Nošení roušek a respirátorů bylo v boji proti covidu zásadní. Informuje o tom srovnávací analýza britské Královské společnosti (Royal Society), která zkoumala vliv nefarmaceutických opatření, kam patří například zakrytí úst a nosu ochrannými předměty či sociální izolace. Méně průkazné ale byly podle analýzy uzávěry hranic nebo omezení cestování.
Srovnávací analýza vycházející z národních i mezinárodních studií zdravotnických organizací ve světě pracuje s několika typy celosvětově zavedených „nelékových opatření“. Jedná se o nošení roušek či respirátorů, omezení sociálních kontaktů a lockdown, testování, trasování a izolace občanů, cestovní omezení a kontroly na mezinárodních hranicích či hygienická opatření ve společných prostorách.
„Covid-19 byla první celosvětová pandemie v historii lidstva, kde jsme díky používání nefarmaceutických opatření získali čas na vývoj účinných léčebných postupů a vakcín, které zachránily mnoho životů,“ uvedl ministr zahraničí britské Královské společnosti a vedoucí autorů analýzy Mark Walport.
Přísnější opatření byla efektivnější
Jako nejúčinnější ze všech kategorií „nelékových opatření“ se dle výsledků studie ukázalo omezení sociálních kontaktů a zavedení lockdownů. Během výzkumu tak opakovaně došlo ke zjištění, že povinná opatření jako například setrvávání v domově, udržování odstupů či omezení počtu lidí ve skupinách, významně přispěly ke snížení přenosu nákazy covidem. Čím tvrdší navíc tato opatření byla, tím vyšší byla jejich efektivita.
Snížený výskyt nákazy podpořilo také zavírání škol, nicméně účinnost tohoto opatření se dle výsledků studie lišila v závislosti na řadě faktorů, jako bylo například skutečné dodržování nařízení či věk žáků. Opatření zaměřená na seniory vedla rovněž ke včasnému podchycení ohnisek nákazy v domovech s pečovatelskou službou.
Nošení roušek či jiných předmětů k zakrytí nosu a úst bylo podle studie taktéž neméně účinným opatřením. Zejména efektivní se pak v poměru k rouškám ukázalo nošení kvalitnějších respirátorů, například respirátor typu N95.
Ke sníženému výskytu nákazy přispělo také opatření, které se týkalo pravidelného testování, trasování a izolace občanů a jejich blízkých. Zákaz cestování ze zemí s vysokým výskytem nemoci do zemí s malým výskytem měl podle analýzy zřejmě středně silný dopad na šíření infekce. Studie navíc dále uvádí, že například symptomatický screening, včetně měření tělesné teploty před cestou do jiné země, žádný významný vliv na šíření nemoci neměl.
Bylo rovněž prokázáno, že lepší ventilace vzduchu a snížená kapacita lidí v místnostech také určitou měrou přispěly ke snížení přenosu infekce v určitých prostředích. Toto opatření však bylo typicky uplatňováno v kombinaci s dalšími „nelékovými opatřeními“, tudíž podle autorů studie nelze přesně uvést, jak moc bylo v konečném efektu účinné.
Společné řešení do budoucna
Autoři studie na závěr doporučují vytvoření mezinárodních záznamů pro provádění dalších studií a pozorování. Standardizované protokoly pro sběr dat by podle nich jednoznačně zlepšily kvalitu pozorovacích studií v případě budoucích pandemií.
Takzvané nefarmaceutické intervence jsou obvykle jedinými dostupnými nástroji v raných fázích boje proti novému infekčnímu onemocnění. Je však nezbytně nutné opravdu posoudit jejich účinnost. Zavedení totiž může v některých případech vést k osobním, vzdělávacím i ekonomickým negativním důsledkům, jako tomu bezesporu bylo během celosvětové pandemie covid-19.
-ns-
