Jen každé čtvrté dítě s handicapem se může ve škole věnovat sportu. Na nízké zapojení těchto dětí a mladých lidí při školních sportovních aktivitách upozorňuje britský paralympijský výbor svou novou kampaní Equal Play. Otevřeným dopisem paralympijští sportovci oslovili i britského premiéra.
Z letošních paralympijských her si britský tým odvezl celkem 124 medailí, z toho 49 zlatých, a v žebříčku získaných medailí tak skončil druhý za Čínou. Zaslouženou pozornost, kterou paralympijští sportovci a paralympijské sportovkyně získali, se rozhodli využít a upozornit na to, že jen malá část dětí s nejrůznějšími handicapy má možnost se ve škole věnovat sportu. Proto britský paralympijský kampaň spustil kampaň s názvem Equal Play (Rovná hra) s cílem změnit současnou nepříznivou situaci.
„Jako paralympionici a lidé s postižením jsme více než kdy jindy odhodláni využít tuto příležitost k tomu, abychom udělali vše, co je v našich silách, aby další generace dětí nevyrůstala v rodišti paralympijského hnutí na vedlejší koleji,“ upozorňuje britský paralympijský výbor v otevřeném dopise adresovaném premiérovi země Keirovi Starmerovi s tím, že pouze 1 ze 4 dětí žijící s nějakým postižením má možnost ve škole věnovat se nějakým sportovním aktivitám. Přitom děti s handicapy, celkově jich ve Velké Británii žije 1,5 milionu, tvoří 15 procent ze školní populace. „Je šokující, že tak velké množství mladých lidí nemá možnost sportovat, rozvíjet se a růst,“ pokračuje výbor. Společným cílem paralympioniků a paralympioniček je pak to, aby „do Paralympijských her v Los Angeles 2028 už žádné dítě nemuselo čelit této diskriminaci“.
Součástí úspěšné britské paralympijské reprezentace byla také plavkyně Alice Taiová, která získala celkem pět medailí, z toho dvě zlaté. „Myslím, že paralympiáda je důkazem toho, že sport je tu pro všechny. Chce to jen, aby lidé měli otevřenou mysl, naslouchali těm, co žijí s postižením, a podporovali nás i po paralympiádě,“ popsala pro zpravodajský portál BBC News. Podle ní může mít vyloučení dětí s postižením ze sportu „obrovský dopad“.
Školní tělocvik má být inkluzivní
K požadavkům paralympijského výboru adresovaných premiérovi, který se již dříve přihlásil k podpoře kampaně Equal Play, mimo jiné patří to poskytnout školám a vyučujícím potřebnou podporu a nástroje proto, aby hodiny tělesné výchovy byly skutečně inkluzivní a také zlepšit vzdělávání budoucích vyučujících, aby byli připravení na to vyučovat tělocvik skutečně pro všechny děti. Důležité je také to, aby do pedagogických profesí vstupovalo více lidí, kteří sami žijí s různými handicapy.
„Tělesná výchova je základem dětského štěstí, umožňuje jim se bavit a zároveň rozvíjet motorické dovednosti, budovat sebevědomí a zlepšovat své tělesné i duševní zdraví,“ je přesvědčený David Clarke, generální ředitel britského paralympijského výboru. Podle něj stále mnoho škol nemá dostatečnou podporu pro to, aby mohli poskytovat inkluzivní hodiny tělesné výchovy.
Premiér na výzvu britského paralympijského výboru reagoval skrze svého mluvčího: „Zahájili jsme revizi školních osnov, která také zhodnotí to, jak více otevřít některé předměty jako je tělesná výchova a sportovní aktivity více mladým lidem, abychom v budoucnu mohli mít více paralympioniků.“
Za větší inkluzivitu hodin tělesné výchovy i dalších sportovních aktivit, které organizují školy, se postavila také ministryně školství Catherine McKinnellová: „Každé dítě bez ohledu na okolnosti, zázemí či schopnosti, má mít přístup a také profitovat z kvalitních sportovních příležitostí ve škole i mimo ní.“
Musíme mluvit s lidmi s postižením, ne o nich
„U mnoha dětí může být jejich zkušenost s tělesnou výchovou omezena na to, že stojí stranou nebo cvičí odděleně od svých vrstevníků,“ shrnují situaci ve svém článku pro magazín The Conversation socioložky Janine Coatesová působící na Loughborough University a Lesley Sharpová, specializující se na oblast sportu na University of Lincoln. Právě oddělování dětí s handicapem od ostatních podle nich posiluje sociální vyloučení. Podle jejich společného výzkumu má řada britských vyučujících jen velmi omezené, pokud vůbec nějaké, znalosti k tomu, aby zahrnuli děti s handicapem do výuky svého předmětu a přizpůsobili se jejich potřebám.
„Vůbec nejdůležitější je, že školy, vyučující a místní sportovní kluby budou přímo mluvit s mladými lidmi s handicapem a s jejich rodinami. To je klíčem k tomu pochopit, jak nabídnout sport a tělesnou výchovu, které budou odpovídat jejich potřebám,“ zdůrazňují vědkyně. Lepší a spravedlivější podmínky není možné vytvořit, pokud ti, co rozhodují, nemluví přímo s lidmi, pro které mají poskytovat služby.
„Rovné příležitosti není možné vytvořit, pokud nejprve nepochopíme názory zdravotně postižených lidí, a proto oni musí být ústředním bodem našich rozhovorů o zlepšení podmínek ve sportu a tělesné výchově,“ dodávají expertky.
Ludmila Hamplová
