Smlouvy o EU zakotvují právo členských zemí na volbu energetického mixu, na druhou stranu evropská legislativa stanovuje řadu omezení, která se týkají výše emise skleníkových plynů, podílu obnovitelných zdrojů energie nebo třeba výše konečné spotřeby. „Z Bruselu se toho ‚valí‘ opravdu hodně. Ovšem Brusel dnes, nemusí být totéž co Brusel za rok,” zdůraznil poslanec Evropského parlamentu Ondřej Knotek na sympoziu Ekonomického deníku na téma Jak má vypadat nová Státní energetická koncepce. Může se tak podle něho stát, že volby do Evropského parlamentu příští rok leccos v pohledu na klimatické cíle změní.
„Asi bych nebyl tak dogmatický s tím, že v roce 2050 už nevypustíme ani gram CO2. Možná bych spíše říkal pragmaticky, že směřujeme k tomu, že Evropa bude okolo roku 2050 téměř klimaticky neutrální. To je, myslím si, reálné. A má to rozhodně smysl,” sdělil na úvod svého vystoupení na sympoziu europoslanec. Podotkl, že je potřeba nezapomínat na politické klima v rámci EU – právě to by mohlo volby do Evropského parlamentu ovlivnit. „Složení a způsob myšlení ‚bruselské bubliny‘ dnes odpovídá roku 2019, tedy velmi zelené ambice. A bohužel na dvě proběhlé krize, covid a tu energeticko-inflační, Brusel dokázal v zásadě zareagovat jenom šlápnutím na plyn. A to asi není úplně to, co bychom chtěli,” zkonstatoval. Dřívější Komise (EK) podle něho tak ambiciózní a politická nebyla. A ta další tak být také nemusí.
Podle něho totiž členové aktuální Komise mají vlastní názor a využívají veškerých nástrojů, jak svou sílu více posílit. „Jenže šijí horkou jehlou. Jde o neuvěřitelný balík legislativy (enviromentální), který se musel udělat v určitém čase a k nim dopadové studie. A ty se udělaly, s odpuštěním, účelově a mizerně. Chyby si neumí ale někteří z nich přiznat. Pan Frans Timmermans (místopředseda EK) a paní Ursula von der Leyenová (předsedkyně Evropské komise). Za rok ale může být situace jiná,” řekl Knotek. Podle něho by totiž celkový přístup by mohl být v příštích letech – s novým osazenstvem Komise – mnohem více racionální. Jejího předsedu totiž po volbách volí Evropský parlament (EP), a EK potřebuje vyslovení důvěry právě od něho, aby se mohla formálně ujmout svého mandátu na počátku funkčního období. Trendy směrem k racionalitě přitom Knotek vnímá už i dnes, jak dodal.
„V tom velkém balíku, který je už vykopnutý, bude možnost něco málo změnit. Protože zkrátka potřebujeme předvídatelný plán a podmínky, aby se dalo podle toho investovat,” zdůraznil.
Nicméně u legislativy, která už jsou aktuálně v běhu, které se třeba týká konce spalovacích motorů u nových aut od roku 2035 nebo mechanismu emisních povolenek, tedy v záležitostí, o kterých je Česko přesvědčené, že nejde zrovna o optimální směr, by už nyní mělo podle něho hledat spojence. A to právě i s ohledem na probíhající aktualizaci Státní energetické koncepce. „Nemůžete něco paralelně připravovat a doufat, že se to změní (samo). Minimálně se to politicky musíte snažit protlačit,” doplnil.
V této souvislosti zmínil, že aktualizovaná energetická koncepce by měla reflektovat i to, jak to teď vypadá se změnou klimatu. Připomněl, že Green Deal jako takový, by měl udělat z čistého evropského průmyslu ještě více čistý tak, aby Evropu v tomto ohledu následovala celá planeta. „Abychom vytvořili technologie, měli jsme náskok a přispěli k té absolutní nule emisí co nejdřív. K celosvětové klimatické neutralitě. Jenomže přišel covid a přišla krize. Co to teď znamená? Důraz na soběstačnost a strategickou autonomii,“ podotknul. „Pro Evropu třeba otevřená, ale pro nějaký významný velký stát a další, tomu tak už nebude. Nebudou chtít následovat Evropu, nebudou chtít používat naše technologie. Naopak budou chtít, abychom my používali ty jejich,” zdůraznil změny, které s tím nastaly.
Podle něho to znamená především to, že o tom, jestli se člověku podaří snížit, nebo zastavit změnu klimatu, respektive alespoň část, za kterou odpovídá člověk, se nebude rozhodovat v Evropě. „Takže i když bude evropský Green Deal naprosto úspěšný, tak to ještě nebude, co se týče zastavení klimatické změny, znamenat vůbec nic. Bude se to rozhodovat v Indii nebo v Číně,“ zdůraznil.
A pokud si to jako Evropa připustíme, o to víc bychom si podle něho měli vážit vlastních zdrojů a chtít změny takové, které tohle zohlední. „Protože je úplně jedno, jestli splníme, nebo nesplníme cíl 2030. Tomu v roce 2050 bychom se měli sice co nejvíce přiblížit, ale můžeme si upravit cestu,“ dodal. „Takže anno, Green Deal mějme, to je dobrá strategie, ale raději používejme místo slova ‚green‘ přívlastek ‚fair‘,” zdrůraznil. Doplnil, že do budoucna je vzhledem k tomu potřeba šířit hlavně technologie, které jsou podporované v rámci EU a umožní evropským státům, aby si cestu samy vybraly. Tak, jak to je aktuálně, nepovažuje Knotek za spravedlivé. „Je to možná zelené, ale ne udržitelné,” dodal.
Pro aktualizaci Státní energetické koncepce z toho podle něho plyne zásadní fakt, že je potřeba nerezignovat především na zmíněnou soběstačnost České republiky a mít co nejširší spektrum zdrojů. „Rezignovat na to, že budeme energeticky zpracovávat uhlí je prostě nesmysl. Mimochodem Poláci, se kterými jsme měli v EP dost detailní sezení, prezentovali své plány tak, že oni skutečně počítají s tímto zdrojem až do roku 2049. Nevím, co přesně mají domluvené, ale i pro Česko tedy platí, že jestli přestane pálit uhlí v roce 2030, nebo 2035, nebo 2040, tak to nemá pro světové klima žádný vliv,” uvedl. Doplnil, že i lidé blízcí Mezivládnímu panelu pro změnu klimatu (IPCC) říkají, že i pokud bychom zítra ‚vypnuli‘ veškeré emise na světě, tak planeta se dostane do stavu, který by mohl fungovat až za 50 – 120 let.
Ve svém vystoupení se europoslanec dotknul i nastaveného mechanismu emisních povolenek. „Pokud by cena emisní povolenky po dobu půl roku byla více než dvojnásobek nějaké hodnoty před tím, tak se teprve uvolní emisní povolenky z rezervy. Takže jestliže cena je dnes 80 – 85 eur, z toho plyne, že až když půl roku budete mít cenu povolenky 170 eur, tak pak by se teprve spustil zmíněný mechanismus. Za toho půl roku už ale většina uhelných, respektive fosilních zdrojů, bude mít dost zásadní problém. Buďto zkrachují, nebo pozastaví výrobu. A mezitím se na trh dostane čínský produkt. Není to jen o elektřině, ale je to o průmyslu,” zdůraznil.
Europoslanec také připomněl klimatické clo. „To je bohužel nástroj, kterému nevěříme. Protože pokud nám bude někdo dodávat surovinu, kterou nezbytně potřebujeme pro splnění obnovitelných cílů, tak budeme potřebovat strašně moc kovu, oceli. A oceláři bijí na poplach, už jsou jen kousek od toho, aby v Evropě přestali vyrábět. Pak si surovinu budeme muset dovézt a pak je už úplně jedno, že na to někdo uvalí nějaké klimatické clo. To se jen propíše do spotřební ceny,” varoval.
Druhý aspekt cla je podle něho ten, že se Evropa bude spoléhat na certifikáty, které se napíší někde v jihovýchodní Asii. „Já jsem měl tu čest být vedoucí kvality v jedné výrobní firmě a podle certifikátu to byla naprosto nejlepší mosaz, přesto jsem po půl hodině musel zastavit výrobu. Prostě nebyla. Takže Čína k tomu pak přistoupí hybridně. Postaví si ocelárnu, která bude klidně zelená na zelený vodík, okolo ale bude mít dalších deset, které budou čoudit dál. A zrovna do Evropy dodá tu zelenou? To jsem zvědavý, kdo to bude hlídat,” zdůraznil Knotek.
„Když pak s Komisí řešíte, jestli takový mechanismus bude fungovat a zmíníte uvedené skutečnosti, odpoví jednoduše: jsme ambiciózní, věříme, že to fungovat bude…,“ dodal.
Dalším bodem, který se v rámci klimatických změn řeší, jsou obnovitelné zdroje a s nimi související směrnice. O nich hovořil napříkad i další host sympozia, náměstek ministra průmyslu a obchodu Petr Třešňák. Uvedl, že už teď nepanuje mezi zeměmi EU shoda v cílech pro vodík, především pokud jde o jeho využívání z fosilních zdrojů. Europoslanec Knotek souhlasil. „Ano. Nemáme hotovo, nevíme, dohadujeme se, i v otázce vodíku. V EU toitž nesmíte být rasisti jenom pokud nejde o energetiku. Tam se žádá jenom zelená. Jakákoliv jiná barva je špatná, podřadná a nedůstojná. Někteří ještě připustí maximálně růžovou, což je jádro, ale nic víc,” uvedl s tím, že se v unijních kruzích svádí v tomto ohledu tvrdý boj.
Oporu v této chvíli vnímá ve Francii. Ovšem ta si zřejmě bude kvalifikovat své typy reaktorů. „Počítáme sice se strategií, že některé ty typy budeme mít taky, ale ne úplně všechny,” dodal.
Zásadní je podle něho dále otázka biomasy. V minulosti řada firem do této suroviny investovala a nahradily jí jiné zdroje. Jenže teď to podle něho v lepším případě vypadá tak, že do klimatických cílů bude možné započítávat jen některou, ale dokonce je snaha – směrem od nejvíce progresivních zelených směrů, aby biomasa byla vyřazena úplně. „Protože ji zkrátka pálíme rychleji, než roste. A to zahřívá planetu,” vysvětlil.
Podotknul ale zároveň, že by byl nerad, kdyby jeho projev na sympoziu byl chápán, že vše vidí špatně. „Naopak. Green Deal musíme využít, ale nesmíme zapomenout na to, že si potřebujeme vše také trochu dělat tak, jak to potřebujeme my. Protože jinak to bude tak, jak chtějí jiní a bude to dražší. A my přijdeme o soběstačnost. To bychom asi úplně nechtěli,” vysvětlil.
Další bodem, o kterém se na sympoziu debatovalo, byla i revize nastavení energetického trhu. Europoslanec uvedl, že je docela dost možné, že po evropských volbách proběhne větší revize, která by se mohla týkat třeba již zmíných fosilních paliv a jejich případné podpory – to prozatimní upravené plány nezohledňují. „Co ale v té malé revizi naopak je, tak je reakce na to, co tu bylo minulý a předminulý rok. Ceny energií šly nahoru a cílem bylo ochránit spotřebitele před prudkými výkyvy, především dovážených fosilních paliv. Což v důsledku znamená, že pro spotřebitele by cena elektřiny nemusela být tak závislá na plynu,” přiblížil. Doplnil, že jsou ale i nástroje, které EK naopak podporovat chce a to u nefosilních zdrojů.
„Pokud je to nástroj na stabilitu cen, tak chápeme, že se preferují obnovitelné zdroje, ale na druhou stranu, je nutné stabilizovat všechny ceny. Takže možná za určitých okolností by se tam měly dostat právě i fosilní zdroje. A dodávám, že nefosilní znamená i jaderná energie. Je to krásný příklad schizofrenie Evropské komise, kdy vy nemůžete slovo jádro řici, jinak máte okamžitě o 15 – 20 % europoslanců hlasujících proti. Ale když tam dáte nízkouhlíkové, nebo nefosilní, tak už se v tom ztratí a mají pocit, že když přijedou domů, třeba do Rakouska, takže jim voliči nevynadají,” řekl. A dodal, že v tomto ohledu mají podobný názor Poláci.
Zdůraznil, že zapomínat by se němělo ani na fakt, že jedna věc je investovat do kapacity obnovitelných zdrojů, ale zároveň je potřeba mít i nějaké dodatečné flexibilní technologické opatření. Aby se vyrobená, ale v určitý moment nespotřebovaná elektřina, dala dále použít. „Byla tady (na sympoziu) v této souvislosti zmíněná opatření na regulaci poptávky. Já si ale neumím úplně představit, že budeme motivovaní k tomu, abychom prali nebo žehlili jen v určitou hodinu. Nicméně to EK navrhuje. Na druhou stranu má zase mou podoru, co se týká práva na sdílení elektřiny mezi sousedy,” uvedl s tím, že to považuje za krok správným směrem.
Za klíčové vstupy z Evropy směrem ke Státní energetické koncepci Knotek pak uvedl, že koncepce musí především přispět ke stabilitě na energetickém trhu a namotivovat investory. „Ekologickou transformaci, ať už bude jakákoliv, rychlá nebo dlouhá, nezaplatí stát ani unie. Drtivá většina prostředků půjde ze soukromých zdrojů. Takže pokud chceme, aby tam peníze šly, tak musíme také zajistit, aby tam byla motivace,” zdůraznil.
Rozhodně je tak podle něho nutné stabilní a předvídatelné prostředí a k tomu právě nová reforma trhu s elektřinou přispěje. Nikdy sice nebude trh znát přesnou predikci, ale může si říci, že učinil nějaká opatření a věřit, že někam povedou. Možná je to podle něho jedna z věcí, která se po evropských volbách podaří změnit.
„Za mě tedy by to mělo vypadat tak,ačkoliv je to dnes sice nepopulární, ale co nejdéle udržet uhlí, jako stabilní zdroj a nahradit ho spíše těmi jadernými. Tím nemám nic proti těm obnovitelným, využijme příležitost, postavme je, kde se dá, ale zároveň tak, aby to bylo rozumné,” uvedl na závěr.
Další texty ze sympozia Jak má vypadat nová Státní energetická koncepce přinese Ekonomický deník v následujících dnech.
Monika Ginterová
Poděkování za podporu sympozia patří generálnímu partnerovi, společnosti Veolia Energie ČR, a partnerům, společnostem Pražská energetika a GasNet.
Článek byl převzat z portálu Ekonomický deník, který, stejně jako Zdravotnický deník, patří do vydavatelství Media Network.
