Polemika ke článku „Mladí lékaři hodnotí férovost pracovních podmínek v nemocnicích“, který uveřejnil Zdravotnický deník dne 12. listopadu 2018.
Specializační vzdělávání mladých lékařů, našich lékařských dětí, je v mojí rodné zemi doslova v troskách. Nejnovějším hitem jsou prý jakési „Kmeny“. K tomu nám, rovněž doslova, dneska „hoří chrámy našeho lékařského vědění“, kdy je jen otázkou kvapícího (umírajícího) času, kdy nebude mít kdo na těch našich lékařských fakultách ty mediky pořádně učit a tu „Mantru 15%“ si budeme moci strčit třebas za klobouk. A to všechno navzdory tomu, že mladý a sympatický a vzdělaný pan ministr a jeho team „Hasičů“ se marně pokouší dokola jen hasit a hasit a hasit. Přitom jedinou smysluplnou cestou vpřed je přece tvořit a tvořit a tvořit!
Ale abych byl k pánům ministrům (taky toho školství) a rovněž k odpovědným kolegům profesorům všemožných lékařských specializací spravedlivý. Dnešní obraz lékařského vzdělávání, postgraduálního i pregraduálního, je jednoznačně důsledkem dlouhodobého podcenění tohoto vážného problému za posledních 29 roků. A že se to kryje se změnou politického systému v naší zemi? A proč ne?
Naši mladí kolegové jsou na nás učitele naštvaní právem. Nás to před třiceti lety také napadlo, aspoň se ozvat, ale nic jsme s tím nakonec neudělali – a ani vlastně nemuseli, neboť na okresních internách či okresních chirurgiích bylo ještě dostatek zkušených, moudrých a odpovědných primářů. Kde ty loňské sněhy jsou? Copak nikomu z četných odpovědných pánů profesorů, ze stále ještě odpovědných zbylých pánů primářů či ještě odpovědnějších organizátorů toho našeho zdravotnictví nebylo již vloni divné, že naši mladí kolegové založili ne jednu, ale hned dvě ryze obranářské organizace? Té první, aby se to nepletlo, říkejme třeba „Rangers“ (Mladí lékaři, o.p.s.) a té druhé třeba „Mládežnické družstvo ČLK“ (Sekce mladých lékařů České lékařské komory).
Odjakživa platilo, že zoufalí lidé dělají zoufalé činy. A naši mladí kolegové z merita věci musí být zoufalí až běda. Moc se stydím, neboť už i já jsem ve věku učitelském. Přitom moderní řešení tohoto vzdělávacího veleprůseru existuje. Totální změna systému vzdělávání a výchovy našich lékařských dětí, které z pochopitelných důvodů musí předcházet totální změna myšlení nás zkušených (unavených) lékařů. Tady jest zcela jistě zakopaný onen pověstný pes.
Nepochybuji, že projekt „Férové pracoviště“ vznikl jistě z dobrých, tj. zoufalých, úmyslů. Může si někdo věci znalý skutečně myslet, že když naši mladí kolegové budou, podle jakýchkoliv kritérií a jakkoliv s dobrými úmysly, hodnotit stávající výuková pracoviště, akademická i praktická, že bude zejména praktický trénink mladých doktorů lepší? Jaká marnost.
Tak jako jest velkou kravinou jakýsi koncept říkající, že my lékaři prý už neošetřujeme pacienty, ale prý jakési klienty, tak z merita věci není vůbec ani myslitelné, že by žáci mohli kompetentně hodnotit učitele. Ta informační nerovnováha, chcete-li znalostní a dovednostní převaha zkušených a moudrých učitelů nad nezkušenými a naivními žáky, je totiž tak obrovská, že sice lze zcela jistě vyjádřit dojmy z výuky, ale to je tak asi všechno co lze z pozice žáků směrem ke kvalitě výuky vyjádřit. Důležitým kritériem kvality každé výuky je přece následné uplatnění žáků v praxi. Proč se tak „pro jistotu“ nekonalo a stále ještě nekoná, to je sice důležitá otázka, avšak nejspíše odpověď na ni nikoho tady v Czechlands zase až tak moc nezajímala a nezajímá. Leda že by se toho ujal ten všemi poslední dobou velecitovaný a velebený pan docent Ladislav Dušek s teamem spolupracovníků ÚZIS…
Vít Mareček
zdravotnickydennik.sk/blog/zapomente-urgentni-ci-centralni-prijmy
