Zvýšit investice do vzdělávání nových generací zdravotníků nebo zlepšit motivaci lidí pracujících ve zdravotnictví, aby nešli za lepším. To jsou možné cesty, jak řešit personální krizi ve zdravotnictví, které podle Světové zdravotnické organizace (WHO) Evropa čelí. „Není to už jen hrozba, ta krize je tady a teď,“ řekl během konference v Bukurešti šéf evropské regionální pobočky WHO Hans Henri P. Kluge.
„Pandemie covidu-19 odhalila křehkost zdravotnických systémů a důležitost robustní a odolné zdravotnické pracovní síly,“ řekl Hans Henri P. Kluge mimo jiné u příležitosti bukurešťského jednání, které zorganizovala evropská pobočka Světové zdravotnické organizace.
Podle Klugeho Evropa nemůže déle čekat a musí se s naléhavými výzvami vypořádat. „V sázce je zdraví a blaho našich společností, zkrátka není čas ztrácet čas,“ dodal s odkazem na skutečnost, že Evropa dlouhodobě čelí nedostatku pracovníků ve zdravotnictví. A že covidová krize vše ukázala v plné nahotě. Navíc se projevilo, že nedostatek pracovní síly ve zdravotnictví není problémem jen několika zemí, mimo jiné Německa nebo České republiky, ale že jde o celoevropskou záležitost.
Vlna stávek ochromuje evropské zdravotnictví
Personální krize v evropském zdravotnictví se ještě více vyhrotila v uplynulém roce, kdy na starém kontinentě došlo k nárůstu počtu stávek zdravotnického personálu. Lékaři, zdravotní sestry a bratři a další pracovníci zdravotnického sektoru začali poukazovat na náročné pracovní podmínky a nedostatečné finanční zdroje.
Účastníci bukurešťské konference pod záštitou WHO připomněli, že například ve Francii lékaři a zdravotní sestry loni v listopadu vyhlásili celostátní stávku, které se zúčastnilo více než 100 tisíc zdravotnických pracovníků. Už v září vstoupilo v Irsku do stávky kolem šesti tisíc zdravotních sester – vadily jim špatné pracovní podmínky a vyjádřily obavy ze snížení mezd.
Podobná vlna stávek odstartovala také v Německu, a to již loni v srpnu, přičemž další stávky zdravotníků v Německu proběhly a probíhají v těchto dnech. Protesty zdravotníků se nevyhnuly ani Velké Británii, kde zdravotnický systém byl ochromen na několik měsíců.
„Tyto protestní akce jasně odráží rostoucí frustraci a obavy mezi zaměstnanci ve zdravotnictví v celém našem regionu. Zdůrazňuje také naléhavou potřebu mnohostranných opatření na podporu investic do pracovníků ve zdravotnictví i sociálních službách,“ řekl dále Kluge.
Personální časovaná bomba
Evropská pobočka WHO už loni v září vydala zprávu, v níž varovala před „tikající časovanou bombou“, která ohrožuje zdravotnické systémy v Evropě a střední Asii. Vzhledem k tomu, že region se potýká, a i nadále potýkat bude, s problémem rychle stárnoucí populace, ale i stárnoucí zdravotnické pracovní síly, hrozí bezprostřední kolaps v klíčových oblastech zdravotnictví.
Ze zprávy mimo jiné vyplývá, že ve 13 ze 44 zemí, které poskytují potřebná data, je kolem 40 procent lékařů ve věku 55 let nebo starších. To představuje obrovskou výzvu pro personální udržitelnost systému. Pracovní trhy se navíc velmi rychle proměňují, pracovní síla je stále mobilnější a migruje, což se týká také, a možná zejména, zdravotnictví. V důsledku toho je pro některé země stále obtížnější přilákat a udržet mladé lidi ve zdravotnictví a sociálních službách.
Vše ještě zhoršila covidová krize, v jejímž průběhu vzrostla poptávka po zdravotní péči, a i když během ní vzrostl počet pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách, nebyl tento nárůst dostatečný. Zdravotníci často podléhali syndromu vyhoření a řada z nich kvůli tomu své zaměstnáni opustila. Během první vlny pandemie na jaře 2020 došlo v regionu k nárůstu absencí zdravotníků o více než 60 procent. Evropská pobočka WHO tvrdí, že v tomto období dokonce devět z deseti zdravotních sester deklarovalo záměr se svou prací skončit.
Bukurešťská deklarace
Bukurešťská konference přinesla několik návrhů, jak kritickou situaci v evropském zdravotnictví řešit, a přijala takzvanou Bukurešťskou deklaraci. V první řadě je podle ní nutné zlepšit nábor zdravotnických pracovníků, dále zlepšit mechanismy pro vytváření dostatečné nabídky zdravotnické pracovní síly, optimalizovat výkon pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách, lépe plánovat a v neposlední řadě zvyšovat veřejné investice do vzdělávání, rozvoje a ochrany pracovní síly ve zdravotnictví a sociálních službách.
Deklarace zdůrazňuje, že na zmíněných prioritách musí spolupracovat všechny zainteresované strany. Tedy jak zástupci pracovníků ve zdravotnictví, tak zaměstnavatelé, národní ministerstva školství a financí, ale také mezinárodní neziskové organizace. „Ignorování těchto výzev již není možné. Pracovníci ve zdravotnictví a sociálních službách jsou páteří těchto systémů, a proto potřebují naši podporu. Ta se nám navíc velmi rychle vrátí,“ uvedla Natasha Azzopardi-Muscatová, která má v evropské pobočce WHO v gesci zdravotnickou politiku jednotlivých zemí.
Zdeňka Musilová
