Demografický vývoj v České republice je neúprosný. Společnost bude stárnout, počet lidí v pracovním věku bude klesat. Lze proto očekávat, že bude klesat i objem peněz, které bude stát moci vynaložit nejen na zdravotnictví. Kontrovat těmto neblahým predikcím lze několika způsoby, například zvýšením efektivity či zavedením moderních metod jako je telemedicína. Shodli se na tom účastníci sympozia Zdravotnického deníku, jehož tématem byl Koncept systémových změn pro udržitelné zdravotnictví 2030+.
„Jsem přesvědčen, že systém veřejného zdravotního pojištění, který máme, je dobře nastaven, je fungující. Na druhou stranu změny nutné jsou… Systém narazil na své limity v oblasti cenotvorby, úhrad léčiv či počtu zdravotníků,“ vyjádřil se k nutnosti změny stínový ministr hnutí ANO Kamal Farhan. Je proto podle něj nutné učinit zásadní politická rozhodnutí, ideálně na základě důkladného sběru dat. Upozornil ovšem, že tomu částečně brání čtyřleté volební cykly a s tím spojená výměna politických špiček. To podle něj dlouhodobému řešení neprospívá.
S tím souhlasila i Bára Malíková, zubní lékařka a členka strany Pirátů. „Vidím pořád obrovskou rezervu v tom, že se na zdravotnictví stále díváme v krátkodobém horizontu,“ uvedla. Shodně věc vidí i ředitel Kanceláře zdravotních pojišťoven Ladislav Švec: „Kvůli tomu, že se pohybujeme ve čtyřletých cyklech, se nedaří řešit dlouhodobé koncepční otázky, protože vždycky někdo přijde a začne znova.“
Pacienti bloudí systémem
O tom, že je současný systém robustní a poskytuje dobrou péči, je přesvědčen i náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník. Zmínil však, že konkrétně například onkologičtí pacienti podstupují příliš složitou cestu systémem. „Každý tento pacient vyčerpal spoustu péče, byl často beznadějně ztracen v tom systému, až se nezřídkakdy stalo, že k té léčbě dorazil pozdě,“ uvedl. Právě proto je podle něj potřeba zvýšit efektivitu, obzvlášť vstříc očekávané demografické proměně.
Na něj navázala Malíková, která upozornila na to, že se mění nejen demografie pacientů, ale i poskytovatelů péče. Dnes už podle ní nelze počítat s tím, že mladí lékaři budou v práci trávit tolik času jako předchozí generace. S tím souvisí i problém výpadků lékařek, které v průběhu praxe odejdou na mateřskou dovolenou. „Pokud chceme podporovat mladé ženy, aby měly děti, tak musíme počítat s tím, že nám vypadnou z pracovního procesu na několik let,“ shrnula rizikový bod.
Budoucnost bude jiná
Komplexní změnu systému na sympoziu představil již zmíněný Ladislav Švec. Připomněl, že od roku 2016 dochází k masivním subvencím do systému zdravotního pojištění, ovšem upozornil, že brzy nebude z čeho na ně brát. „Státní rozpočet už nebude zdroj, do kterého se ve chvíli, kdy se zpozdí platby od pojišťoven, sáhne… Takto to šlo doposud, takto to nemělo být nikdy a takto to rozhodně v budoucnu nebude,“ varoval během diskuze.
Růžově nevidí budoucnost ani obchodní ředitel OKsystem Vladimír Fuchs. Očekává, že beze změny se současný systém bude stávat stále více neefektivní. Podobně jako Švec se přiklání k provedení velké systémové změny namísto dílčích úprav, které mohou být v dlouhodobém měřítku dokonce více nákladné. Prostor k úsporám přitom reálně vidí už nyní. S tím souhlasil i Jakub Hlávka z Univerzity Jižní Kalifornie. „Podle statistik OECD je 20 až 25 procent peněz utracených ve zdravotnictví vyhozených oknem. Kdybychom chtěli, tak můžeme mít o čtvrtinu levnější systém,“ řekl. Otázka je ovšem v tom, identifikovat místa, kde lze tyto úspory nalézt. Ondřej Poul, ředitel Centra likvidace životního pojištění Kooperativy, k tomu konstatoval, že podle něj v systému chybí samoregulační prvky a tlak na vnitřní efektivitu.
Systém zvládá jen dílčí změny
Jedna věc je ovšem uvědomit si potřebu změn a druhá schopnost (a možnost) je implementovat do stávajícího právního systému. „Potřebujeme na to politickou garnituru napříč (stranami)… Já jsem v tomto skeptický,“ přiznal vedoucí Katedry zdravotnického práva Právnické fakulty UK Petr Šustek. Svoji skepsi opřel o příklad zákona o veřejném zdravotním pojištění, který byl v roce 1998 přijat jako dočasný zákon, ale dodnes za něj není náhrada. „Obávám se, že ty změny nebude možné provést. Rád bych to udělal blokově, ale myslím, že ten systém umí absorbovat pouze dílčí změny,“ dodal Šustek. I proto je přesvědčen, že je potřeba vytvořit nový zákon o veřejném zdravotním pojištění. Nutnost změny následně odsouhlasil i náměstek ministra zdravotnictví Pláteník.
O nutnosti politické shody nad případnou tvorbou a přijetím takto obsáhlé právní úpravy nepochybují ani Farhan s Malíkovou. „Já si umím představit, že na potřebě některé změny se ve výsledku shodneme, ale ten ďábel se začne skrývat v detailech. To je třeba debata o připojištění,“ uvedla příklad tématu, kde čeká názorový střet. Malíková se chopila i tématu digitalizace zdravotnictví. I zde je podle ní potřeba se legislativně přizpůsobit. „Digitalizace se bude dít, ať uděláme cokoliv. To je neměnná věc,“ shrnula.
Telemedicína ministerstvu navzdory?
S digitalizací úzce souvisí i telemedicína. „Je to jedna z cest, jak zvýšit efektivitu,“ řekl Švec. Hlávka ovšem namítl, že „ne každá technologie automaticky vede k úsporám“. Zásadní podle něj je, aby k využívání těchto metod byly motivovány pojišťovny. Do debaty se znovu zapojil i Fuchs. „Technologie dnes umožňují jednoduše a levně sdílet údaje, analýzy, výsledky… a vtahovat do systému nové účastníky, například lékařské odborníky,“ navrhnul další výhody elektronizace zdravotnictví.
Farhan připomněl, že na digitalizaci již byly ze státního rozpočtu vyhrazeny stamiliony korun. Nyní je proto řada na ministerstvu tyto prostředky využít s ohledem na pacienty a systém jako takový.
O slovo se přihlásila i zdravotní ředitelka OZP Jitka Vojtová. „Já jsem obrovský zastánce telemedicíny a umělé inteligence,“ řekla. Současně však dodala, že o tom, zdali má být péče konkrétního pacienta zajištěna i těmito metodami, by měl rozhodnout ošetřující lékař – a to přesto, že někteří lékaři preferují konzervativnější způsoby léčby.
Vojtová rovněž zmínila nedávný výrok ministra zdravotnictví Vlastimila Válka, který měl pronést, že nedopustí, aby byla telemedicína hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Na jeho obranu argumentoval vedoucí oddělení správy zdravotních pojišťoven ministerstva zdravotnictví Jan Zapletal. „Je otázkou legislativního nastavení, jak by to mělo vypadat, a to si myslím, že ještě nemáme uchopeno natolik, aby se to mohlo stát standardní součástí úhradových mechanismů,“ řekl k telemedicíně. V zásadě se však proti telemedicíně nestaví, pouze je potřeba ji právně zajistit tak, aby byla zajištěna bezpečnost pacienta.
Filip Krumphanzl
