Abstinenční příznaky po vysazení antidepresiv se týkají zhruba 15 procent takto léčených pacientů. Zhruba u dvou až tří procent pacientů jsou pak tyto příznaky závažné. Jak četnost, tak závažnost abstinenčních příznaků po ukončení léčby antidepresiv jsou však menší, než se dříve předpokládalo. Navíc „syndrom z vysazení“ zažívali i pacienti, kterým bylo podáváno placebo. Potvrzuje to nová meta-analýza publikovaná v prestižním žurnálu The Lancet Psychiatry, která zahrnovala celkem 79 různých studií shrnující data o 21 tisících pacientů.
Okamžik, kdy pacienti ukončí z nejrůznějších důvodů léčbu antidepresivy, nemusí být snadný. Nejen, že může dojít k návratu symptomů, které odezněly díky léčbě, ale také se mohou objevit další nepříjemné stavy, jako například nevolnost či bolest hlavy. I když jsou obvykle zvládnutelné a samy o sobě po pár dnech zpravidla odezní, u některý pacientů se mohou objevit mnohem závažnější problémy, jako nespavost, senzorické obtíže či dokonce letargie nebo sebevražedné myšlenky. O to důležitější je mít dostatek informací o tom, co se může stát po vysazení antidepresiv, a poskytnout pacientům odpovídajícím podporu.
Významným posunem v poznání abstinenčních příznaků po vysazení antidepresiv je meta-analýza publikovaná nedávno v žurnálu The Lancet Psychiatry. Ta shrnuje celkem 79 různých studií a 6 095 odborných článků, které dohromady sledovaly 21 002 pacientů a pacientek, jež z nejrůznějších důvodů ukončili léčbu antidepresivy. Navzdory tomu, že abstinenční příznaky po vysazení antidepresiv jsou reálné a mohou negativně zasáhnout průběh léčby, až doposud nebylo zcela jasné, jak vlastně jsou časné a jaká je četnost závažných stavů.
„Vezmeme-li v úvahu nespecifické účinky, které byly pozorovány také u skupin s placebem, četnost příznaků po vysazení antidepresiv je zhruba 15 procent a postihují zhruba každého šestého až sedmého pacienta, který přeruší léčbu,“ shrnuje autorský tým s tím, že tato data jsou důležitá jak pro klinickou praxi zdravotníků, tak pro samotné pacienty, aniž by vyvolávaly „paniku“. Četnost i závažnost abstinenčních příznaků jsou totiž nižší, než se dříve předpokládalo. Dříve publikované práce totiž ukazovaly, že nepříjemné stavy se mohou týkat i více než poloviny pacientů a pacientek, přičemž polovina těchto stavů byla vnímána jako závažná.
Není důvod k panice, problémy jsou méně časté i méně závažné
Jak popisuje americký medicínský portál STAT, tato meta-analýza přináší velmi cenné informace, které jsou důležité jak pro zdravotníky, tak pro pacienty a pacientky. Analýza je „důležitým a opožděným příspěvek do odborné literatury“, popsal profesor psychiatrie Awais Aftab, který se nepodílel na studii a působí na Case Western Reserve University School of Medicine. Jak ukázala studie, obtíže po vysazení léčby antidepresivy jsou skutečné a mají být odpovídajícím způsobem léčeny, nicméně je důležité tyto informace vnímat v širším kontextu, tedy, že jsou méně časné a méně závažné, než se dříve očekávalo.
V minulosti se objevily různé online výzkumy, které popisovaly mnohonásobně vyšší četnost i závažnost těchto stavů. Navíc, jak v rámci laické, tak odborné veřejnosti stále kolují různé informaci nejen o samotné existenci „syndromu z vysazení“ u antidepresiv, tak o jeho četnosti i závažnosti. Profesor psychiatrie a jeden z autorů studie Christopher Baethge, který působí na University of Cologne, upozorňuje právě na nejednoznačnost pohledu ze strany laické i odborné veřejnosti na toto téma, což mimo jiné vede k rozporům, zda tento stav vůbec existuje. „My jsme chtěli poskytnout konkrétní čísla pro klinickou praxi, aniž bychom vyvolávali paniku,“ dodal expert.
Už jen to, že ošetřující lékař či lékařka předá pacientovi nebo pacientce informaci, že tento stav může nastat a co obnáší, je velmi důležité pro vzájemnou důvěru a další spolupráci na léčbě. Stejně tak je důležité, aby zdravotníci nezpochybňovali tuto pacientskou zkušenosti a jejich obtíže. Na místě je také ujištění, že ve většině případů tyto obtíže odezní samy během několika dnů či týdnů.
I placebo způsobuje „syndrom z vysazení“, nejen antidepresiva
Mimochodem, „syndrom z vysazení“ podle zmiňované meta-analýzy zažívalo i 17 procent pacientů, kteří neužívali antidepresiva, ale placebo. Tedy tyto léky samy o sobě nejsou jedinou příčinu těchto stavů. Podle profesora Baethgeho mohou mít vliv i další faktory, například očekávání, že dojde ke zhoršení jejich obtíží, kvůli kterým vyhledali odbornou pomoc, ať už depresivních nebo úzkostných stavů.
To ale neznamená, že by v ordinaci měli zažít odmítnutí nebo bagatelizaci svých problémů. „Nemáme říkat, že všechno je v hlavně. Dokonce i pacienti, kteří nemají farmakologicky vyvolaný syndrom z vysazení antidepresiv, pociťují například závratě. Pokud nám řeknou, že mají problémy se závratěmi, cítí se tak a je třeba je brát vážně bez ohledu na to, co tyto závratě způsobilo,“ dodal expert.
Navíc je potřeba antidepresiv, stejně jako jiné léčebné metody, posuzovat zodpovědně pohledem medicíny postavené na důkazech, nikoliv na základě různých kolujících mýtů. Nemluvě o skutečnosti, že ačkoliv jsou antidepresiva účinná pro velké množství pacientů, nemusí dobře fungovat úplně všechno. „Bez ohledu na to, co je důvodem pro vysazení léčby antidepresivy, jak lékaři, tak pacienti potřebují přesný a na důkazech postavený obraz toho, co se může dít,“ zdůraznil pro britský deník The Guardian jeden ze spoluautorů studie Jonathan Henssler, který působí v univerzitní nemocnici Charité – Universitätsmedizin Berlin.
„Je třeba dodat, že výskyt příznaků po přerušení léčby antidepresivy neznamená, že antidepresiva jsou návyková. Zásadní je, aby všichni pacienti, kteří ukončují léčbu antidepresivy, dostali odpovídající poradenství, monitoring a podporu od zdravotnických profesionálů,“ shrnul expert.
Ludmila Hamplová
