Někdy si ani neuvědomujeme, jaké máme štěstí, že žijeme v době, kdy se k nám v případě nutnosti prakticky do pár minut dostaví sanitka. V případech ohrožení života je to právě zdravotnická záchranná služba, kdo se o pacienta usilovně přetahuje se zubatou. Někteří pacienti ovšem tento výdobytek moderního zdravotnictví nadužívají, a někdy i přímo zneužívají. Jak se od sebe tyto dva pojmy liší, čím dokážou nepříjemně překvapit české domácnosti a jak častá jsou falešná hlášení úrazů? Nejen o tom nám pověděla ředitelka Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Jihomoravského kraje Hana Albrechtová.
Šéfku záchranné služby v Jihomoravském kraji jsme neoslovili náhodou. Jak jsme se nedávno dozvěděli z rozhovoru s radním pro zdravotnictví téhož kraje Karlem Podzimkem (ODS), nadužívání (a částečně i zneužívání) výjezdů záchranné služby je v tomto kraji značným problémem. Ředitelka ZZS nám rovněž potvrdila, že jde o problém, který ovšem není typický pouze pro Jihomoravský kraj.
„Pokud je řeč o takzvaném nadužití zdravotnické záchranné služby, obecně se hovoří o tom, že jde o zhruba 10 až 20 procent všech výjezdů podle toho, co vše do této kategorie zahrneme,“ uvádí Albrechtová s tím, že za zneužití se považuje vyloženě vymyšlená událost – těch je několik desítek ročně –, zatímco nadužívání představuje širokou škálu chování od zanedbání prevence po vědomé zkreslení rozsahu poranění. „Volající někdy situaci značně nadhodnotí a informace, které naši operátoři obdrží, se nezakládají na pravdě,“ říká ředitelka jihomoravské záchranné služby a jako příklad uvádí případ, kdy na dispečinku obdrží hlášení o masivním krvácení ruky, přičemž posádka na místě zjistí, že jde o malou řeznou ranku na prstu.
„Jistě, volající jsou většinou laikové, takže situaci nedokážou vyhodnotit přesně, ale někdy se skutečně setkáváme s tím, že jde zcela jasně o záměr informace zkreslit, aby si volající pro sebe nebo pro pacienta ,zajistil výhody‘ v podobě péče ze strany záchranky, odvozu do nemocnice, rychlého odbavení ve zdravotnickém zařízení, nevyužití vlastního dopravního prostředku a podobně,“ uvádí Albrechtová. „V takových situacích pak naše vozy mohou chybět jinde, třeba právě tam, kde jde skutečně o ohrožení životních funkcí,“ dodává.
Za nadužívání záchranné služby lze však považovat i méně explicitní případy jako například zanedbání prevence, kdy lidé navzdory potížím nenavštěvují praktického lékaře a situaci řeší, až když se stane urgentní. „Celkově tady můžeme mluvit o tom, že jsou lidé, jejichž životní styl má daleko ke slovu ,zdravý‘, to potom může pochopitelně přinášet obtíže. Jistě, svoji roli hrají genetické předpoklady, ale dotyčný může stav svého zdraví do určité míry ovlivnit,“ vysvětluje dále Albrechtová.
K málo zodpovědnému přístupu ke zdraví náleží i případy, kdy lidé doma nemají ani lékárničku. „Například poradí-li naše operátorka mamince, aby dítěti ,srazila‘ horečku paralenem, je dotyčná volající zaskočená a přizná, že doma žádné léky nemá,“ uvádí další příhody z praxe ředitelka ZZS. Domácí lékárnička by přitom měla být naprostou samozřejmostí, díky které si lidé často mohou se svými méně závažnými potížemi poradit sami.
Albrechtová dodává, že problém není pouze na straně nezodpovědných pacientů, nýbrž i v nastavení systému, kdy záchranná služba mnohdy fakticky supluje práci praktických lékařů i pohotovostí. „Takto nám to určuje zákon, podle kterého vyjíždíme i k méně naléhavým případům,“ říká Albrechtová. „Naše doporučení směrem k veřejnosti zní: zdravý životní styl, pravidelné návštěvy lékaře, prevence, domácí lékárnička a pravdivé informace,“ dodává na závěr.
-fk-
