V nemocnicích se postupně daří snižovat přesčasové hodiny, byť do limitu 416 hodin ročně se jich nyní vejde zhruba třetina. Podle místopředsedy České lékařské komory Jana Přády ovšem dochází ke skokovému zlepšení a ukazuje se, že péči skutečně lze zorganizovat lépe. Zároveň je dle něj dobře, že novela zákoníku práce, která je nyní ve sněmovně, přesčasy dále neupravuje. Méně spokojen je ovšem Přáda s návrhem zákona o odměňování lékařů, k němuž by se měla v nadcházejícím týdnu konat schůzka na ministerstvu. Obě strany ovšem deklarují ochotu nad zněním jednat tak, aby ke konci léta mohl být předložen přijatelný kompromis. Problematice se věnovaly dnešní Otázky Václava Moravce na ČT24.
Podle Jana Přády se během uplynulého půl roku podařilo rozhýbat problematiku vzdělávání, platů i zákoníku práce. Co se týče problematiky přesčasů, jejich množství se v řadě nemocnic daří snižovat, i když na řadě míst se ještě do limitu 416 hodin za rok nevejdou.
„Ve značné části zdravotnických zařízení k tomu ale přistoupili konstruktivně a začali dělat organizační změny, aby se dostali pod limit,“ říká Jan Přáda.
„Všechna naše zařízení dostala od začátku roku pokyn ministra přijmout manažerská opatření, aby minimalizovaly excesivní přesčasovou práci. To se děje několika způsoby, zejména změnou provozu například přechodem na směnný provoz, případně se může nějaké lůžkové oddělení přetvořit na ambulantní,“ přibližuje náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník.
Podle průzkumu České lékařské komory se přitom 11 procent zařízení do limitu vešlo již dříve, 20 procent zavedlo změny, díky kterým by se do limitu měly vejít, a dalších 28 procent nemocnic učinilo změny, díky nimž se sice ještě do limitu nevejdou, ale přiblížily se mu s tím, že by měly mít přibližně 520 přesčasových hodin. U 40 procent zařízení pak proběhly úpravy menší, ale i v nich přesčasů ubývá. Zatímco v letech 2021 a 2022 měl podle Přády lékař průměrně 800 hodin přesčasů ročně, i v nemocnicích, kde došlo jen k menším změnám, by to letos mělo být kolem 660 hodin.
„Není to, co bychom chtěli, ale je to velké skokové zlepšení, které ukazuje, že tlak má smysl a medicínu lze organizovat lépe. V některých nemocnicích ovšem limit vyčerpali už před měsícem. Jde o nemocnice, které jsou tak personálně zdevastované, že jim žádným legislativním krokem není pomoci, a 20 až 30 procent personální kapacity jim zkrátka nevyčarujeme. Tam by se mělo začít mluvit o změně, aby tato zdravotnická zařízení nemusela být zavřena,“ popisuje Jan Přáda.
Podle něj je přitom potřeba nemocnice, kterým stále zůstává mnoho přesčasů, rozdělit do dvou skupin – ty, které změny neudělaly, a pak ty, kde se do limitu vzhledem k nedostatku personálu vejít nemohou. „Je to role především zdravotních pojišťoven, které mohou přijít třeba s nabídkou, jestli nemocnice nechce změnit internu na následnou péči, která je personálně méně náročná. To je cesta, kterou chceme jít,“ říká k tomu Václav Pláteník.
Novela zákoníku práce, která umožňuje 24 hodinové služby či volno před atestací, přitom žádné změny v oblasti přesčasů (zatím) neobsahuje. Návrh by měl být ve sněmovně projednán během června a platit má od srpna. „Jsem spokojen, že novela neobsahuje žádný kontroverzní krok, který by nás vracel zpátky,“ konstatuje Přáda s tím, že ČLK v tento moment další úpravy zákoníku práce nechce.
Prosaditelný kompromis
Ministerstvo také před dvěma týdny přišlo s návrhem zákona o odměňování lékařů. Přístup úřadu se ovšem komoře a odborům nezdá s tím, že komunikace se v posledních dvou měsících zastavila a pracovní skupina se nescházela. Podle Pláteníka je to ovšem dáno tím, že návrhy zaměstnavatelů a odborů byly zcela protichůdné – zatímco komora a odbory chtějí rozšíření vládních tabulek i do sféry soukromého podnikání, nemocnice by byly pro opuštění systému tabulkového odměňování. Proto ministerstvo během dvou měsíců připravilo kompromisní návrh zákona, který se nyní připomínkuje.
„Ministerstvo zdravotnictví přišlo s návrhem, který splňuje dohodu s tím, že sjednocuje odměňování tak, aby lékař bral 1,5 až 3násobek průměrného platu či mzdy bez ohledu na to, zda pracuje ve státním, nebo soukromém sektoru. Tento týden se sejdeme na dalším setkání a zájem ministerstva zdravotnictví je hledat kompromis,“ podotýká Václav Pláteník, který upozorňuje, že návrh odborů, jak věc řešit, by narazil na limity ústavnosti.
„Jsou tam věci, které bychom řešili jinak. Jednak jde o to, jakým způsobem a kde to bude ukotveno. Druhá věc je, koho všeho se to bude týkat, jestli pouze přímo řízených organizací, nebo všech. A pak jsou to koeficienty, které tak, jak byly nastaveny, odpovídají určitému množství přesčasové práce. Přitom už loni na podzim jsme říkali, že se bavíme o odměně za základní pracovní dobu. To jsou věci, o kterých budeme chtít diskutovat,“ přibližuje Jan Přáda s tím, že najít shodu je potřeba do konce léta tak, aby úprava mohla platit od příštího roku. Podle něj je přitom třeba nastavit pro určité úrovně lékařů záchytné body, aby bylo jasné, na jakou minimální odměnu má nárok.
„Náš kompromisní návrh stanovuje nepodkročitelná minima. Je to poměrně složitě napsané, právě proto, že to sjednocuje odměňování ve státním i soukromém sektoru. Konkrétní příklad: když pan doktor Přáda v roce 2015 nastupoval do praxe, měl tabulkový plat dle nařízení vlády 23 360 korun. Aby se dostal na další odměnu, musel brát služby, měl další příplatky, cílové odměny, příplatky za práci ve svátek a podobně. Student šestého ročníku lékařské fakulty, který nás dnes sleduje a příští rok by nastoupil do kterékoliv nemocnice, státní nebo soukromé, a vzal by dvě služby měsíčně, by bral jako základ 65 tisíc korun. Jestli nám na toto odboráři řeknou, že to nechtějí a že žádají dvojnásobek, nebo jdou na barikády, tak nemůžeme uspět. Pokud jde ale o technické věci – jestli do toho budou zahrnuty záchranky či jaký bude koeficient, o tom se samozřejmě budeme bavit. Systematicky je ovšem náš návrh legální a prosaditelný, na rozdíl od toho, co chtějí odboráři, tedy aby vláda určovala platy v soukromých firmách. To se nestane,“ shrnuje Václav Pláteník.
„Pevně doufám, že dospějeme k dohodě. Protesty jsou krajní metodou, jak řešit spory – vyzkoušeli jsme si to loni na podzim, a nemyslím, že by se k tomu chtěl kdokoliv ze zúčastněných vracet,“ dodává Přáda.
-mk-
