID-19, aby nedošlo k poklesu zaměstnanosti. Německo slíbilo neomezenou likviditu podnikům zasaženým koronavirem, a uvolnilo na to 500 miliard eur.
- Jaké změny musíme provést v legislativě?
Legislativním procesem samozřejmě musejí projít (nebo už procházejí) všechny již zmíněná sociální a ekonomická opatření.
Vedle toho nás ale čeká především rozhodnutí poslanecké sněmovny o tom, zda vláda může prodloužit nouzový stav, který by jinak skončil 11. dubna. Současně platí, že vláda musí s poslaneckou sněmovnou mimořádně úzce spolupracovat, aby se průchod nezbytné nové legislativy parlamentem nestal brzdou co nejrychlejšího naplňování všech potřebných opatření. To přitom platí nejen pro spolupráci se sněmovní hlasovací většinou, ale i s opozicí. A samozřejmě se senátem, kde vládní koalice většinu nemá. Nezbývá nám proto, než si přát, aby tento čtyřúhelník vláda-koalice-opozice-senát fungoval ve prospěch celé země bez zbytečných zdržení a naschválů.
Petr Michal, advokát, místopředseda představenstva Hospodářské komory hl. m. Prahy
Marek Zeman, lékař, ambulantní specialista
