Ačkoli reforma nemocniční sítě v Německu již dostala zelenou od dolní komory německého parlamentu, a nejspíše bude posvěcena i komorou horní, kritika na její adresu u našich západních sousedů neutuchá. Prakticky nit suchou na ní nenechal jeden z největších odborových svazů, který v Německu sdružuje zdravotnický personál. „Je třeba se obávat, že propast mezi zdravotní péčí městských a zemských nemocnic se bude zvětšovat,“ cituje odborný deník Deutsches Ärzteblatt odborovou předačku Susanne Johnaovou.
Nemocniční reforma v Německu přinese nejen jinou strukturu nemocniční sítě a odlišné schéma financování nemocnic, ale také její racionalizaci. Podle spolkového ministra zdravotnictví Karla Lauterbacha (SPD), který reformu se svým odborným týmem připravoval a prosadil ve Spolkovém sněmu, to bude znamenat také úbytek počtu nemocnic o několik stovek v průběhu příštích deseti let.
A právě to se nelíbí jednomu z největších odborových svazů, který v Německu zastupuje zdravotnický personál a hájí jeho zájmy. „Pokud ministr předpokládá, že ubude 300 až 400 nemocnic, pak to znamená, že přibližně každá čtvrtá bude uzavřena,“ uvedla na 144. valné hromadě odborového svazu Marburger Bund její předsedkyně Susanne Johnaová.
Riziko propasti v kvalitě péče
Podle Johnaové je tento odhadovaný vývoj nebezpečný, a to hned v mnoha ohledech. Největší riziko odborová předačka vidí v tom, že se budou prohlubovat rozdíly v kvalitě zdravotní péče mezi městskými nemocnicemi a nemocnicemi, jejichž zřizovateli jsou spolkové země. Uzavírání nemocnic se pak bude týkat především menších městských.
„Funkční lékařské služby by ovšem neměly záviset na tom, kde žijete, ale jejich dostupnost a kvalita musí být zaručeny po celém Německu,“ cituje Johnaovou odborný deník Deutsches Ärzteblatt.
Předsedkyně Marburger Bundu rovněž zmínila, že zavírání nemocnic bude nevyhnutelně spojeno s propouštěním lékařů a dalšího zdravotnického personálu. Vláda se tak podle ní musí na tuto eventualitu připravit a do budoucna bude muset s odbory jednat o tom, jak bude financován příslušný sociální program. Johnaová ovšem podotkla, že silně pochybuje, že by v transformačním fondu, z něhož má být nemocniční reforma financována, byly na tento druh výdajů zahrnuty nějaké peníze.
Odboráři na své valné hromadě přijali usnesení, kde všechny stakeholdery zúčastněné na nemocniční reformě vyzvali, aby v rámci reformy nemocnic německé zdravotnictví nepřišlo o žádné specialisty ani ošetřovatelský personál.
Podle Johnaové by rovněž bylo velmi lehkovážné, aby kvůli nemocniční reformě došlo ke snížení léčebných kapacit bez zohlednění dostatečných rezervních kapacit pro případ nějaké příští zdravotnické krize, jako byla pandemie covidu.
Nelze spoléhat jen na dobré časy
„Zdá se, že na pandemii se již zapomnělo. Zdá se, jako by lidé ignorovali skutečnost, že kybernetické útoky přibývají a – což je mnohem horší – že Putinova útočná válka proti Ukrajině má za následek stovky mrtvých a zraněných denně,“ dodala Susanne Johnaová. Podle ní by měla být i tato rizika v nemocniční reformě zohledněna, protože systém zdravotní péče „nemůže být připraven pouze na dobré časy“.
Johnaová také vyjádřila zklamání nad tím, jakých změn nakonec doznalo schéma financování nemocnic. Doufala, že reforma nemocnicím poskytne větší jistotu pro plánování a sníží ekonomický tlak na zdravotní péči. „Výsledek, který nyní máme, bohužel tento požadavek jen stěží splňuje,“ řekla. Spolkový ministr zdravotnictví Karl Lauterbach přitom sám kladl důraz na to, aby nemocniční reforma ekonomický tlak na nemocnice snížila. Podle odborů ale zjevně ne dostatečně.
Reformu podpořila většina Spolkového sněmu
Reformu nemocnic schválil Spolkový sněm 17. října hlasy 374 ze 660 zákonodárců. Karl Lauterbach ji označil za „největší reformu ve zdravotnictví za posledních dvacet let“. Jádro reformy tkví ve vytvoření efektivnější sítě nemocnic, odstupňovaných do několika úrovní péče a specializace. Jednotlivé druhy léčby budou rozděleny do 65 skupin a spolkové země rozhodnou, které nemocnice budou jaký typ léčby nabízet. Záležet bude mimo jiné na úrovni kvality a dostatku kvalifikovaného personálu.
Nejdůležitější změna nastává v systému financování. Nemocnice dosud získávaly peníze skrze paušální sazby za případy, které „odléčily“, což ovšem nemocnice motivovalo k poskytování péče, která je především lukrativní. Lauterbach proto přišel se systémem, v jehož rámci nemocnicím bude placen takzvaný „poplatek za držení“ určité kapacity péče.
To znamená, že nemocnice budou motivovány nabízet určitou strukturu péče, a poplatek jim pokryje 60 procent nákladů. Zbývajících 40 procent bude pocházet z úhrady paušálu za případy, které nemocnice „odléčily“, jako tomu bylo doposud. Vedle toho nemocnice získají další peníze na oblasti, které si stát vytipuje jako důležité, tedy například pediatrii, porodnictví, léčbu cévních mozkových příhod či traumatologii.
Zdeňka Musilová
