Realizovat investice v nemocnicích se někdy jeví jako aktivita pro odvážné. Vedle plánu rozvoje je třeba mít připravené projekty, aby ve chvíli, kdy se naskytne možnost získat na ně finance, stačilo jen sáhnout do šuplíku. Vůbec největší překážkou je ale mnohdy lidský faktor. Své o tom ví i náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje pro zdravotnictví Martin Gebauer. Když už vybojuje bitvu s nejrůznějšími odbory či úřady, aby mohl investici v některé z osmi krajských nemocnic zrealizovat, v cílové rovince si od ředitele vyslechne: „To nechcu.“ Problematice investičních strategií poskytovatelů zdravotní péče do technologií se věnoval diskusní panel třetího ročníku summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví.
„Rozdělování peněz na kraji je politikum. Tři čtvrtě roku se mezi náměstky hádáme, co kdo potřebuje, a snažíme se přimět krajského ekonomického náměstka, aby nám dal co nejvíce. Letos máme zhruba 700 milionů, které můžeme rozdělit do nemocnic, největší položkou je ovšem zdravotnická záchranná služba,“ nastiňuje Martin Gebauer, který má na starosti zdravotnictví v kraji, kde je celkem 17 nemocnic šesti různých zřizovatelů.
Moravskoslezský kraj přitom letos dokončil strategii rozvoje nemocnic, jež vycházela z požadavků jednotlivých zařízení, které byly dány do souladu ekonomickými možnostmi. V úvahu bylo ovšem třeba brát také personální hledisko. Každopádně tak vznikl dlouhodobý plán investic, přičemž se podíl toho, jakou část investice hradí nemocnice z vlastních zdrojů a nakolik ji podpoří kraj, liší projekt od projektu. Například pokud šlo o projekt dotovaný z programu IROP, doplácel kraj jen pět procent, v případě robota da Vinci šlo o polovinu a u strategických investic může jít i o sto procent.
To krajským nemocnicím tak trochu závidí ředitel FN Královské Vinohrady Jan Votava. „Závidím tu štědrou politiku. Náš zřizovatel v tomto směru není tak bohatý,“ stýská si Votava.
I vinohradská nemocnice nyní dokončuje strategii rozvoje, přičemž staví na centralizaci vysoce specializované péče. „Máme to štěstí, že u nás jsou všechna komplexní centra, která existují. Je to možná trochu široký záběr, ovšem ne že bychom to tak cíleně chtěli, ale je to dáno historicky. Naše strategie se odvíjí od toho, že chceme doplnit či inovovat technologie, které nemáme. Příkladem je PET-CT, kde využíváme Národního plánu obnovy, nebo robotická chirurgie. Historicky se přitom, s výjimkou projektů z programu REACT-EU, IROP a Národního plánu obnovy v posledních dvou letech, podílela naše nemocnice na investicích prakticky ve sto procentech. I v posledních deseti letech s výjimkou lineárního urychlovače, kde jsme dostali dotaci ve výši cca 80 procent, šla většina investic z našeho skromného fondu reprodukce majetku. Existuje tu tedy vnitřní dluh. Pohybujeme se v řadě budov, které již mají sté narozeniny za sebou,“ přibližuje Jan Votava.
Mohou pomoci PPP projekty?
V odlišné situaci je Fakultní nemocnice Ostrava, která se před třiceti lety přestěhovala do monobloku obklopeného pavilony. Svůj rozvoj doposud nemocnice plánovala střednědobě na tři až pět let s tím, že nyní se řídí plánem pro roky 2021 až 2025.
„Je ale třeba uvažovat o delší budoucnosti. Proto jsme externě poptali analýzu pro generel rozvoje naší nemocnice na dalších 15 let. Máme hotový energetický generel a nyní je v procesu druhá část, jestli bychom stavěli nově, nebo rekonstruovali. Investujeme buď z peněz vlastních, nebo dotačních,“ popisuje ředitel FN Ostrava Jiří Havrlant. Z již realizovaných investic přitom nemocnice otevřela nové arytmologické sály včetně nejmodernějšího hybridního sálu, zrekonstruovala popáleninovou JIP se šesti boxy a akutním operačním sálem a nyní instaluje nový CyberKnife z Národního plánu obnovy.
Nejen nemocnice v Moravskoslezském kraji pak ještě mají možnost využít PPP projektů, které jsou založeny na dlouhodobém smluvním vztahu mezi veřejným zadavatelem a soukromým partnerem o zajištění veřejné infrastruktury nebo služby. Ty se hodí zejména pro energetické projekty, v dalších oblastech ve zdravotnictví už to ale není tak jednoduché – a v těch ryze medicínských to platí obzvlášť.
„Když jsme bojovali o to, aby každá naše krajská nemocnice měla magnet, přihlásil se jeden potencionální zájemce, který obchoduje se zdravotnickou technikou. Řekl: jsem patriot, půjdu do toho v rámci PPP. A když jsme si nechali udělat ekonomickou analýzu, jaký by z toho měl výnos při životnosti přístroje, tak okamžitě couvl. Investorovi se to musí vracet. V kraji tak můžeme postavit sportovní halu, v medicíně by to šlo možná ještě u parkovacího domu. Anebo věci jako plastická chirurgie či stomatologie, což už je ale stejně dnes v soukromých rukou,“ konstatuje Martin Gebauer.
A co vidí jako vůbec největší překážku při realizaci investic do technologií? „Je to lidský faktor. Začíná to na tom, že projekty potřebujeme mít připravené v šuplíku, odkud je můžeme v případě potřeby vytáhnout. U nás bojujeme s finančním odborem, který tvrdí, že to stojí peníze, tak se projekty dělat nebudou. Já se s nimi hádám s tím, že když nebudu mít projekty, nesáhnu si na zdroje. Zatím bojuji úspěšně. V případě, že se jedná o investice do nemovitostí, bojujeme ještě se stavebním úřadem. To platí všude, ale Ostrava a Karviná jsou vyhlášeny snad jako nejhorší v republice,“ popisuje Gebauer.
Překážkou při zavádění nových technologií jsou ale i lidé v samotných nemocnicích. „Přinesl jsem VR přístroj na zlepšení péče v psychiatrii, neurologii či rehabilitaci. A ředitelé, než aby se zeptali svých primářů, kteří možná jsou ambiciózní a pokrokoví, řekli: ne, to nechcu. Bojovat ještě navíc s nimi, to velmi vyčerpává,“ uzavírá Martin Gebauer.
Foto: Radek Čepelák
Michaela Koubová
