Podle některých výrobců a dodavatelů superinovativních technologií může cesta jejich vstupu na trh při aplikaci současné metodiky trvat až dva roky. V této souvislosti jsme se krom dodavatelů (zde a zde) zeptali i zdravotních pojišťoven, co by se podle nich mělo legislativně a systémově změnit, aby se vstup inovací na tuzemský trh urychlil. Pojišťovny akcentují především důležitost systémového definování kritérií a širokého zapojení HTA hodnocení s tím, že logicky upozorňují na limitované ekonomické možnosti celého systému veřejného zdravotního pojištění.
Podle České průmyslové zdravotní pojišťovny (ČPZP) je v souvislosti s diskusí o rychlosti vstupu inovací na trh důležitá především správná definice inovace. „Protože je to právě správná definice inovace, jejího inovačního stupně, hodnocení jejího účinku a dopadu nejen na kvalitu života pacientů, ale také dopadu na rozpočty solidárního systému veřejného zdravotního pojištění. Pokud zdravotní systémy umí s těmito informacemi řádně pracovat, pak i regulace technologií a jejich úhrada směřují k lepší dostupnosti, která respektuje neoddiskutovatelně omezené finanční prostředky,“ uvedla pro Zdravotnický deník tisková mluvčí ČPZP Elenka Mazurová.
Určitou míru inspirace si podle ní mohou tuzemské pojišťovny vzít ze způsobu, jakým se u nás daří upravovat vstup inovativních léčiv do úhrad. „V dostupností tohoto typu inovací k pacientům se v posledních letech posouváme kupředu – konkrétně díky aktivní lékové politice pojišťoven a díky nové cestě stanovení úhrady lékům pro vzácná onemocnění,“ popsala Mazurová. A dodala: „V robustním, transparentním a funkčním systému regulace úhrad léčivých přípravků je tak celá řada příkladů úhrad inovací, které byly nabyty jednou z možných cest od trvalé úhrady, přes vysoce inovativní léčivé přípravky až po léky pro vzácná onemocnění, a které zajišťují jejich dostupnost pacientům za akceptovatelných podmínek dopadu do rozpočtu.“
ČPZP nicméně připouští, že na systému regulace úhrad ambulantně podávaných léčivých přípravků je co zlepšit. „Je třeba podotknout, že takto komplexní způsob HTA není standardní například pro léčivé přípravky určené pouze k podání za hospitalizace, v případě zdravotnických prostředků hrazených na poukaz je úhrada dána zákonnou kategorizací a v případě zvlášť účtovaného materiálu byla regulace do relativně nedávné doby také značně omezena,“ vyjmenovala Mazurová a ocenila postup Všeobecné zdravotní pojišťovny, která od roku 2023 uvedla v život metodiku zařazování ZUM (zvlášť účtovaný materiál – pozn. red.) do úhrad se standardizovanými prvky HTA. „Věříme, že tuto relativní novinku se bude dařit systémově dále vylepšovat a uchopit tak, aby mohla stejně dobře jako u ambulantně podávaných léčiv posloužit i na poli ZUM,“ dodala.
Podle ČPZP je to tedy legislativní uchopení centralizovaného HTA pro všechny typy inovací ucházející se o úhradu, které by mělo urychlovat přístup pacientů k inovacím, omezovat úhradu neinovativních intervencí, odstraňovat nesystémové bariéry vstupu a v neposlední řadě zajišťovat stabilitu rozpočtů systému veřejného zdravotního pojištění. „Bez samotného plnohodnotného hodnocení inovace může být úhrada inovace rizikem, ať už například pro pacienta z důvodu existence vhodnějších alternativ, nebo z důvodu masivního dopadu do rozpočtu, kterým by úhrada některé inovace mohla ohrozit dostupnost jiných hrazených služeb,“ uzavřela Mazurová.
Podle vyjádření RBP, zdravotní pojišťovny je při zavádění inovativních technologií obecně klíčovým problémem systémový přístup k nastavení kritérií pro vstup novinek do systému a s tím související prioritizace. „Důležitou roli by proto měly hrát HTA analýzy, protože pouze jimi je možné objektivně zhodnotit efektivitu a maximalizovat užitek v rámci omezených zdrojů v systému veřejného zdravotního pojištění. Pokud se týká zlepšení stávajícího stavu, jistě by bylo možné na základě konsenzu zainteresovaných stran optimalizovat nastavení parametrů HTA analýz a navazující administrativní proces. Pro zajištění udržitelnosti je také důležité centrální plánování prostředků směřujících do inovací,“ uvedl pro Zdravotnický deník ředitel pro zdravotnictví RBP Pavel Rydrych.
Že na tom v Česku nejsme s dostupností inovací obecně nikterak špatně, připomněl tiskový mluvčí Zaměstnanecké pojišťovny Škoda Petr Kvapil. Zároveň ale upozorňuje, že k tomu, aby vše správně fungovalo, je potřeba mít funkčně nastavený systém, což se vždy dá zlepšovat. „Nutné je, aby proces byl nastaven tak, aby v něm bylo možné kvalitně posoudit přínos konkrétní inovace z pohledu benefitu pro pacienta a současně, aby tento proces proběhl v přiměřené lhůtě. Současně je zcela nezbytné, aby nasazování inovativních technologií bralo ohled i na ekonomické možnosti celého systému veřejného zdravotního pojištění,“ sdělil Kvapil Zdravotnickému deníku a dodal, že Zaměstnanecká pojišťovna Škoda v tuzemsku nevidí zásadní překážky, které by vstupu inovací ze strany zdravotních pojišťoven bránily.
Tím, že se shoduje s vyjádřením Michala Vondraše ze summitu Technologie a inovace ve zdravotnictví, odpověděla Zdravotnickému deníku za Zdravotní pojišťovnu ministerstva vnitra ČR její tisková mluvčí Jana Schillerová. Na summitu Vondraš ve svém vystoupení akcentoval, že ke vstupu inovací je nutné přistupovat s rozvahou. „V žádné zemi na světě neexistuje politický a sociální systém, který by měl dostatek prostředků na to, aby do systému zdravotnictví akceptoval všechno, co takzvaně zaklepe na dveře. A s ohledem na udržitelnost, bezpečí pacientů i celého systému je třeba rozlišovat, co inovace je a co inovace není,“ uvedl Vondraš s tím, že tlak v systému bude stále větší, protože „technologická revoluce zrychluje“.
Stanoviska dalších zdravotních pojišťoven vám Zdravotnický deník přinese v příštích dnech.
Jakub Němec
