Není sestra jako sestra. Absolventka střední zdravotnické školy neboli praktická sestra může pacientovi podávat léky, stravu či provádět u něj hygienickou péči. Vyšší kompetence i plat mají potom sestry všeobecné, tedy absolventky vyšší odborné nebo vysoké školy. Nejen o rozdílech ve vzdělávání sester a výzvách, jimž tento nezastupitelný obor čelí, si Zdravotnický deník povídal s ředitelkou Střední zdravotnické školy na pražských Vinohradech Ivankou Kohoutovou (IK), vedoucí odborného praktického vyučování Martinou Paclíkovou (MP) a odborným a třídním učitelem Jakubem Lederem (JL).
Z pohledu zákona není praktická sestra plnohodnotnou všeobecnou sestrou. Je to podle vás správně?
IK: Je to správně, protože sestra, která absolvuje čtyřleté studium na střední zdravotnické škole, nemůže být srovnatelná se všeobecnou sestrou, která získá vzdělání na terciární úrovni, tedy na vyšší odborné škole nebo na vysoké škole.
Jaké jsou hlavní rozdíly ve vzdělávání sester praktických a všeobecných?
IK: Obsah středního vzdělání sestry má jak část všeobecného, tak odborného vzdělávání, zatímco na terciární úrovni je, zpravidla tříleté, vzdělání zaměřeno pouze na odbornost. Odborné vzdělání na střední škole tak je výrazně menší co do rozsahu odborného, teoretického i praktického vyučování.
Na vysoké škole realizují 4600 hodin výuky za tři roky, z toho je polovina odborného teoretického vyučování a polovina praktického vyučování. Na střední škole máme jen 4096 hodin na čtyři roky pro všeobecné i odborné vzdělávání. Hodinová dotace pro odborné předměty za celé 4 roky studia je asi 2400 hodin.
JL: Limitací sekundárního vzdělávání je nutnost všeobecných předmětů po celou dobu čtyř let, přičemž se do toho musí vměstnat odborné předměty, které nemohou mít takovou hodinovou dotaci jako na terciárním stupni.
MP: My zkrátka musíme zajistit i to, aby studenti složili maturitní zkoušku ze všeobecně vzdělávacích předmětů, tedy českého a cizího jazyka nebo matematiky.
Jsou tam i další odlišnosti?
IK: U nás je studentům mezi 15 a 18 lety, zatímco na vyšší odborné nebo vysoké škole jsou již starší, tudíž mají jinou míru odpovědnosti pro vykonávání odborných činností. Absolvent střední školy se sice může naučit odebrat krev nebo aplikaci subkutánních a intramuskulárních injekcí, ale výkony jako nitrožilní podávání léků či infuzí už jsou potenciálně život ohrožující, a ty by proto měli vykonávat kvalifikovanější a vyspělejší pracovníci.
JL: Musíme si také uvědomit, že sestry se potýkají se smrtí, s umíráním, a dospělý student je více emočně stabilní a tudíž psychicky odolnější. I proto by měla být všeobecná sestra vzdělávána až na terciárním stupni v pozdějším věku.
Až do roku 2004 ale byla situace jiná…
JL: To je pravda. Vzdělávání sester se posunulo na terciární úroveň kvůli požadavkům Evropské unie. Předtím všeobecné sestry nemusely mít vysokou školu, pouze ty, které vyučovaly odborné předměty na zdravotnické škole podle zákona o pedagogických pracovnících.
MP: Když ale někdo vystudoval střední zdravotnickou školu do roku 2004, tak se jim uznala na základě doložení praxe ve zdravotnických zařízeních kvalifikace všeobecné sestry. Uznaly se kompetence, ale ne akademický titul bakaláře (Bc.) nebo označení diplomovaný specialista (DiS).
Nemůže na současné sestry působit nespravedlivě, že sestry z předchozí generace nemusely absolvovat vysokou školu a mají stejné profesní označení?
IK: Medicína se za těch 20 let technologicky velmi posunula. Všechno je složitější. A nejde jen o sestry; velká řada dalších nelékařských profesí ve zdravotnictví, na jejichž výkon dříve stačila střední škola, dnes vyžaduje vysokoškolské vzdělání. Mimo jiné se to týká například profese radiologického asistenta, rehabilitačního pracovníka nebo porodní asistentky. Sestra jako jedna z mála zůstala i na střední škole.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek nedávno řekl, že by bylo správné obor „praktická sestra“ zrušit a nahradit ho oborem „všeobecná sestra“. Co o tomto výroku soudíte? Umíte si to technicky představit?
IK: Ono se to stále mění. Dnešní praktická sestra byla dříve „zdravotnický asistent“, a pokud by se to mělo měnit na „všeobecná sestra“, tak tu budeme mít absolventy středních, vyšších a vysokých škol se stejným označením, přestože obsahy vzdělání budou mít různé. On si stále někdo myslí, že nedostatek sester vyřeší přejmenováním oboru, ale to je nesmysl. Řešit by se měly kompetence a další záležitosti. V praxi by nastalo, že všechny sestry s odlišným vzděláním by měly stejné profesní označení a kompetence, situace v praxi by byla nepřehledná, některé činnosti by mohly i ohrozit pacienta, což by se mohlo projevit jako problematické v případných soudních sporech. Nehledě na to, že kdyby se praktickým a všeobecným sestrám sjednotil název, tak technicky vzato se ty dosavadní praktické přesunou do vyšší platové třídy. Takže to se prodraží.
MP: „Zdravotnický asistent“ tehdy vznikl právě pro to, aby se na první pohled odlišili absolventi středních a vysokých škol. Dnes je tento obor označen jako praktická sestra.
Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) v Česku momentálně chybí 3000 sester. Myslíte si, že se na tom mohlo podepsat i zvýšení kvalifikačních standardů na všeobecné sestry?
Všichni: Ne.
JL: Pokud by to tak bylo, tak by byla v nemocnicích převaha praktických sester. A to tak není.
Navzdory rozdílným kompetencím i platovým podmínkám mezi praktickými a všeobecnými sestrami, je o tento středoškolský obor zájem?
IK: Ano, máme trojnásobný převis zájemců.
Míří vaši studenti po maturitě na vysokou školu?
JL: Většina našich žáků ano. Zatímco před dvaceti lety se za ukončení studia většinou považovala maturita, dnešní doba vyžaduje vysokoškolské vzdělání. Současný systém je nastavený tak, že chce ze všech praktických sester udělat všeobecné sestry. S těmi praktickými sestrami se totiž nemocnice ani za těch 20 let nenaučily správně pracovat.
Jak to myslíte?
JL: Pracoval jsem v Holandsku, kde jsou také asistenti (obdoba české praktické sestry, pozn. red.), a tam to funguje bez problému. Asistenti mají svoji úlohu a své kompetence.
Kde se to tedy pokazilo?
IK: Práce sester byla špatně ohodnocená, navíc kvůli častým přesčasům u mnohých došlo k vyhoření. A když se k tomu přidalo špatné zacházení, tak šli raději pracovat do supermarketu nebo do jiného oboru.
JL: Problém je také to, že spousta sester, které studovaly v minulosti, si myslí, že současná praktická sestra má v osnovách na škole to samé, co měly ony, když studovaly na střední zdravotnické škole. Málo se ale ví, že se ty osnovy, respektive školní vzdělávací programy, změnily a řadu témat ta dnešní praktická sestra v osnovách nemá. Ty se učí až na vysoké škole z výše uvedených důvodů. Navíc dříve byla sestra podřízená lékaři. Ale od roku 2004 jsou lékař a vysokoškolsky vzdělaná sestra na stejné úrovni, a to spousta lékařů nepřijala. Je to smutné. Hovoří se o partnerské spolupráci ve zdravotnickém týmu.
Motivujete nebo vybízíte nějak aktivně své absolventy a absolventky k navazujícímu studiu na vyšší odborné nebo vysoké škole?
JL: Součástí našeho poradenského pracoviště je i kariérní poradenství. O rozdílech mezi druhy sester mluvíme již v prvním ročníku. A studenti sami chtějí mít vysokou školu, aniž bychom je do toho museli tlačit.
MP: V rámci předmětů studentům říkáme o kompetencích i platovém zařazení a všichni naši odborní učitelé výrazně motivují žáky k dalšímu studiu.
IK: Děti jsou k tomu motivované i tím, když to vidí v praxi – například ve fakultních nemocnicích. Kdo má pro tuto práci předpoklady, tak další studium chce sám.
Jedním ze způsobů, jak se absolventky oboru „praktická sestra“ mohou stát „všeobecnými sestrami“ je, že následně vystudují jeden rok na vyšší odborné škole. Jde o tzv. systém 4+1. Jak se podle vás tento systém osvědčil?
IK: To je projekt, který se absolutně neujal. Ani není potřeba, jelikož ředitel školy může uznat předešlé vzdělání i na základě rozdílových zkoušek nebo praxe.
JL: Ten systém byl nejdříve čtyři plus jeden rok, ale vyšší odborné školy zjistily, že studenta nestihnou za jeden rok naučit vše potřebné, takže to prodloužily na dva roky, ale to také nestačilo.
MP: Existuje tlak, aby absolventi střední zdravotnické školy rozdílové zkoušky nemuseli vykonat a mohli nastoupit rovnou do vyššího ročníku na vyšší odborné škole.
Jak vaše škola zajišťuje, aby absolventi byli připraveni na aktuální vývoj v oblasti zdravotnictví a mohli úspěšně konkurovat na pracovním trhu?
IK: Naši absolventi připravení jednoznačně jsou i díky tomu, že pravidelně inovujeme vzdělávací programy. Když pak chtějí po škole někam nastoupit, tak je vezmou prakticky kdekoliv. A mohou si vybírat.
MP: Prakticky neustále se nám ozývají různá zdravotnická zařízení a chtějí přijít na nábor maturantů. Problém s umístěním opravdu nemají.
Na jakých pracovištích sestry nejvíce chybí?
JL: Všichni by chtěli na intenzivní péči a operační sály, ale například v léčebnách pro dlouhodobě nemocné a domovech pro seniory je sester velký nedostatek.
MP: Proto má spousta nemocnic stipendijní programy, kdy studentům ve čtvrtém a někdy i třetím ročníku vyplácí peníze výměnou za to, že podepíší pracovní smlouvu se zařízením na dva roky.
A co psychiatrické sestry? O těch je známo, že kriticky chybí.
JL: To je pravda. Zde by podle mě pomohlo, kdyby psychiatrická sestra nemusela být všeobecnou sestrou. Podobně jako se změnila dětská sestra na samostatný bakalářský obor, tak stejně by měl být vytvořen i obor pro psychiatrické sestry. Taková sestra nyní musí vystudovat nejprve všeobecnou sestru na bakalářském studiu a poté vystudovat navazující psychiatrickou specializaci. Přitom běžná péče všeobecné sestry je diametrálně odlišná. Psychiatrická sestra si musí osvojit hlavně komunikaci a základní psychoterapeutické techniky, ale už tolik neodebírá krev, nedělá převazy a podobně.
IK: Kdyby se ale taková psychiatrická sestra přestěhovala někam, kde tento obor nemají, tak tam by nemohla vykonávat povolání všeobecné sestry. Mohla by působit pouze jako praktická sestra. Proto je to nyní vedené v navazujícím magisterském studiu.
Plánují se v oboru „praktická sestra“ nějaké změny?
IK: Školní vzdělávací plány aktualizujeme prakticky neustále, neboť ministerstvo školství rozšiřuje kompetence a průřezová témata v závazných rámcových vzdělávacích programech.
MP: Týká se to jak všeobecně vzdělávací části, tak té odborné. Teď se kupříkladu navyšovaly kompetence IT.
JL: Žáky proto učíme, jak si vyhledat zdroje, práci s umělou inteligencí, virtuální realitou a podobně. Dnešní doba si zkrátka žádá digitální vzdělanost. Využíváme k tomu interaktivní vyučovací metody, nové pomůcky, a má to i výrazný vliv na další vzdělávání pedagogických pracovníků. Díky tomu je zajištěna kvalitní výuka jak v odborných, tak ve všeobecně vzdělávacích předmětech.
Filip Krumphanzl
