Nárůst psychických onemocnění, včetně velmi závažných stavů, nedostupnost život zachraňující péče, riziko propuknutí epidemií infekčních chorob, zdravotníci, kteří při své práci doslova riskují své životy, ale také těžko uvěřitelné odhodlání a odolnost jak lidí, tak celého zdravotnického systému. To je obraz ukrajinského zdravotnictví rok po začátku ruské invaze. Jisté je jen jedno. I navzdory vyčerpání a značným obětem se ukrajinské zdravotnictví nevzdává. Podle údajů Světové zdravotnické organizace nyní potřebuje humanitární zdravotní pomoc více než 12 milionů Ukrajinců.
Pravidelné kontroly u praktického lékaře i několika specialistů i dostupné možnosti léčby jsou pro většinu chronicky nemocných pacientů v Česku standardem. Častá chronická onemocnění jako diabetes nebo hypertenze samy o sobě neznamenají akutní ohrožení života, protože je u nás k dispozici odpovídající terapie a je do značné míry na rozhodnutí pacienta, jak dalece bude chtít na své léčbě spolupracovat. Pro řadu pacientů na Ukrajině se ale stejná onemocnění v důsledku války stávají život ohrožující, a to jednoduše proto, že nejbližší zdravotnické zařízení bylo zničeno a cestovat jinam je příliš nebezpečné.
Světová zdravotnická organizace uvádí, že od začátku války v únoru 2022 potřebovalo humanitární zdravotní pomoc více než 12 milionů obyvatel Ukrajiny. Vůbec nejohroženější jsou pak senioři, chronicky nemocní, malé děti, těhotné ženy a vysídlení lidé, kteří často obývají značně improvizované přístřeší. V důsledku války navíc v zemi roste počet lidí se závažnými psychickými problémy, potřebné pomoci se však dostane jen malému zlomku z nich.
„Vídáme velmi vysoké hodnoty krevního tlaku, například 200 na 100, ve srovnání s normálním krevním tlakem, který je 120 na 80. V jiné situaci by tito pacienti byli hospitalizováni, ale tady to není možné,“ popisuje vedoucí lékařského týmu organizace Lékaři bez hranic (MSF – Médecins Sans Frontières) Gino Manciati, který působí na území na východní Ukrajině, která byla teprve nedávno osvobozena ukrajinskou armádou. Neléčená hypertenze může přitom vést k velmi závažným komplikacím, včetně možné ztráty zraku, selhání ledvin nebo náhlému úmrtí. Nedostatek léků i zdravotnického personálu spolu s válečným strádám však nejen v tomto regionu vedou k tomu, že se stav mnoha pacientů doslova vymkl kontrole.
„Bohužel jsme viděli pacienty, kteří končí s orgánovým selháním,“ dodává lékař s tím, že mnoho diabetiků zde nemělo k dispozici nezbytné léky ani nebyli schopni dodržovat potřebný stravovací režim, protože neměli dostatek jídla, což vedlo k dalšímu zhoršení jejich stavu. Nemluvě o měsících strávených v nevyhovujících hygienických podmínkách sklepů a jiných úkrytů, kam se schovávali před bombardováním a ostřelováním.
Jednou z bábušek, žen ve vyšším věku, které tvoří většinu pacientů mobilních týmu Lékařů bez hranic v Charkovském regionu, je i Maryja, u níž se objevily problémy s chůzí poté, co několik měsíců jako diabetička neměla přístup k léčbě. „Přišli jsme sem kvůli bábušce. Třese se a bolí jí hlava. Několik měsíců nedostala svoje léky na cukrovku,“ říká její dcera, která má sama tělesně postiženého manžela. Ten kvůli svému postižení není schopen opustit dům, tudíž se nedokáže dostat ani k lékaři.
Ti nejzranitelnější zůstávají sami
Lékaři bez hranic se zde starají o řadu starších žen, které se cítí osamělé a izolované od okolního světa. Mají jak fyzické, tak psychické problémy, které trauma z války ještě zhoršuje. „Tahle válka mi vzala zdraví i syna. Pláču i křičím. On je pryč a můj život skončil,“ popisuje sedmdesátiletá Valentyna, jejíhož syna zabila nášlapná mina. „Tyto ženy zažívají úzkosti a pocit, že ztratily smysl svého života. Představa, že by si měly vybudovat nový život je pro ně spojená s beznadějí. Slyšely jsme starší ženy, které mluvily o tom, že jim někdo poslední roky jejich života ukradl,“ shrnuje situaci Camilo Garcia, specialista v oblasti duševního zdraví, který pracuje na východě Ukrajiny pro Lékaře bez hranic. Podle něj mají v sobě bábušky neuvěřitelnou odolnost: „Rozhodly se zůstat ve svých vesnicích navzdory bojům i navzdory bombám. Uhájily svoje právo na to zůstat tam, kam patří, a to vyžaduje odvahu.“
Závažnost situace, kdy mnoho nemocných, včetně těch, jejichž stav vyžaduje pravidelnou odbornou péči, zůstává osamoceno a bez jakékoliv lékařské kontroly, přiznává i Světová zdravotnická organizace. Podle vyjádření Hanse Klugeho, ředitele Regionální kanceláře WHO pro Evropu, pro BBC News, nejsou k dispozici informace o dostupnosti zdravotní péče na okupovaném ukrajinském území a navzdory dlouhodobým snahám WHO o vytvoření humanitárního koridoru, mimo jiné pro dopravu léků a zdravotnického materiálu, se toto doposud nepodařilo realizovat.
Situaci navíc zhoršuje zima, která na Ukrajině obvykle trvá až do března, přičemž teploty běžně klesají až k minus dvaceti stupňům. Podle WHO je tak pravděpodobné, že dojde k nárůstu vážných případů respiračních nákaz, ať již covidu-19, chřipky nebo RSV, a současně se zhorší stav chronicky nemocných pacientů, jak vlivem nízkých teplot, tak kvůli výpadkům dodávek energií i nedostupné zdravotní péče. Reálným rizikem jsou také časté omrzliny i zranění související se značně improvizovanými zdroji tepla, nemluvě o skutečnosti, že špatné hygienické podmínky zvyšují pravděpodobnost propuknutí ohnisek a také dalšího šíření infekčních chorob, jako jsou spalničky, poliomyelitida, záškrt, tuberkulóza nebo cholera.„Mariupol a části Donbasu jsou nyní nedostupné a víme, že situace je velmi vážná. Máme nepotvrzené informace, že patnáct tisíc HIV pozitivních je nyní už měsíce bez antivirotické léčby,“ uvedl Kluge.
Útoky na energetickou infrastrukturu ohrožují i zdravotnictví
Ukrajinské zdravotnictví navíc od začátku války čelí stovkám útoků. Světová zdravotnická organizace k 24. 2. oficiálně potvrdila 802 útoků na ukrajinské zdravotnictví, při nichž bylo zraněno 135 osob a 101 osob zabito. Nejčastěji se jednalo o útoky vůči zdravotnickým zařízením, jak jsou nemocnice, polikliniky a ambulance, ale terčem se staly i transporty pacientů nebo zdravotnického materiálu. Při většině útoků byly použity těžké zbraně. Podle statistik WHO se tak Ukrajina stala pro zdravotníky vůbec nejnebezpečnější zemí světa. „Každý útok na zdravotnický systém, ať už je to ambulance, zdravotnické zařízení nebo nemocnice, je jednoznačně porušením mezinárodního humanitárního práva,“ uvedl Kluge v rozhovoru pro BBC News.
Podle něj by jako útoky vůči zdravotnickému systému měly být posuzovány i útoky na energetickou infrastrukturu země, protože ty přímo poškozují také provoz zdravotnických zařízení: „Útoky na civilní energetickou infrastrukturu, zejména v zimě, jsou přímo i nepřímo útokem také na zdravotnický systém, protože jak můžou nemocnice fungovat bez elektřiny? Jak můžou porodnice fungovat bez inkubátorů? Je nemožné skladovat vakcíny nebouchovávat krev bez lednic.“ Podle něj však ukrajinské zdravotnictví vykazuje neuvěřitelnou odolnost, kdy zdravotníci dále pracují, i když v extrémně těžkých podmínkách.
Závažnost situace potvrzuje i prestižní medicínský žurnál The Lancet, který shrnuje dopady rok trvající války na ukrajinské zdravotnictví: „Je stále jasnější, že klíčovou součástí ruské strategie jsou pokusy zničit zdravotnický systém, což vážně ohrožuje právo ukrajinských občanů na zdraví.“ Zprávy o dopadech ruských útoků jsou skutečně děsivé – například Severodonětská nemocnice v Luhansku byla v období od března do května loňského roku zasažena desetkrát. Podle očitých svědků byly před útoky použity drony a vzhledem k tomu, že se řada nemocnic stala terčem opakovaně, pravděpodobně se jedná o úmyslné útoky: „V oblastech pod ruskou kontrolou bylo mnoha lékařům vyhrožováno, byli zadrženi, vězněni jako rukojmí a nuceni ke spolupráci. Lékaři, kteří byli zadržováni v ruských věznicích v Donětsku, zveřejnili informace o mučení a nelidském zacházení.“
Ludmila Hamplová
