Nemoci oběhové soustavy představují nejčastější příčinu nemocnosti a úmrtnosti nejen v Česku, ale i ve zbytku Evropy. Podle Evropské kardiologické společnosti (ESC) tvoří náklady na péči o tyto pacienty ve vysokopříjmových zemích EU zhruba 16 procent celkových výdajů na zdravotnictví. Podle odhadů to v Evropě dělá dohromady kolem 200 miliard eur (zhruba 4,7 bilionů korun). Jde přitom o nemoci, které lze při včasném záchytu účinně léčit a předejít výskytu pozdějších komplikací – a tím i vyšším nákladům na péči. Odborníci proto volají po celoevropském kardiologickém plánu, který by podobně jako Evropský plán boje proti rakovině poskytl silný impuls pro vznik programů na národní úrovni s celospolečenským přesahem. S tím ovšem velmi úzce souvisí i potřeba sběru dat, na základě nichž lze formulovat skutečně efektivní a cílená opatření, shodli se odborníci na konferenci, jež se uskutečnila ve středu ve Stockholmu.
Kdyby kardiovaskulární choroby byly evropským státem, tak by jeho hlavními městy byla onemocnění srdce a mrtvice, počet obyvatel by dosahoval 63 milionů s ročním tempem růstu šest milionů, ročně by na své hospodářství vydával 200 milionů eur a ztráta produktivity by dosahovala až 26 milionů let v důsledku předčasných úmrtí. Tak popsala realitu kardiovaskulárních onemocnění v Evropě výkonná ředitelka Evropské sítě pro zdravé srdce Birgit Begerová na konferenci s názvem Zdravější srdce (Healthier Hearts), jež se u příležitosti současného švédského předsednictví v Radě EU uskutečnila ve středu ve Stockholmu.
Nemoci oběhové soustavy představují v Evropě nejčastější příčinu nemocnosti a úmrtnosti. Jak v úvodu konference zdůraznila švédská ministryně pro zdravotní péči Acko Ankarberg Johanssonová, jde o nemoci, jejichž léčba je náročná a drahá, ale zároveň jim lze účinně předcházet. „Abychom snížili tuto vysokou zátěž na úrovni celé populace, potřebujeme, aby spolupracovali různí partneři nejen na národní úrovni, ale také mezi členskými státy,“ zdůraznila ministryně.
Vylézt se ze zdravotnického rybníčku
Důraz na prevenci a spolupráci s partnery mimo zdravotnický systém opakovaně zazníval prakticky od všech odborníků napříč státy Evropské unie, kteří se diskuse ve Stockholmu účastnili. „Zdaleka se to netýká již jen kardiologů,“ konstatoval také český zástupce a předseda České odborné společnosti pro aterosklerózu Michal Vrablík. Ten se svým zahraničním kolegům pochlubil, že Česká republika má již deset let svůj Národní kardiovaskulární program, který přispěl k tomu, že akutní zdravotní péče je v této oblasti poskytována ve vysokém standardu. „Nyní ale připravujeme revizi tohoto programu a vnímáme jako velmi potřebné se mnohem více zaměřit právě na oblast prevence,“ konstatoval Vrablík.
V této souvislosti připomněl, že ačkoli jsou v Česku každé dva roky všem jeho obyvatelům hrazeny preventivní prohlídky, kde se mohou dozvědět údaje o své hladině cholesterolu, krevním tlaku či koncentraci glukózy v krvi, pouze polovina z nich se jich pravidelně účastní. „A čí je to odpovědnost? To nemůže zařídit lékař sám. Je to něco, na čem musíme pracovat. Ale jak, na to já sám úplně odpověď nemám,“ připustil Vrablík. Podle něj je proto klíčová spolupráce s partnery z oblasti vzdělávání nebo zaměstnanosti, ale třeba i sociální věd. „Potřebujeme zjistit, co je ten hlavní motivační faktor, jak lidi dostat na naši stranu,“ vysvětlil lékař. „A pokud nevylezeme z našeho zdravotnického rybníčku, tak toho moc nezlepšíme,“ dodal.
S tím souhlasí i jeho kolega a předseda Polské kardiologické společnosti Przemyslaw Mitkowski. „Nemůžeme se bavit jen s pacienty, ale je třeba oslovit celou společnost,“ je přesvědčený. Je nutné vysvětlovat lidem, že za své vlastní zdraví a kvalitu života zodpovídají především oni sami. To se podle něj neobejde ani bez zapojení médií – televize, rádia či sociálních sítí.
„Jde o kulturní změnu stejně jako o změnu v chování zdravotníků i společnosti jako takové,“ dodala k tomu Jenni Nordborgová, ředitelka pro mezinárodní vztahy společnosti Lif a také nová koordinátorka švédské vlády pro life sciences. Nastartovat takovou změnu si však podle ní vyžádá důkladnou znalost situace, a to se neobejde bez dat shromažďovaných v registrech a také technologických nástrojů, které umožní sledovat pokrok ve stanovených cílech.
Užitečné registry
Není proto náhodou, že jedním z hlavních témat konference byla právě kardiologická data, jejich sběr a využití. Právě ve Švédsku již několik let úspěšně funguje kvalitní národní registr Swedeheart, který sbírá data o pacientech s různými onemocněními srdce a cév a jehož cílem není jen zlepšovat kvalitu a efektivitu péče o tyto pacienty, ale také dlouhodobě přispívat ke snižování mortality a morbidity.
„Takové registry přináší Švédsku velký užitek,“ pochvaluje si ministryně Ankarberg Johanssonová. „Jsou skvělým zdrojem pro výzkum a inovace, zachraňují životy a dokládají, jak účinná správa zdravotnických dat může zlepšovat zdravotní péči,“ konstatovala. Právě švédské zkušenosti jsou teď hojně využívány při budování celoevropského registru EuroHeart, na němž s řadou partnerů pracuje Evropská kardiologická společnost. „Právě EuroHeart je dobrým příkladem toho, jak spolupráce ohledně standardizace a harmonizace různých datových sad a indikátorů může zlepšit podmínky pro výzkum,“ připomněla ministryně.
„Bez dat se nepohneme,“ souhlasí Vrablík. „Potřebujeme je nejen proto, abychom věděli, jakým směrem se máme vydat, ale také abychom přesvědčili lidi, že je to zapotřebí,“ konstatoval.
„Potřebujeme dostupnou a kontinuální databázi. Ta umožní nám všem používat data, díky nim podpořit kardiovaskulární zdraví a sledovat naše aktivity tak, abychom dokázali získat větší kontrolu nad rizikovými faktory,“ dodal k tomu Antoine Bondue, vedoucí kardiologické kliniky Nemocnice Erasmus v Bruselu a předseda vědeckého výboru Belgické kardiologické ligy. Podle něj je právě nedostatek dat o rizikových faktorech kardiovaskulárních onemocnění jednou z hlavních překážek účinnějšího rozvoje primární prevence a zlepšování kardiovaskulárního zdraví populace.
Plán pro zabijáka číslo jedna
Účastníci debaty se shodli, že ačkoli mají evropské státy svá národní specifika, potýkají se do značné míry s podobnými problémy. A ty mohou mít společná řešení. „Ano, každá země by měla mít vlastní národní plán, protože každá je jiná a potřebuje si jej přizpůsobit vlastním podmínkám. Na druhou stranu ale potřebujeme i silný impuls od Evropské unie, podobný jako v případě široce zaměřeného Evropského plánu boje proti rakovině,“ tvrdí Hector Bueno, vedoucí kardiologické kliniky Fakultní nemocnice 12. října ve španělském Madridu. „Potřebujeme to téma dostat do společnosti, do škol a tam je evropské vedení opravdu zásadní,“ je přesvědčený.
Přitom právě v jeho zemi se již podařilo vytvořit národní plán pro kardiovaskulární zdraví, který již opustil svět zdravotnictví a soustředil se více na společnost jako takovou. „Zaujali jsme integrovaný přístup zaměřený na determinanty zdraví, prevenci, včasnou diagnostiku. Plán se pohybuje od primární péče až po péči sociální, od začátku až do konce. Zabýváme se také sociologickými a genderovými aspekty,“ popisuje Bueno. A s touto zkušeností je přesvědčen, že podobný přístup je zapotřebí zaujmout na evropské úrovni, podobně, jako se to stalo v případě nádorových onemocnění.
„Nic nepřesvědčí domácí politiky více než srovnání s jinými zeměmi,“ souhlasí Przemyslaw Mitkowski. Definování společných cílů na evropské úrovni by podle něj jednoznačně pomohlo rozvoji podobných aktivit i v jednotlivých státech. Ví o čem mluví, protože sám pomáhal připravit první široký národní kardiovaskulární program, který byl schválen letos v lednu. A přizvukuje mu i Antoine Bondue: „Potřebujeme dělat víc na národní i evropské úrovni, aby se z toho stala jednoznačná priorita,“ říká lékař, podle něhož Belgie začala na svém národním plánu již také pracovat.
Podle Victorie Tzoumy ze společnosti Amgem, spolupředsedkyně platformy EFPIA (Evropské federace farmaceutického průmyslu a asociací) pro kardiovaskulární zdraví, by si Evropa podobný široký plán jako v případě rakoviny jednoznačně zasloužila. „Rakovina je zabijákem číslo dvě, kardiovaskulární onemocnění číslo jedna. Proč by tedy neměl vzniknout evropský plán i pro tyto choroby?“ ptá se řečnicky. Ten by měl podle ní zahrnout i zavedení preventivních prohlídek se zaměřením na rizikové faktory pro vznik těchto onemocnění a také cukrovky, podobně, jako to již provádí Česká republika.
Současné aktivity, jež vyvíjí Evropská komise, podle Tzoumy nestačí. Jde například o iniciativu v oblasti chronických onemocnění „Healthier Together“ (Společně za lepší zdraví), jejímž hlavním cílem je pomoci zemím EU identifikovat a realizovat vhodná a účinná opatření, a to i v oblasti kardiovaskulárních chorob a diabetes, a doporučit příklady nejlepší praxe. Na její realizaci plánuje Komise každý rok uvolnit ze svého zdravotního programu EU4Health peníze, vloni to bylo 156 milionů eur (zhruba čtyři miliardy korun). „Potřebujeme se ale posunout dál,“ zdůrazňuje Tzouma s tím, že začít by mohly členské státy přijetím svých Závěrů Rady s prvními úkoly. Ty by mohly zahrnout i zavedení pravidelných preventivních prohlídek.
„Evropský plán pro kardiovaskulární zdraví by pomohl snížit počet předčasných a preventabilních úmrtí,“ souhlasí Birgit Begerová. Podle ní by se měl skládat ze čtyř základních pilířů: snižování zdravotních nerovností, rozvoj digitálních technologií, modernizace cesty pacienta s kardiovaskulárním onemocněním a zlepšení zdravotní a digitální gramotnosti.
„Ten plán potřebujeme, abychom toho všeho mohli dosáhnout napříč Evropou. Jak kdysi řekl Benjamin Franklin, pokud selžeme v plánování, plánujeme selhat,“ uzavírá výkonná ředitelka Evropské sítě pro zdravé srdce.
Helena Sedláčková
