Politici by národní diabetologický plán uvítali. Není třeba, míní profesor Prázný. Lidé by se podle něj měli více starat o své zdraví

Zdravotnický systém má omezený rozpočet a na všechno potřebné peníze nikdy nebudou. I proto by se všichni lidé, kteří chtějí prožít co nejdelší život ve zdraví, měli více zajímat právě o své vlastní zdraví. Nejen to zaznělo na 2. ročníku sympozia Zdravotnického deníku věnovanému ekonomice a managementu diabetologie. Dělá stát, respektive ministerstvo zdravotnictví, dost pro šíření povědomí o zdravém životním stylu? A pomohlo by se zvládáním epidemie diabetu vypracování národního plánu? I o tom diskutovali hosté sympozia.

„Počet lidí s diabetem je v Česku natolik vysoký, že by si zasluhoval větší pozornost tomuto tématu,“ míní poslanec a stínový ministr zdravotnictví za hnutí ANO Kamal Farhan. Bylo by proto podle něj vhodné, aby příslušné instituce po vzoru onkologie či kardiologie vypracovaly Národní diabetologický plán, jenž by stanovil základní parametry a cíle současné diabetologie. V tom jej podpořil i poslanec a místopředseda sněmovního výboru pro zdravotnictví Tom Philipp. „Krátký plán, který by vytyčoval, odkud a kam jdeme a čeho chceme dosáhnout, by měl být základ každého rozumného činění,“ řekl s tím, že by zároveň bylo potřeba ustanovit odpovědnou osobu, která by naplňování plánu hlídala a vyžadovala.

Poslanec Kamal Farhan.

Osoba možná nejpovolanější, předseda České diabetologické společnosti Martin Prázný, se však k jejich návrhu postavil chladně. Předně konstatoval, že k takové věci je třeba mít důvěru v ministerstvo zdravotnictví, a tu prý on s ohledem na údajně selhávající zdravotně osvětovou komunikaci resortu směrem k veřejnosti nemá. „Nevidím ucelenou komunikaci, jak zdravě žít, aby lidé například nedostali cukrovku nebo neztloustli. V tomto ministerstvo selhává,“ řekl Prázný poněkud tvrdě.

Zleva poslanci Tom Philipp, Kamal Farhan a předseda České diabetologické společnosti Martin Prázný.

Samotný návrh na vypracování Národního diabetologického plánu jej také příliš nezaujal. Taková věc je prý časově náročná a navíc jde pouze o „deklaratorní“ záležitost, řekl s ohledem na své zkušenosti z dříve platných diabetologických plánů. Počátky těchto plánů u nás sahají až do roku 1984. Podle Prázného tyto strategické plány obsahovaly jen obecné cíle, k nimž by diabetologie fakticky spěla i bez nich. Podle svých slov se ale Národnímu diabetologickému plánu nebrání, k jeho vytvoření však chybí základní data, z nichž by se určilo, odkud a kam by se měl obor posunout. V té souvislosti vyzval ke zjištění skutečného stavu diabetologických parametrů a komplikací v populaci. „Pak se můžeme pobavit o tom, kde jsme, a můžeme si naplánovat dosažitelné a realistické cíle,“ dodal.

Předseda České diabetologické společnosti Martin Prázný.

Ředitelka zdravotního úseku České průmyslové zdravotní pojišťovny (ČPZP) a předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven Renata Knorová chtěla Prázného obavy od vypracovávání obsáhlého dokumentu rozptýlit, když řekla, že již je hotová Koncepce diabetologie, z níž by stačilo vybrat určité části a prezentovat je veřejnosti. Náměstek ředitele VZP Jan Bodnár ji ovšem opravil s tím, že tuto koncepci v žádném případě nelze zaměňovat za Národní diabetologický plán, neboť mu chybí jak cíle, tak indikátory či tzv. implementační deficit neboli závaznost aktérů k implementaci jednotlivých kroků.

Zleva předseda České diabetologické společnosti Martin Prázný, náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny Jan Bodnár a ředitelka zdravotního úseku České průmyslové zdravotní pojišťovny a předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven Renata Knorová.

Ať už to s diabetologickým plánem dopadne jakkoliv, péče o pacienty s tímto onemocněním, kterých je jenom v České republice k milionu, bude stále nutná, potřebná a nákladná. Proto je třeba hledat cesty, jak tempo šíření diabetu když ne zastavit, tak alespoň zpomalit. Jako nejprostší způsob se nabízí prevence, zejména ta primární. I ta má ovšem své mantinely – pacienti se ne vždy řídí radami svých lékařů a obvykle dlouhodobě nemění svůj životní styl.

Ředitelka zdravotního úseku České průmyslové zdravotní pojišťovny a předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven Renata Knorová.

„V populaci to (přesvědčování lékařem) nefunguje… Je to o výchově. A chcete-li vychovávat, tak to bude trvat dvě generace, než vychováme populaci, která si bude svého zdraví více vážit, třeba i proto, že bude léčba dražší,“ řekl předseda České diabetologické společnosti Prázný s tím, že šanci na přesvědčení starších pacientů – kteří jsou pro diabetes typičtí – má pouze profesionálně zvládnutá osvětová komunikace. „Když se to udělá dobře, tak ovlivníme třeba výchovu dětí… Těžko ale předěláme padesátníka. Tam už je potřeba to udělat profesionálně,“ míní.

Poslanec a místopředseda sněmovního zdravotnického výboru Tom Philipp.

Hůl nad vůlí českých pacientů neláme poslanec Tom Philipp. I ten klade důraz na význam prevence a nepochybuje, že by to chtělo, aby si lidé více hleděli svého zdraví – sportovali, nekonzumovali alkohol a nezdravé potraviny – ale přínosy apelu na pacienty se podle něj stále počítají. „Vím, že jim můžete mluvit do duše a ne vždy to má výsledek. Přesto se o to stále pokouším a myslím, že to smysl má,“ uzavřel s tím, že prevence může zásadním způsobem ovlivnit prognózu pacientů a oddálit příchod komplikací.

Odborníci zasedli i v hledišti sympozia.

-fk-

Foto: Radek Čepelák

Vydavatelství děkuje za podporu Všeobecné zdravotní pojišťovně, České průmyslové zdravotní pojišťovně, Eli Lilly, Abbott, EUC a Aireen.