Jejich vlastní srdce přestalo fungovat, přesto dnes mohou žít plnohodnotný život. Celkem tisíc pacientů se povedlo odoperovat za více než třicetiletou historii fungování programu transplantací srdce v pražském IKEM. Možnosti transplantací se za tu dobu velmi změnily, díky čemuž je možné operovat mnohem více pacientů s lepšími výsledky – jenže s tím souvisí prodlužující se lhůty čekání na orgán. Zatímco v roce 2012 byl medián čekání na nové srdce v IKEM 127 dní, loni to bylo 206 dní – a to přesto, že šlo o rekordní rok české transplantologie. S nedostatkem dárců má pomoci poplatek, který by měly příští rok začít dostávat dárcovské nemocnice. IKEM pak pomáhá těm, kteří by se jinak transplantace nedožili, mechanickými podporami.
Prvního pacienta odtransplantovali v IKEM na konci ledna 1984. Na operaci se tehdy podílel dvacetičlenný tým odborníků, kteří drželi od prosince 1983 pohotovost a čekali na vhodného dárce. Tehdy 44letý Josef Divina nakonec díky zákroku získal 13 let života navíc. V pořadí třetí transplantovaný pacient, který dostal nové srdce na podzim roku 1984, žije díky zákroku dodnes. 71letý Rudolf Sekava je v současnosti pátým nejdéle žijícím člověkem s transplantovaným srdcem na celém světě.
„Tehdy mi řekli, že by to chtělo výměnu, ale že se to u nás nedělá. Cítil jsem bezmocnost, ale i kapku naděje, že se snad ještě nějaká pomoc najde. Tenkrát mi nedocházelo, že se rychle blíží můj konec. Potkalo mě ale štěstí – dožil jsem se roku 1984 a v té době v pražském IKEM začali s transplantacemi srdce. 23. října jsem dostal srdíčko neznámé dárkyně. Vděčím tak IKEM za 31 let života s novým srdcem a za to, že jsem se mohl necelý rok po transplantaci vrátit do zaměstnání do školy, kde jsem pak ještě více než dvacet let působil,“ říká dnes Rudolf Sekava.
Rekordní sraz transplantovaných
Dnes už pochopitelně transplantace vypadá jinak, než jak ji podstoupil Rudolf Sekava. „Celý proces transplantace srdce se za ty roky, jak můžu sledovat, velmi změnil. Jsou modernější léky, změnila se technika operace, protože srdce dnes našíváme jinak než dříve, zjednodušila se i pooperační péče. Pokrok a to, že česká kardiochirurgie patří mezi světovou špičku, dokládají i statistická data – v prvních letech programu jsme totiž prováděli průměrně 10 až 12 transplantací ročně, teď jsou čísla čtyři až pětkrát vyšší. Loni se IKEM podílel svými 49 transplantacemi na téměř dvou třetinách těchto zákroků v Česku,“ vysvětluje profesor Pavel Firt, který byl i u první úspěšné transplantaci srdce v bývalém Československu a tehdejším východním bloku.
Od roku 1984 do letošního června v IKEM odtransplantovali 827 mužů a 173 žen. Pacientem s číslem tisíc se 16. června stal šestapadesátiletý František Mach ze středních Čech. „Měl jsem kardiomyopatii a srdce mi odcházelo. Ušel jsem 40 metrů a nemohl jsem dýchat nebo jsem se dusil, když jsem si lehl. Když jsem se dozvěděl, že se našel dárce, rozbrečel jsem se. Druhý den po transplantaci jsem se probudil a nadechl se, byl to pro mě malý zázrak. Dnes si mi krásně dýchá i chodí,“ popisuje František Mach. On, Rudolf Sekava a dalších 250 pacientů po transplantaci srdce se přitom sešli při příležitosti Světového dne srdce. Jde o nejvyšší počet transplantovaných, který se u nás takto dosud setkal na jednom místě.
Polovina srdcí je nevhodných k transplantaci
Právě kardiomyopatie, kvůli níž selhávalo srdce Františku Machovi, je vůbec nejčastějším důvodem selhání srdce a následného zapsání na čekací listinu na transplantaci. Druhou nejčastější příčinou je ischemická choroba srdeční. Operovaným pacientům bývá průměrně 49 let a transplantace jim umožňuje návrat k normálním aktivitám. Rok po zákroku žije 80 až 90 procent pacientů, pět let přežívá sedm z deseti pacientů a 55 procent žije více než deset let. V poslední době se výsledky ještě zlepšují.
Bohužel, i když dnešní medicína dokáže zachránit mnohé životy, v praxi jsou lékaři limitováni množstvím dárců. „Počet zákroků není závislý na naší ochotě či neochotě, ale na dárcích. Loni jsme na 53 transplantovaných srdcí měli 123 dárců. Ne každý dárce má totiž srdce vhodné k transplantaci – před zákrokem proběhne vyšetření, a pokud srdce vykazuje vady svalu nebo srdečních cév, není indikováno k transplantaci,“ vysvětluje ředitel IKEM Aleš Herman.
Na čekací listině je v současnosti 60 pacientů, z nichž 29 je urgentních. Pětina pacientů už přitom má implantovanou mechanickou podporou. „Na čekací listině je 46 mužů a 14 žen. Všichni jsou kontrolováni v ambulanci srdečního selhání Kliniky kardiologie IKEM. V případě zhoršení jejich stavu jsme připraveni je přeřadit do urgentního pořadí, nebo je indikovat k zavedení mechanické srdeční podpory, která jim v čekání na vhodného dárce pomůže a jejich zdravotní stav zlepší,” vysvětluje docent Ivan Málek z Oddělení srdečního selhání Kliniky kardiologie IKEM.
IKEM chce zvýšit počty lůžek
Ačkoliv mediálně bývá vidět hlavně samotná transplantace, tedy našití orgánu, už samotná příprava je velmi náročná. „Začíná to transportem a indikací, kdy je nutná dostupnost 24 hodin. Než dojde k samotnému výkonu, je zapojeno kolem 80 lidí. Vše velmi spěchá, protože doba na to, kdy je srdce vzato a zase zpátky voperováno, by neměla být delší než čtyři hodiny – a pan profesor Pirk je rád, když je kratší než tři hodiny, protože jsou pak výsledky mnohem lepší. Proto chceme, aby dárce přijížděl ze spádových oblastí k nám do centra tak, aby předávka srdce od dárce příjemci proběhla vedle sebe paralelně, což se nám ne vždy daří,“ přibližuje Aleš Herman.
Zvýšit počet zákroků by v příštím roce mohl signální kód, který přiznává dárcovským nemocnicím deset tisíc korun za odebraný orgán. „Mělo by jít o peníze navíc pro spádové nemocnice, aby mohly povolat do služby další sestry a také lékaře, který se bude dárci individuálně věnovat. Dárce je přitom stěžejní nejen pro transplantaci srdce, ale i dalších orgánů. Loni jsme prezentovali jako první ve střední a východní Evropě multiviscerální transplantaci, což byla výměna všech orgánů dutiny břišní. Pokud má tento program pokračovat, potřebujeme na to opravdu velmi dobrou spolupráci,“ vysvětluje šéf IKEM. Zároveň upozorňuje, že pokud se mají transplantace dále rozvíjet, je potřeba udržet jejich financování na současné úrovni. „V tuto chvíli jsme potentní pracovat, ale řešíme problém s nedostatkem lůžek. Proto se snažíme postavit dva nové pavilony, které jsou naprosto nezbytné pro pokračování našich programů. Už jsme zrušili knihovnu, seminární místnosti, rušíme některé pokoje lékařů a snažíme se z nich udělat obslužné místnosti. Už ale nemáme kam uložit pacienty a neustále se nám natahují čekací doby, což se netýká transplantačních programů, ale u příprav předtím je to velmi těžké. Pavilony G1 a G2 by proto měly sloužit jako urgentní příjem a nové resuscitační JIP tak, aby bylo dost lůžek pro další pacienty,“ uzavírá Herman.
V Česku se transplantují srdce na dvou místech – v IKEM a v Brně, přičemž ročně se provede kolem 65 až 80 operací. Od začátku transplantací u nás proběhlo kolem 1500 zákroků.
-mk-
