Telemedicína ve stomatologii, tzv. teledentistry, funguje v řadě zemí mnoho let a využívá celou řadu nejmodernějších technologií včetně umělé inteligence. Jakou podobu by měla mít v ČR? „Jsem expertem Světové stomatologické organizace na tuto problematiku. Je logické, že to se mnou v ČR nikdo neřeší… A pak se budeme hádat. Prostě Česko – země, které v elektronizaci ujely všechny vlaky…“ říká v rozhovoru pro Zdravotnický deník prezident České stomatologické komory Roman Šmucler.
Má být poskytování telemedicíny jako lékařské služby pro lékaře povinné, nebo jen dobrovolné?
Ve stomatologii je tzv. teledentistry jednou z forem poskytování zdravotních služeb. Není důvod k tomu, aby její poskytování bylo povinné, protože má smysl zatím jen v určitých indikacích, jako jsou akutní obtíže či nedostupné oblasti. A její vyžadování, pokud lékař nemá podmínky nebo potřebu, nedává smysl. Česko na to nemá infrastrukturu. Aktuálně je to otázka pár připravených ordinací.
V jaké míře by měla být telemedicína regulována? Více, či naopak méně a volněji?
Teledentistry funguje v řadě zemí mnoho let. Je to lékařský výkon jako každý jiný. Lékař poskytuje péči de iure ve svém sídle, kde má i kontaktní adresu pro kontrolní instituce. Liší se v podstatě jen videokontaktem místo fyzického kontaktu. Lékař radil po telefonu od nepaměti, konzultace snímků existují již velmi dlouho, histologové zkoumali zaslané preparáty… Specifické je tedy pouze zajištění datové bezpečnosti. Kontrolovat se musí racionalita. Ve světě to pojišťovnám velmi šetří náklady. V ČR to v době covidu byla „zlatá žíla“. Kdekdo kdekomu „videotelefonoval“ a vykazoval to jako léčbu. Ale to celou věc diskredituje. Teledentistry musí být racionálně využívána, a to se dobře kontroluje. U všeho jde mít záznam.
Jaká pozitiva, či naopak rizika pro lékaře a pacienty může legislativní ukotvení telemedicíny přinést?
Pozitivem je klidně každodenní kontrola pacienta, vedle toho je prohlídka jednou za rok legrační… Pacient nemusí nikam chodit, řada hospitalizovaných může být monitorována doma. Medicína se tím naprosto změní. Obrovské množství dat o pacientovi navíc, které nějak propojí AI (Artificial Intelligence – umělá inteligence), aby to lékař mohl zpracovat. To je úplně jiná kvalita umožňující zachytit i drobný vývoj v čase. Nepleťme si telemedicínu s prostým videohovorem, jak jsme viděli za covidu – to je jen trochu jiný telefonát. Ve skutečné telemedicíně jde o to, že lékař vidí třeba průběh základních funkcí monitorovaný celé dny. Ve stomatologii kontrolujeme například změny na parodontu či při ortodontické péči, a to bez zbytečných výprav pacienta do ordinace stomatologa. Pomocí teledentistry lze například zkontrolovat chrup desítek, někdy i stovek dětí jedním lékařem za den. Byť samozřejmě musí být využito více lidí na sběr dat a vyhodnocení prostřednictvím AI.
Jaké druhy zdravotní péče lze podle Vás prostřednictvím telemedicíny poskytovat a u jakých to vůbec nepřichází v úvahu?
To se mění každý den. Telemedicínu dnes nejvíce využívá psychiatrie. Kupodivu zhruba uprostřed je právě stomatologie, což mnohé překvapuje. Ale standardní prohlídky už umíme provádět na dálku. Vůbec nemusí být stomatolog v každé vesnici, kde dnes „chybí“ zubní lékař. Já kontroluji pacienty klidně z letadla, z auta nebo z dovolené, prostě stačí spojení přes internet. AI mi vybere, co bych měl vidět (což jistě může třeba asistentka) a upozorní mne na to, „co vypadá divně“. Ale AI už může dálkově plánovat a kontrolovat i léčbu. Nově existují roboti operující podle schváleného plánu víceméně autonomně. Což není jen koncovka jako v případě „robota“ Da Vinci, ale jde o autonomní stroj.
Seznámil jste se s návrhem novely zákona o zdravotních službách a jaké k ní máte v oblasti telemedicíny nejzásadnější připomínky?
Jsem expertem Světové stomatologické organizace na tuto problematiku a prezidentem České stomatologické komory. Je logické, že to se mnou v Česku nikdo neřeší a vymýšlí to někdo, kdo o tom nic neví. A pak se budeme hádat. Prostě Česko – země, které v elektronizaci ujely všechny vlaky…
-les-
