Postcovidový syndrom (označovaný také jako long covid) značně ovlivňuje americkou pracovní sílu a znemožňuje lidem návrat do zaměstnání. Podle studie, kterou zveřejnila největší newyorská pojišťovna, vyžadovalo během prvních dvou let covidové pandemie další lékařskou péči nebo nebylo schopno pracovat déle než šest měsíců po prodělání nemoci zhruba jednasedmdesát procent lidí. Osmnáct procent se více než rok po nakažení koronavirem stále nevrátilo do práce, ačkoliv se ze tří čtvrtin jedná o lidi mladší šedesáti let, píše New York Times.
Postcovidový syndrom je definován jako souhrn příznaků, které přetrvávají i po prodělání nemoci covid-19 nebo se objevují i o několik týdnů později. Podle výsledků dvou studií z roku 2022 patří mezi nejčastější příznaky postcovidového syndromu dušnost, únava, slabost a kognitivní a paměťové problémy. Vládní úřad pro odpovědnost odhaduje, že postcovidový syndrom dlouhodobě zasáhl 7,7 až 23 milionů lidí ve Spojených státech. „Postcovidový syndrom vážně poškodil pracovní sílu. Koronavirus je důvodem mnoha neobsazených pracovních míst a klesající míry participace práce v ekonomice. V důsledku toho dojde ke snížení produktivity, protože pracovní síla je stále více náchylná k nemocem,“ stojí ve zprávě Státního pojišťovacího fondu v New Yorku.
Mezi pacienty trpící postcovidovým syndromem byla zařazena téměř jedna třetina lidí z 3 139 osob žádajících o odškodnění za onemocnění koronavirem. Vyplývá to ze zprávy jedné z deseti největších pojišťoven v zemi. Pacienti obdrželi odškodné, pokud měli pozitivní test na koronavirus a byli vystaveni vysokému riziku nakažení virem v práci. Jednalo se například o zaměstnance v nemocnicích, v obchodech s potravinami nebo v dopravě. Podle pojišťovny byl pacient označen jako postcovidový, když nebyl schopný chodit do práce 60 a více dnů po prodělání koronaviru.
Dle studie jsou většímu riziku onemocnění postcovidovým syndromem vystaveny ženy než muži. Stejně jsou na tom lidé, kteří onemocněli koronavirem a museli být hospitalizováni nebo osoby trpící plicními onemocněními, hypertenzí, obezitou nebo depresemi. „Někteří pacienti s postcovidovým syndromem odcházejí do předčasného důchodu, což ještě prohlubuje nedostatek pracovních sil,“ uvedla expertka na kvalitu práce z Brookings Institution Katie Bach.
Vysoké náklady za léčbu a stigmatizace pacientů
Náklady za postcovidové pacienty dosáhly ke zhruba 17 milionům dolarů z přibližně 20 milionů vyplacených všem pacientům s koronavirem, uvedl úřad. Dodal, že podíl ušlých mezd o něco přesáhl částku za lékařská ošetření. Výkonný ředitel pojišťovacího fondu Gaurav Vasisht varoval, že částky v dolarech poskytují pouze částečný obrázek. Není jasné, jak dlouho budou lidé potřebovat lékařskou péči nebo volno na vyléčení postcovidového syndromu. „Čím déle jste bez práce, tím těžší je pro vás vrátit se zpět. U postcovidových pacientů by to mohlo velmi narušit rodinný i profesní život,“ uvedl.
Studie však odhalila i některá pozitivnější zjištění. Od první vlny pandemie na začátku roku 2020 se počty pacientů s postcovidovým syndromem snížily, s čímž se pojí také menší procento žádostí o odškodnění. Pokles byl zapříčiněn příchodem vakcín, které podle řady studií snižují riziko tzv. dlouhého covidu. Pokud se lidé vyhnou počáteční infekci s vážným průběhem nemoci, je méně pravděpodobné, že budou trpět dlouhodobými příznaky. I přesto ale pojišťovna nadále přijímá žádosti o odškodnění pro pracovníky s postcovidovým syndromem zejména po zvýšeném nárůstu infekcí. Více než 83 procent odškodného za onemocnění koronavirem je žádána od pracovníků působících ve zdravotnictví, ve vymáhání práva nebo v bezpečnostních službách.
Zkušenosti pracujících lidí s podobnými postvirovými stavy, jako je myalgická encefalomyelitida a chronický únavový syndrom podle Bach naznačují, že mohou mít těžší zotavování. „Když lidé s onemocněním, jehož charakteristickým znakem je únava a dezorientace, půjdou do práce, nebudou tak produktivní a pravděpodobně se jim přitíží,“ řekla. Zároveň dodala, že většina lidí si i přes svůj zdravotní stav nemůže dovolit jen tak zůstat doma a nepracovat.
Studie dále přinesla zjištění, že lékaři stanovili diagnózu postcovidového syndromu pouze ve 30 případech, i když byla přidána do Mezinárodní klasifikace nemocí (ICD) v říjnu 2021. „Lékaři této Mezinárodní klasifikace nedostatečně využívají“, řekl Vasisht a dodal, že věří, že dojde k většímu oslovení lékařské komunity a k podpoře hlubšího výzkumu postcovidového syndromu.
Nela Slivková
