Ještě nikdy v Polsku nebylo tolik rodičů, kteří odmítli nechat naočkovat své děti. Na vině je klesající důvěra ve vakcinaci, intenzivní aktivity odpůrců očkování, ale také šíření neověřených a značně spekulativních informací na internetu a sociálních sítích. V roce 2010 se v sousedním Polsku odmítli rodiče povinné očkování u 3 437 dětí. V roce 2021 však takových dětí bylo již 61 368 a jejich počet nadále roste. Jen za první tři čtvrtletí loňského roku rodiče polští rodiče odmítli povinné očkování u 68 789 dětí. Vyplývá to z údajů polského Státního zdravotního a hygienického ústavu. Podle lékařů se kvůli zvýšenému počtu neočkovaných dětí vrací infekční choroby, které se v zemi díky očkování již téměř nevyskytovaly.
Polsko řeší obdobný problém jako Česko, kdy rostoucí počet neočkovaných dětí znamená riziko pro veřejné zdraví a opětovné šíření infekčních chorob, které se díky vakcinaci v zemi prakticky nevyskytovaly. Jak upozorňuje deník Gazeta Wyborcza, v roce 2010 odmítli rodiče očkování u 3 437 dětí, ale za první tři čtvrtletí roku 2022 to bylo už 68 789 dětí. V Polsku je obdobně jako v Česku očkování dětí povinné. Konkrétně musí být děti očkovány proti žloutence typu B, záškrtu, černému kašli, tetanu, poliomyelitidě, zarděnkám, příušnicím, spalničkám a infekci způsobené bakterií Haemophilus influenzae B. Na rozdíl od Česka je v Polsku pro děti povinné také očkování proti pneumokokovým nákazám, rotavirům, planým neštovicím a tuberkulóze. Všechny tyto vakcíny jsou plně hrazené státem.
Rostoucí počet neočkovaných dětí znepokojuje lékaře, protože znamená reálné riziko návratu nebezpečných infekčních chorob. „Už před nástupem pandemie jsem měl neočkované pacienty, ale bylo to tak zřídka, že bych je spočítal na prstech jedné ruky. Dnes přicházejí téměř každý den. Nyní mám za deset let své praxe vůbec nejvíc pacientů s černým kašlem. Jsou to pacienti s vážnými komplikacemi, ke kterým by téměř s téměř stoprocentní jistotou nedošlo, pokud by byli očkováni,“ cituje deník pediatra působícího na poliklinice v Gdaňsku.
Hrozí, že kolektivní imunita přestane chránit nejslabší
Podle Státního zdravotního a hygienického ústavu (Narodowy Instytut Zdrowia Publicznego – Państwowy Zakład Higieny), který eviduje případy, kdy rodiče odmítnou vakcinaci, v Polsku prudce přibývá neočkovaných dětí. Ukazují to každoroční statistiky, kdy se každé z dětí započítává jednou, bez ohledu na to, kolik vakcín u něj rodiče odmítli.
V roce 2010 odmítli rodiče očkování u 3 437 dětí, v roce 2011 u 4 689 dětí, v roce 2012 u 5 340 dětí, v roce 2013 u 7 248 dětí, v roce 2014 u 12 681 dětí, v roce 2015 u 16 689 dětí, v roce 2016 u 21 147 dětí, v roce 2017 u 30 090 dětí, v roce 2018 u 40 342 dětí, v roce 2019 u 48 609 dětí, v roce 2020 u 50 575 dětí a v roce 2021 u 61 368 dětí. Za první tři čtvrtletí loňského roku pak na základě rozhodnutí rodičů nebylo očkováno 68 789 dětí.
Jedním z regionů, kde je nejvyšší podíl neočkovaných dětí je Pomořanské vojvodství na severu země. „Rodiče odmítají veškerá očkování, stejně jako očkování proti některým nemocem. Někteří z nich také přestávají pokračovat v očkovacím programu,“ vysvětlil Zbigniew Zawadzki z Krajské hygienické a epidemiologické stanice. Vzestupný trend u neočkovaných tak pokračuje. Podle něj tak hrozí, že kolektivní imunita přestane chránit, zejména ty nejslabší, kteří z vážných zdravotních důvodů nemohou být očkováni.
Regionální i celostátní úřady shromažďují informace o počtu dětí, u kterých rodiče odmítli očkování, na základě hlášení zdravotníků v terénu. Nejprve se hygiena obrátí na rodiče, případně opatrovníky dítěte na základě toho, že se nedostavili k pravidelnému očkování, a vyzve je k nápravě. Pokud se tak nestane, následuje odeslání upomínky a následně je zahájeno správní řízení s cílem provést vakcinaci. Například v minulém roce rozeslala Krajská hygienická a epidemiologická stanice Pomořanska 599 příkazů úřadům, aby bylo provedeno očkování. Od začátku letošního roku bylo vydáno 31 těchto příkazů. Nicméně v praxi krajské úřady udělí finanční pokutu, což podle deníku nemá přílišný efekt, protože se rodiče obvykle odvolají na ministerstvo zdravotnictví. Tento odvolací proces pak trvá měsíce.
Podle polských expertů na klesající proočkovanost v zemi doplácí nakonec všichni, nejen neočkované děti. „Největší rizika spojená s odmítáním očkování nesou ti, kteří očkovaní nejsou, protože onemocní a někteří pravděpodobně i zemřou v důsledku onemocnění, proti kterým očkování chrání. Nepřímo ale na toto doplácíme všichni, například přispíváním na náklady spojené se zdravotní péčí pro lidi, kteří se nechtějí chránit před nemocemi,“ citoval deník Gazeta Wyborcza profesora Tomasze Smiatacze, přednostu Infekční kliniky lékařské fakulty univerzity v Gdaňsku a konzultant pro regionální úřady v oblasti infekčních chorob.
Podle něj je důležité si uvědomit, že vakcíny jako takové nadále fungují. Nicméně je možné, že dojde k endemickému výskytu u některých infekcí, například spalniček, pokud podíl neočkovaných jedinců v populaci překročí kritickou mez. „Rostoucí počet lidí, kteří odmítají očkování, znamená také nárůst jedinců, kteří jsou vnímaví vůči infekci. Navíc tím, že jsme očkování a necháme očkovat své děti také chráníme ty, kteří očkovaní být nemohou ze zdravotních důvodů, zejména, pokud se jedná o živou vakcínu, jako v případě očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím,“ vysvětlila pro magazín Puls Medycyny profesorka Agnieszka Szuster-Ciesielska, která působí na Ústavu virologie a imnunologie Univerzity Marie Curie-Skłodowské v Lublinu. Jediným způsobem, jak chránit tyto nejohroženější, kteří z vážných zdravotních důvodů nemohou být očkováni, je zajistit, aby bylo očkováno jejich okolí a nedocházelo tak k přenosu infekce.
Rodiče spíše věří internetu než lékařům
Podle profesora Smiatacze hraje zásadní roli v odmítání očkování to, kde a jak rodiče získávají informace. Běžné podle něj je, že důvěřují více svému okolí než zdravotníkům. „Medicína má vědecké důkazy o účinnosti a bezpečnosti vakcín. Pokud ale nejste profesionál, může být pro vás obtížné je analyzovat. Chceme proto najít způsob, aby pacienti mohli o svém zdraví mohli rozhodovat racionálně a nebyli klamáni,“ dodal.
Příkladem situace, kdy se rodiče spolehnou v souvislosti s očkováním na neověřené či vyloženě lživé informace, je přesvědčení, že očkování způsobuje autismus. Weronika Błaszczyk, pediatrička, které působí v Toruni, pro portál Medonet upozornila, že toto přesvědčení nemá vědecký základ: „Rodiče by měli vědět, že vakcíny pro děti prochází velmi pečlivým zkoumáním. Jsou to jedny z vůbec nejpřísnějších studií.“ Podle ní je ale běžné, že ti samí rodiče, kteří odmítají nechat očkovat své děti v obavě, že bych se u nich mohl rozvinout autismus, klidně kouří cigarety, byť u kouření byl prokázán karcinogenní efekt, a to jak u kuřáků, tak u lidí v jejich okolí.
Polsko ale na rozdíl od Česka bylo schopno vytvořit oficiální informace o očkování pro rodiče ve srozumitelné podobě. Existuje národní informační portál o očkování Szczepenia.info, na jehož obsahu se podílelo polské ministerstvo zdravotnictví, tamní vakcinologická společnost i úřady působící na poli ochrany veřejného zdraví. Kvalita informací je tak garantována. Veřejnost se mimo jiné na webu dozví, proti jakým infekčním chorobám se v Polsku očkuje povinně i dobrovolně, jak jsou vakcíny vyvíjeny a testovány či, jaké vedlejší účinky jsou s očkováním spojené. K dispozici jsou i další informační materiály, například průvodce očkováním pro rodiče malých dětí.
Ludmila Hamplová
