Sloučení oboru praktického lékařství pro děti a dorost s oborem dětského lékařství vyvolalo před šesti lety mnoho vášní. Stoupenci návrhu si od spojení nemocniční a praktické medicíny slibovali zjednodušení vzdělávání, lepší prostupnost pediatrů v rámci zdravotnictví a také navýšení počtu praktických dětských lékařů. Podle předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů Aleny Šebkové je ale současná primární péče doslova před katastrofou. Proto přichází odborná a profesní organizace dětských praktiků s krizovým návrhem přidat k existujícímu oboru pediatrie tříletý obor pouze pro práci PLDD. „Chci, aby děti měly doktora a nejezdily za ním sto kilometrů,“ říká v rozhovoru pro Zdravotnický deník.
Sloučení oboru PLDD s oborem dětského lékařství mělo přispět mimo jiné právě k navýšení počtu praktiků pro děti. Stále však vidíme akutní nedostatek, který se podle statistik prohlubuje. Co přesně navrhuje Odborná společnost praktických dětských lékařů a Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost jako řešení?
Zásadní je to, co všichni víme. Je krutý nedostatek praktických dětských lékařů, a pokud v rozmezí dvou až tří let nepřijde do práce dostatečné množství dětských praktiků, tak se stávající systém položí. Měl by to být zkrácený obor s intenzivní přípravou, aby kolegové, kteří chtějí do praxe, se tam dostali co nejdříve. V tuhle chvíli navrhujeme, aby obor byl tříletý. Ale zdůrazňuji, že je to zatím jen návrh. Nás velmi mrzí, že se rozjela taková diskuse, která bohužel vyplývá i z neznalosti našeho návrhu. Potřebujeme nové kolegy a jejich intenzivní přípravu. O tom, že lékaři primární péče stárnou, se diskutuje už řadu let. Teď jsme se dostali do situace, kdy je opravdu krize. Principiálně bychom tedy potřebovali kratší a intenzivnější vzdělávání, aby noví lékaři mohli začít praxi co nejdříve, ne až po 4,5 roce atestace nebo dokonce déle. Stávajícího oboru pediatrie se náš návrh vůbec nedotýká. To, co my navrhujeme, je krizová alternativa.
Spolek Mladých lékařů s tímto návrhem nesouhlasí. Jak si to vykládáte?
My jsme s tím nechtěli jít na veřejnost. Začali jsme to řešit s ministrem zdravotnictví, který řekl, že by to mohlo být řešení. Je to třeba dál probrat. Vůbec jsme nepočítali s tím, že vznikne tato hysterie. Ze spolku Mladých lékařů se nikdo nezeptal, aby nejdříve věděl, jak to opravdu je. A pokud vím, v tomto spolku jsou lékaři, kteří pracují převážně v nemocnicích a práci v primární péči příliš neznají. Mrzí mě, že vždycky tyto soudy vydává někdo, kdo nemá potřebné podrobné informace.
Myslíte si, že zkrácení vzdělávacího programu by mohlo pomoci k tomu, aby se primární péče dostala i do ohrožených oblastí?
Samotné zkrácení oboru nevyřeší celý problém. Musíte mít motivaci mladých, aby šli do ordinací. Je na místě například urychlení žádostí o akreditace. Také je tady velký problém s tím, že na většině fakult bohužel není dostatečná výuka pediatrie, natož praktického dětského lékařství. S kolegy dětskými praktiky se snažíme o zlepšení, ale vůbec to není lehké. Přitom osobní zaujetí pro tuto práci, praktická výuka oboru, to je velmi důležité. Já nyní opět učím v Plzni a už mám osm zájemkyň a dva zájemce. Ale rovnou říkám mladým kolegům, že je potřeba si uvědomit, že všichni nemohou mít praxi v Praze, Brně nebo jiných velkých městech. Potřebujeme lidi v terénu. Přece nebudeme svážet děti na prohlídky autobusem. My na našem návrhu netrváme. Když nám někdo řekne, jakým způsobem dostane teď během dvou let potřebné množství lidí do praxe, tak budu spokojená. My ale v tuto chvíli jiné řešení nevidíme.
S motivací to musí být problematické, když se pediatrie na lékařských fakultách učí málo…
My na to upozorňujeme několik let. Na fakultě se s prací PLDD studenti skutečně příliš neseznámí. A po škole je sice ve společném oboru část praxe u praktika, ale povinné jsou pouze tři měsíce. Dvanáct měsíců je část volitelná. Lékaři, kteří nejsou na rezidenčním místě u praktika, ale v nemocnici, touto praxí neprocházejí. Když pak půjdou dělat praktika, tak ho budou dělat s třemi měsíci praxe u PLDD. Přesto jsme to museli akceptovat, když je to společný obor.
Jaké oblasti jsou nedostatkem praktických dětských lékařů ohroženy nejvíce? Například Ústecký kraj?
Není to úplně plošně, ale je to prakticky po celé republice a tam, kde to ještě funguje, je to stejně jako časovaná bomba. Mnohým kolegům je 65 až 80 let, a ti mohou zítra položit ordinaci. Co budeme potom dělat? Za poslední tři roky ubylo bez náhrady více než 300 ordinací, těch činných nyní máme kolem 1 800. Kdyby zítra zavřeli ordinaci všichni důchodci, zanikne dalších 500 z nich. Kolegové z České pediatrické společnosti argumentují, že loni udělalo atestaci nejvíce lékařů za několik pár let. Ale kde jsou? V terénu je nevidím, tam chodí jednotky a my už nemáme čas. V takové krizi jsme ještě nikdy nebyli, přestože na to, že populace stárne, upozorňoval tehdejší předseda profesní organizace už v roce 2002. Navíc dnes velká část mladých kolegů nechce pracovat na plné úvazky. Tím se de facto násobí počet doktorů, které potřebujeme. Upřímně nechápu ten odpor. Je to změna, ano, ale ne taková, o které se mluví – není to změna pro lékaře vzdělávající se v současném oboru pediatrie, pro ně se skutečně nic nemění, pouze pokud by oni sami chtěli a byli ještě v takové fázi programu, kdy by to šlo. Ano, museli by rychle reagovat politici, poslanci. Je třeba se racionálně domluvit. Snad nám jde všem o to, aby dětem zůstala primární péče, dostupná a kvalitní. V opačném případě řekněme, že tato péče je zbytečná a bude jiná. Pak ale musí někdo vystoupit a rodičům to říct.
Lze čerpat inspiraci z jiných evropských zemí?
Když si vezmete srovnávání s Evropou, tak ať mi někdo ukáže kompetence ostatních „praktických“ lékařů pro děti. Každý stát má svůj systém a pro tento systém nastavuje vzdělávání. My se pořád oháníme evropskými normami, ale jestliže stát něco potřebuje a potřebuje to rychle, nebudu argumentovat tím, aby to bylo kompatibilní s Evropou. Potřebujeme mít zabezpečenou péči pro naše děti.
Výbor České pediatrické společnosti vyjádřil znepokojení nad některými návrhy týkajícími se vzdělávání pediatrů a apeluje na zachování současného stavu. Co si o tom myslíte?
Jak už jsem řekla, nic nerozbíjíme. To, co je, zůstane, a to je zásadní. My chceme pouze další alternativu. Abychom v kratším režimu intenzivnějšího vzdělávání co nejdříve dostali lidi do terénu. Jestli kolegové říkají, že nám tento systém péči včas zajistí, tak ať mi také řeknou, jak a hlavně kdy. Je to šest let od zrušení oboru PLDD a krize se nadále prohlubuje.
Jak se snažíte vychovat své nástupce v oboru?
Já jsem akreditované pracoviště. Přijímám rezidenty a mám rezidenty také ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Plzeň. Vychovala jsem a pomáhám vychovat již řadu nových PLDD. Po malé přestávce znovu učím na lékařské fakultě. Snažím se mladým kolegům ukázat, že dnes v praxi dokážeme diagnostikovat a vyléčit ambulantně spoustu věcí, o kterých se nám dříve ani nesnilo, a opravdu tam děláme medicínu. A že stojí za to zachránit náš systém primární pediatrické péče. Jen je k tomu třeba vůle všech a racionální myšlení.
Nela Slivková
