K tomu, aby se více Čechů aktivně zapojilo do onkologické prevence, potřebujeme masivní informační a komunikační kampaň koordinovanou ministerstvem, která se bude v pravidelných intervalech opakovat. Aktivněji by se měli zapojit také zdravotní pojišťovny, praktici nebo lékárny. V rámci ankety, jejíž pomocí se Zdravotnický deník spolu s experty snaží přijít na to, jak dostat do screeningových a preventivních programů více Čechů, to říká předsedkyně pacientské organizace Hlas onkologických pacientů Petra Adámková.
Jaká je podle vás nejefektivnější cesta, jak více Čechů motivovat k účasti na preventivních a screeningových programech?
Pomohla by celostátní informační a komunikační kampaň, za mne se jako nejlepší jeví spolupráce Státního zdravotního ústavu a Národního screeningového centra ve spolupráci s pacientskými organizacemi. Všechny aktivity by měly probíhat v koordinaci ministerstva zdravotnictví a se zapojením poskytovatelů – tedy zdravotnických zařízení – a lékáren jako míst k oslovení veřejnosti. Vhodné by bylo také využití ambasadorů a veřejnoprávních médií.
Za důležitou považuji také podporu od praktických lékařů, například formou distribuce letáčků zmíněné kampaně viz výše, klíčové by byly i bonusy za aktivitu praktických lékařů od plátců znatelnější než doposud. Zdravotní pojišťovny by měly svým klientům navýšit bonusy za účast ve screeningových programech a cíleně se svými pojištěnci komunikovat.
Ministr Válek mluví o možnosti, že by pojišťovny svým klientům vytvořily osobní konta, na něž budou moci sbírat body za prevenci, a ty pak proměnit za různé odměny, například na dentální hygienu nebo lázeňské pobyty. Jak se vám takové řešení zamlouvá?
Je to určité řešení, nechala bych to ale na každé pojišťovně. V současném systému jsou preventivní programy jednou z mála možností, jak se odlišit od konkurence a cílem každé pojišťovny je zcela jistě nabídnout svým pojištěncům efektivní řešení. Zapojení zdravotních pojišťoven je určitě nutné, způsob by si ale měla každá zvolit sama.
V dohledné době asi není pravděpodobné zavedení malusů. Ty ale část expertů v souvislosti s prevencí také zmiňuje. Jakým způsobem by podle Vás bylo možné lidi penalizovat za neúčast v těchto programech?
Toto je podle mne opravdu komplikovaná etická otázka i otázka nastavení celého systému. Zavedeme-li malusy, jak se budeme stavět k lidem, kteří nežijí zrovna zdravým životním stylem nebo například ke kuřákům? Za mne je lepší cesta komunikace, osvěty a bonusů.
Někteří odborníci upozorňují, že klesá účast na screeningu kolorektálního karcinomu a účast v něm vrcholí kolem 65. roku života, screening má ovšem smysl i ve výrazně nižším, ale i ve vyšším věku. Co je podle vás příčinou takového jevu? Nedostatečná informovanost pacientů, nebo nedostatečné kapacity pro vyšetření a dlouhé čekací doby?
Podle mne je to nedostatečná informovanost občanů, podceňování nemoci v mladším věku a velkou bariérou – kromě objednání – je především obava z celého vyšetření. Jako řešení opět vidím komunikační kampaň. Lidé neznají webovou stránku, kde je i návod, jak se objednat, a mapa center, mají přehnané obavy z vyšetření samotného a neuvědomují si, že malý polyp v padesáti letech jde řešit bez problémů, ale ten samý polyp se za deset let zvětší a může znamenat mnohem horší diagnózu.
Pod padesátiprocentní účastí je i screening nádorů děložního hrdla. Jde o systémové selhání, nebo o neochotu pacientek účastnit se preventivního programu?
Je důležité se podívat na věk žen, které na screening nechodí. Účast klesá po šedesátém roku věku – a to jsou ženy, které zároveň přestávají pravidelně chodit na gynekologii. Za mne tedy ano, jde o neochotu žen, pravidelně navštěvovat lékaře po přechodu. Tyto ženy nepotřebují předepisovat antikoncepci a nemají-li problém, neuvědomují si důležitost preventivních prohlídek.
U části pacientů hraje roli, krom strachu z výsledků, i strach ze samotného screeningového vyšetření. Je podle vás vůbec v kapacitách praktiků tento strach vyvracet a podrobně se svými pacienty probírat vyšetření, které neprovádějí oni sami, ale specialisté?
Praktičtí lékaři na to nemají a nemohou mít dostatek času. Nejde o jeden rozhovor při návštěvě praktika. Je opravdu zapotřebí cílená komunikační kampaň v celé společnosti, informace o screeningu samotném, o tom, jak vyšetření probíhají, proč je důležité přijít včas. Je potřeba ukazovat to na příkladech za podpory ambasadorů z řad známých tváří. Podle mého je nutné kampaň v pravidelných intervalech opakovat, neustále vysvětlovat a působit na všech úrovních zdravotního systému. Jen komplexní, vzájemně se doplňující a cíleně pojaté aktivity mají šanci být efektivní a zlepšit současný stav.
Jakub Němec
