Nemocnice v někdejších okresních městech bývaly označovány za klíčový prvek systému zdravotnictví a téměř nikdo si nedovedl představit, že by se bez nich obešlo poskytování neodkladné a akutní péče. Ve srovnání s nemocnicemi v krajských městech je však více ovlivňují některé základní neduhy českého zdravotnictví. „Jeden z nejakutnějších problémů, které nás trápí, je jednoznačně nedostatek lékařů i zdravotnického personálu,“ konstatuje Hana Hanke, tisková mluvčí Nemocnice Šumperk. Jde o systémový problém, který zřizovatelé jednotlivých nemocnic nemohou samostatně vyřešit.
Zdravotnický deník v minulých týdnech oslovil zástupce mnoha nemocnic v někdejších okresních městech a snažil se zmapovat největší problémy, s nimiž se tato zařízení při poskytování zdravotní péče potýkají. Tím největším, byť ne jediným, jsou chybějící lékaři a zdravotníci. Příčinou obtíží se zajištěním potřebného počtu odborného personálu není jenom nedostatek absolventů lékařských fakult a zdravotnických škol, případně odchody lékařů a zdravotních sester do zahraničí, pozadí problému je zřejmě složitější.
Nezájem absolventů medicíny
Podle Josefa Märze, předsedy představenstva a generálního ředitele Karlovarské krajské nemocnice a.s., pod níž spadá i nemocnice v Chebu, je základním problémem nemocnic v bývalých okresních městech jejich neukotvenost v systému péče. A do jisté míry i dehonestace úrovně péče, kterou poskytují a mohou poskytovat.
„Z toho pramení častější nedůvěra pacientů i zájemců o zaměstnání. A samozřejmě i výrazné personální problémy způsobené nezájmem absolventů medicíny,“ naznačuje März. Nezanedbatelný je podle něj také efekt vysokoškolského studia sester, které se po absolvování nevracejí na periferii a chtějí žít v ruchu většího města. „Samozřejmě to vše platí s určitou rezervou,“ dodává.
Změna v systému vzdělávání
Na problémy se zajištěním potřebného počtu odborných pracovníků poukazují rovněž zástupci Nemocnice Šumperk, Kroměřížské nemocnice či Nemocnice Kutná Hora.
„Jeden z nejakutnějších problémů, které nás, podobně jako všechny nemocnice v Česku, trápí, je jednoznačně nedostatek lékařů i zdravotnického personálu,“ potvrzuje Hana Hanke, tisková mluvčí Nemocnice Šumperk. Chybějící odborníci nemocnici se spádovou oblastí až dvou set tisíc obyvatel zatím zásadně neomezují v poskytování komplexní zdravotní péče. Ovšem sehnat některé vybrané profese je v důsledku přirozené fluktuace stále komplikovanější. „Stát by mohl pomoci například tak, že změní systém vzdělávání a nastavení kompetencí,“ navrhuje.
Pomoc ze strany státu, který má jako jediný k dispozici nástroje pro řešení systémového problému s nedostatkem odborného personálu, by uvítala i Kroměřížská nemocnice. „Z našeho pohledu může stát pomoci zajištěním dostatku škol, potažmo jejich absolventů, vybavení a kvalitní úrovně výuky jak studentů medicíny, tak středního zdravotnického personálu. Důležité je pro nemocnice našeho typu také správně nastavené postgraduální vzdělávání,“ konstatuje tisková mluvčí Veronika Slaměnová.
Pomohl by „koloběh“ lékařů?
Podle Petra Chudomela, ředitele Obvodní nemocnice Kolín, pod níž spadá Nemocnice Kutná Hora, jsou chybějící lékaři v menších nemocnicích právě důsledkem nevstřícného systému postgraduálního vzdělávání spojeného s akreditací pracovišť. „Stát se na řešení nijak nepodílí. Pro stabilizaci personálu by mohl pomoci podporou bydlení, alespoň na počátku kariéry,“ uvádí Chudomel. Upozorňuje zároveň i na to, že menší nemocnice ve srovnání s velkými nemocnicemi trápí rovněž nižší úhrady.
Návrh, jak rozšířený problém s chybějícím odborným personálem v menších nemocnicích řešit, má také Josef März. Domnívá se, že jednou z možností je nastavit smysluplný systém vzdělání sester a systematické nastavení péče včetně počtu nemocnic a „koloběhu“ lékařů. „Nelze aplikovat vše z minulosti. Ovšem systém, kdy absolvent začínal na periferii a s postupným vzděláním a erudicí část lékařů směřovala do vyšších typů nemocnic včetně fakultních a naopak po určité době specializace ve fakultní nemocnici odcházeli odborníci do nižších zařízení, byl funkční a ku prospěchu všech úrovní nemocnic i pacientů,“ popisuje März.
Otázka, zda a jak tento systém zkusit opět uvést v život, je podle něj na širokou debatu, která by měla zahrnovat mnoho aspektů od systému školství přes postgraduální vzdělávání po požadavky odborných společností, ale i další hlediska. Personální limity, které negativně ovlivňují fungování nemocnic, přitom pro tuzemské odborníky na zdravotnictví nejsou žádnou novinkou. Problém s nedostatkem lékařů a zdravotních sester je ovšem v menších nemocnicích v ČR natolik rozšířen, že by zainteresované státní instituce měly začít co nejdříve hledat řešení. Protože sám od sebe se rozhodně nevyřeší.
-les-
