Dlouhodobá vize a více peněz na podporu výzkumu a inovací – to je jedno z poučení, které by si měla Evropská unie odnést ze zkušenosti s covidovou pandemií v porovnání se situací v USA. Prohlásil to americký ekonom z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku Chad Bown tento týden před poslanci Evropského parlamentu. Evropa potřebuje dlouhodobou strategii, kam chce v oblasti výzkumu a inovací směřovat, a násobně podle toho zvýšit investice, podpořili ho další experti. Jen tak se může chtít srovnávat s USA. Ty byly podle Bowna ve srovnání s Evropou na počátku pandemie ve výrobě a distribuci očkovacích látek rychlejší, protože se nebály štědře podpořit vývoj, výrobu a distribuci nadějných vakcín i s plným vědomím, že o část této investice přijdou.
Proč Evropě trvalo v porovnání se situací v USA tak dlouho, než dokázala sjednat, vyrobit a především distribuovat očkovací látky proti covidu-19? „Do února 2021 se v USA vyrobilo přes sto milionů dávek, v EU 27 milionů. Na konci března 2021 bylo již téměř 200 milionů dávek v USA ve srovnání se 140 miliony v EU,“ uvedl tento týden před poslanci zvláštního výboru Evropského parlamentu pro poučení z covidové pandemie americký ekonom z Petersonova institutu pro mezinárodní ekonomiku Chad Brown.
Rychlost je základ
Podle něj stála za rychlou zaoceánskou reakcí vládní operace Warp Speed, zvláštní program velkorysé desetimiliardové vládní pomoci, který měl urychlit vývoj, produkci a distribuci vakcín proti covidu-19. Ta podpořila sedm různých výrobců očkovacích látek, poskytla finance na nejnáročnější třetí fázi klinických zkoušek, pomohla rychle připravit výrobní kapacity a výrobcům nasmlouvat potřebné dodavatele, a to vše v řádu měsíců před tím, než americký Úřad pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) schválil k nouzovému užití první z vyvíjených vakcín.
„Bez této rychlé a garantované finanční pomoci by farmaceutické společnosti nebyly ochotné jít do rizika a postupovaly by opatrněji,“ je přesvědčený Bown. Tím, že vláda převzala finanční odpovědnost i za případný neúspěch třetí fáze klinických zkoušek (k němuž v některých případech skutečně došlo), byly již v prosinci 2020, kdy FDA schválila první očkovací látku, k dispozici desítky milionů dávek této vakcíny. Osvědčily se i další pobídky, například dodatečné tři dolary za dávku, kterou firma stihne vyrobit do předpokládaného termínu schválení FDA 31. ledna 2021, což se uplatnilo v případě Moderny.
Dále získali vládní úředníci díky zvláštnímu krizovému zákonu vhled do podoby a fungování příslušných dodavatelských řetězců. Věděli, kde se jaká surovina nachází a kde jsou volné výrobní kapacity. To pak pomohlo efektivně směřovat suroviny zrovna tam, kde bylo možné vyrábět.
„Rychlé dotace – to je něco, čím by se Evropa mohla inspirovat. Je třeba ale počítat s tím, že některé z těchto investic přijdou vniveč,“ zdůraznil Bown. Na druhou stranu připustil, že poučit se může i USA od Evropanů, a to tím, jak sdíleli vyrobené vakcíny s dalšími zeměmi a podpořili program COVAX usilující o co nejširší dostupnost vakcín i v méně rozvinutých státech.
Připustil také, že jím popsaný úspěšný americký přístup vedl zároveň k tomu, že do Evropy naopak nedoputovaly z USA některé potřebné suroviny. Situace se zlepšila poté, co Evropská komise a USA ustavily v březnu 2021 společnou pracovní skupinu, která se tím zabývala. Tato zkušenost vedla Bowna k závěru, že by stálo za to vytvořit podobný přístup v případě krize na globální úrovni, který by koordinoval finanční podporu dodavatelských řetězců. „To se však neobejde bez rozsáhlého sběru potřebných dat o geografickém rozložení těchto řetězců, to teď zcela chybí,“ dodává Bown.
Evropa neví, kde chce být za třicet let
Evropská komise i státy EU sice volají po strategické soběstačnosti ve výrobě léků, ale připravte se na to, že to bude něco stát, pokračuje dále Bown. „Jestli něco snižuje náklady na výrobu, tak to je globální dodavatelský řetězec,“ konstatuje.
S tím souhlasí i profesor Florio Massimo, ekonom z Milánské univerzity, který v této souvislosti vyzdvihl, že pokud se Evropa chce v inovacích vyrovnat USA, jak dlouhodobě tvrdí, musí také mnohem více do výzkumu a potřebné infrastruktury investovat. „Rozdíly mezi Evropou a USA ve výši veřejně vynaložených prostředků jsou násobné,“ říká Massimo. A upozorňuje na nedávnou americkou studii, podle níž bude na výzkum 26 rodin virů, které mohou způsobit novou pandemii, potřeba vynaložit 24 miliard dolarů.
„Úřad Evropské komise HERA pro připravenost a reakci na zdravotní krize má roční rozpočet 1,3 miliardy eur, klastr Zdraví finančního programu pro podporu výzkumu Horizont Evropa méně než dvě miliardy eur. Národní zdravotnický institut (americký výzkumný ústav – pozn.red.) má roční rozpočet 43 miliard dolarů. V investicích do výzkumu jsme velmi, ale opravdu velmi pozadu a totálně nepřipravení,“ apeluje Massimo.
Podle něj má Evropa tendenci řešit nedostatek peněz regulací. „Ale nejdříve musíme mít dlouhodobou strategii, pak teprve peníze a až nakonec legislativu,“ zdůrazňuje Massimo s tím, že právě dlouhodobá strategie v oblasti medicínské soběstačnosti a inovací Evropě chybí. „Členské státy, Evropská komise a Evropský parlament by se se měli shodnout na tom, co se má dít a kde chceme být nikoli za pár let, ale za dvacet až třicet let. Bez toho se nic nevyřeší,“ dodává.
To si myslí i Matthias Bauer z Evropského centra pro mezinárodní politickou ekonomii (ECIPE). Také podle něj Evropská komise a státy EU vidí krátkozrace, když nepřemýšlí o podpoře výzkumu a inovací více z dlouhodobého hlediska.
„Diskuze o strategické autonomii se často točí kolem ukončení současné závislosti na výrobcích z třetích zemí, dostupnější léčbě či výzkumu v oblasti neuspokojených medicínských potřeb. Ale to může také skončit nárůstem povinností pro farmaceutické společnosti, které následně odvedou své investice, výzkum a výrobu z Evropy jinam. Léky nepadají z nebe samy od sebe,“ varuje Bauer s tím, že Evropa již nyní v investicích pokulhává za USA a v oblasti inovací vyrůstá konkurence v Asii, především Indii a Číně.
Helena Sedláčková
