Z řad nemocničních lékařů se v poslední době nezřídka ozývá, že se cítí být byrokraticky přetíženi různými úkony, které by mohl vykonávat nižší zdravotnický nebo nezdravotnický personál. Mnozí lékaři tráví část své pracovní doby i kódováním, protože nemocnice nezaměstnávají kodéry, případně jim nesvěřují dost kompetencí, aby mohli převzít práci lékařů. Zeptali jsme se tuzemských nemocnic na to, jaká je u nich situace, a experta v oblasti kódování na to, v čem jsou podle něj zásadní mezery a nedostatky stávajícího systému.
Oslovené tuzemské nemocnice, které Zdravotnickému deníku odpověděly, většinou již kodéry nějakým způsobem využívají. „Fakultní nemocnice Ostrava má specializované Oddělení kódování zdravotní péče,“ sdělila například stručně tisková mluvčí této nemocnice Petra Petlachová.
Činnost kodérského centra letos spustili v Uherskohradišťské nemocnici. „To aktuálně pokrývá polovinu lůžkových oddělení. Naším cílem je do poloviny příštího roku převést pod kodérské centrum kompletní kódovaní akutní lůžkové péče,“ uvedla tisková mluvčí nemocnice Lucie Sedláčková.
Kodérský tým aktuálně vzniká také v Oblastní nemocnice Kolín. „Co se týče kódování, lékaře jsme využívali v některých případech, ale nyní budujeme kodérský profesionální tým sestavený z nezdravotníků,“ přiblížil ředitel nemocnice Petr Chudomel.
Z oslovených nemocnic také zaznívá, že se v nich – i přesto, že zaměstnávají kodéry – proces kódování neobejde bez účasti lékařů. „Na vybraných pracovištích Fakultní nemocnice Hradec Králové jsou zaměstnáváni kodéři, pro kódování je však stále třeba využívat znalostí a služeb lékařů,“ popsal situaci v hradecké nemocnici tamní vedoucí odboru komunikace Jan Špelda.
Lišit se může situace i na různých oddělení jedné nemocnice. „Máme zaměstnané kodéry, někde kódují dokumentační sestry, někde lékaři. Je to jiné oddělení od oddělení,“ uvedla tisková mluvčí Nemocnice Jihlava Monika Zachrlová.
Zajímavé řešení zvolili ve Zlíně. „Každé oddělení naší nemocnice má administrativní dokumentační pracovnici-prekodérku, která kompletuje zdravotnickou dokumentaci a uspořádává ji podle zavedeného systému. Kromě toho také pomáhá s dalšími administrativními úkony,“ popsala mluvčí Krajské nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně Dana Lipovská. A dodala: „Naše nemocnice má již deset let oddělení kodérů – byla třetí nemocnicí v ČR, která oddělení kodérů založila – a jak jsem zmiňovala výše, zaměstnáváme také prekodérky. Lékaři kódují operace a některé specifické výkony.“
Systém nefunguje, říká expert na kódování
„Kodérů v tuzemských nemocnicích určitě rok od roku přibývá,“ potvrdil současný trend Zdravotnickému deníku odborný konzultant v oblasti DRG a klinického kódování Petr Tůma. Ale jedním dechem dodal, že je celá problematika výrazně složitější. „Řada manažerů nemocnic totiž nechce převést kódování jen na kodéry – a to z několika důvodů, z nichž některé jsou racionální a jiné příliš ne,“ popsal Tůma. Častá je podle něj představa, že kodéři nemohou kódovat samostatně, lékař jim musí vše připravit a oni záznam jen nějakým způsobem upraví. „Některé nemocnice se také obávají, že by jim kvůli zapojení kodérů narostly náklady, což může být někdy i obava opodstatněná – že si na sebe kodérské oddělení vydělá, totiž nelze dopředu zaručit,“ uvedl.
Za obrovskou slabinu tuzemského systému považuje Tůma seznam výkonů, se kterým se dnes při kódování pracuje. „Celý ten systém považuji za naprosté diletantství a ostudu v porovnání se zbytkem světa. Doktoři do stávajícího seznamu už léta přidávají další kódy, aniž by to vytvářelo smysluplný systém. Spektrum výkonů je kódy pokryto velmi nesystematicky, dochází k matení dvou rovin – čistě odborné klinické terminologie s terminologií velmi administrativní, která je určena pro statistiku a pro grouper. Ten systém navíc nemá žádnou metodu, návod ani logickou strukturu, takže v něm kodéry v podstatě nejde školit, doktoři se musí kódy naučit jako telefonní seznam,“ zkritizoval Tůma stávající systém, v němž lze podle něj kódování z lékařů na kodéry plně převést jen stěží. Problém je podle experta na kódování v tom, že chybí jasné vymezení odpovědnosti tak, aby za klinickou diagnózu odpovídal lékař a za převedení do kódu odpovídal kodér.
Lékaři by podle Tůmy mohli a měli být z kódování do budoucna zcela vyňati. „Kodéry totiž kódy diagnóz od lékařů v zásadě jen pletou,“ říká Tůma. Ideální podle něj je, když lékař nezapisuje kód, ale jen text, popis. „Absolutní tragédií jsou propouštěcí zprávy, jejichž diagnostický souhrn je velmi ovlivněn tím, že lékaři kódují. Místo klinických termínů popisujících zjištěnou diagnózu často používají název kódu. To ale věci jen zamlžuje a mate pacienty i lékaře, kteří budou v budoucnu s propouštěcí zprávou pracovat,“ vysvětlil Tůma. A uvedl i příklad. „Výkon se v seznamu třeba jmenuje ‚hysterektomie (odstranění dělohy) s nebo bez odstranění vaječníků‘. To se dostane do propouštěcí zprávy. A pacientka na to jen zírá a je zmatena,“ uzavřel Tůma.
Jakub Němec
