Zavádějící nebo přímo lživé informace reálně ovlivňují to, jak se veřejnost rozhoduje o svém zdraví. Šířit takové zprávy neznamená „mít právo na svůj názor“. Pokud lidé uvěří falešným zprávám, mění svoje chování a mnohdy riskují své zdraví nebo dokonce i život. Ani končící rok 2022 nebyl výjimečný v tom, jak moc se nejrůznějším nesmyslům často maskovaným za „umlčované názory“ dařilo. K velkým tématům roku 2022 tak patřilo očkování a používání medikamentů proti covidu nebo interrupce, do hledáčku konspirátorů se ale dostal třeba i Justin Bieber.
Vypustit do světa cokoliv je v době sociálních sítí neuvěřitelně snadné. Své o tom ví i zpěvák Justin Bieber, který zažil paralýzu části obličeje způsobenou virem planých neštovic. Jeho stav ale zneužili odpůrci očkování proti covidu, kteří tvrdili, že příčinou zpěvákových potíží je právě tato vakcinace. „Lidé, kteří používají Ramsay Huntův syndrom u Justina Biebera jako téma pro odpírání očkování, nechápou, že to je stav, kterému lze předejít očkováním, a ve skutečně se jedná o skvělý příklad toho, že očkování je důležité,“ reagovala na příspěvky na sociálních sítích na svém twitterovém účtu epidemioložka a popularizátorka vědy Katrine Wallace, která se na americké University of Illinois věnuje epidemiologii a biostatistice.
Dalším z příkladů toho, jak sociální sítě ovlivňují rozhodování veřejnosti o vlastním zdraví, je i obliba indického koření kurkuma prezentovaného jako takřka zázračný všelék. Užívání kurkumy ale může vést k závažnému poškození jater, včetně rizika úmrtí. Podle britského deníku The Guardian by měl globální trh s kurkuminem dosáhnout v roce 2028 těžko uvěřitelných 191 milionů amerických dolarů, tedy 4,3 miliardy korun. „Jedním z důvodů, proč je kurkumin bezpečný, je to, že se špatně vstřebává při orálním užívání. Doplňky stravy s kurkuminem ale obsahují černý pepř, který dramaticky zvyšuje absorpci,“ vysvětlil indický hepatolog a popularizátor vědy Abby Philips z Rajagiri Hospital v Kerale a na sociálních sítích vystupuje jako The Liver Doc. Podle jeho studie došlo k poškození jater během jednoho až čtyř měsíců užívání doplňků stravy s kurkuminem. „Milovníci kurkuminu a sympatizanti Ajurvédy by mohli přijít s argumentem, že je to jen deset případů, tak co? Moderní medicína zabíjí víc! Ale pokud doplněk stravy nepřináší benefity a pokud způsobuje alespoň jeden špatný nežádoucí účinek, je to mnohem horší. Tomuto úmrtí a onemocněním bylo možné předejít. Moderní medicína má více přínosů a známá rizika,“ dodává lékař s tím, že v případě kurkuminu chybí jasně stanovená klinická doporučení, ale jsou zaznamenány případy vážného poškození zdraví, včetně úmrtí.
„Zázračné léky“ proti covid-19 lékaři netajili
Do roku 2022 jsme vstupovali v době, kdy se (už poněkolikáté) objevovaly zprávy o tom, že covid-19 není nijak závažné onemocnění a není důvod se jej jakkoliv obávat. Spolu s uklidňováním epidemiologické situace (a současně relativně vysokou proočkovaností) přicházely nejrůznější „alternativní“ vysvětlení toho, čím společnost i zdravotnictví během předchozích měsíců procházelo. Včetně opakované kritiky toho, že byla přijímaná proti-epidemická opatření a že bylo očkování prezentováno jako zásadní nástroj pro zvládnutí pandemie. „Jsme v situaci, kdy řešíme, jak interpretovat to, co se v předchozích dvou letech stalo a v ideálním případě se z toho poučit. Samozřejmě se budeme potýkat s ‚názorem‘, že pandemie by tak jako tak zmizela a lidé, kteří říkali, že nemáme dělat vůbec nic už před dvěma lety, měli po celou dobu pravdu a teď konečně došlo na jejich slova. Říkat, že se nic nestalo, je ale čistá lež. To, co se zde stalo, je jedním slovem strašné. Když se podíváme na počet nadúmrtí, tak dojdeme k číslu přesahujícímu 40 tisíc. Během pandemie zemřelo vůbec nejvíce lidí od druhé světové války. Počet obětí covid-19 je vyšší než počet padlých československých vojáků,“ popisoval na začátku roku matematik a ekonom René Levínský, který vede Centrum pro modelování biologických a společenských procesů BISOP. Tito lidé jednoznačně umírali v důsledku infekce covid-19, což lze prokázat při pohledu na dostupná data a jejich analýzy.
Česká republika se navíc na rozdíl od jiných a ve zvládání pandemie úspěšnějších zemí dívalo na covid čistě jako na medicínský problém. „Vždy je velký rozdíl mezi těmi, kteří dělají vědu, jež stojí na datech, bez ohledu na obor své působnosti, a těmi, kteří vychází ze své osobní zkušenosti. Lékaři přirozeně mají velmi emočně intenzivní zkušenost. Starají se o pacienty, vidí, jak se vyvíjí jejich stav, ale příliš si neuvědomují, že jejich pacienti jsou poměrně malé datové soubory, vnímají tedy jen malý výsek skutečnosti. Řadu lékařů je navíc velmi obtížné přesvědčit, aby chápali principy evidence-based medicine, medicíny založené na důkazech, protože mnohdy věří jen tomu, co vidí na vlastní oči. Lidsky je to pochopitelné, ale může to napáchat a také napáchalo mnoho škod. Odpovědností médií, ale i nás jako společnosti, by také mělo být ptát se lékařů na otázky, které přímo souvisí s jejich odborností,“ vysvětloval mimo jiné Levínský v rozhovoru s tím, že zcela nezbytné je vnímat něco tak složitého jako je pandemie jako multidisciplinární záležitost, tedy vtáhnout do rozhodování i experty a expertky ze společenských věd. Nikoliv se spoléhat jen „na bílé pláště“ a to, že k nim jako společnost máme velkou úctu.
Jedna z konspiračních teorií, která se pokoušela vysvětlit vysokou úmrtnost během pandemie, tvrdila, že „nemocní umírali, protože byli špatně léčeni“.„Tvrzení některých alternativců, že pacienti končili v nemocnicích či dokonce umírali zbytečně, protože jim praktici nedávali levné a účinné léky, je nesmyslné. Těmi levnými léky měly být přípravky s neprokázanou účinností či dokonce škodlivé. Připomeňme isoprinosin, ivermektin, vysokodávkované vitamíny či antibiotika,“ shrnul Pavel Dlouhý, předseda Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP s tím, že se objevily i snahy použít kortikoidy nebo přímo působících antikoagulancií v ambulantní praxi.
Také u těchto léčiv však chybí potřebná opora v klinických studiích a doporučených postupech. Přesto se pacienti různými cestami dostávali i k údajně „zázračným lékům“. Nevědomky tak ale riskovali vlastní zdraví. Konkrétně pro použití antibiotik u virové infekce covid-19 v případě, že nedojde k sekundární bakteriální infekci, není důvod. Nesmyslné je i užívání antiparazitika ivermectin nebo přípravku isoprinosine, pro jehož účinnost a bezpečnost při léčbě covid-19 rovněž chybí potřebné důkazy.
Největší pokles proočkovanosti dětí za celou generaci
Odmítání očkování jako takového není nic nového. Pandemie covidu však odpůrcům vakcinace přinesla řadu impulzů a současně možnost rozšiřovat svou agendu mezi další části společnosti. To přineslo i pokles proočkovanosti a spolu s ním i riziko šíření infekčních chorob, které byly doposud díky vakcinaci pod kontrolou. „K rodičům, kteří váhali ohledně očkování svých dětí před pandemií, se nyní přidali další, kteří si myslí, že vláda krizi zvládla špatně, a nyní požadavek na očkování dětí proti covid-19 považují za přehnaný zásah do jejich práv či jsou vystaveni dezinformacím o očkování,“ vysvětlila profesorka Rupali Limaye, která působí na Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health a věnuje se právě problematice očkování. Jednoduše řečeno, rodiče, kteří jsou naštvaní na vládu a cítí frustraci z posledních let pandemie, nedůvěřují státu, tedy ani jeho požadavkům v oblasti vakcinace. Obracejí se pak na jiné zdroje informací, včetně těch dezinformačních.
Podle dat WHO a UNICEF se proočkovanost dětské populace celosvětově dostala na nejnižší úroveň od roku 2008. Podíl dětí, které byly očkovány třemi dávkami vakcíny proti záškrtu, tetanu a černému kašli, což je údaj, který je používán pro porovnání úrovně proočkovanosti, klesl mezi lety 2019 až 2021 o 5 procent na 81 procent. To znamená, že v roce 2021 celkem 21 milionů dětí nedostalo jednu nebo dokonce více dávek nezbytného očkování, což je o 2 miliony více než předchozí rok a dokonce o 6 milionů více než v roce 2019. „Toto je velké varování pro zdraví dětí. Jsme svědky největšího trvalého poklesu proočkovanosti u dětí za celou generaci,“ upozornila Catherine Russell, výkonná ředitelka UNICEF, s tím, že pokud se nepodaří dohnat zpoždění v plošné imunizaci dětí, „nevyhnutelně budeme svědky dalších epidemií“.
Jedním z konkrétních důsledků klesající proočkovanosti je bohužel návrat dětské obrny, onemocnění, které se již blížilo úplnému vymýcení. V červenci 2022 zažil americký stát New York první případ paralýzy způsobené dětskou obrnou u neočkovaného jedince, polioviry, které nemoc způsobují, byly detekovány v odpadních vodách, a následně byl vyhlášen stav ohrožení veřejného zdraví, což vedlo ke spuštění očkovací kampaně. Polioviry byly letos detekovány i v odpadních vodách v Londýně a také v Jeruzalémě. „Díky rychlým očkovacím kampaním, dobrému přístupu k čisté vodě, hygieně a silné základní imunitě populace se tyto události pravděpodobně nestanou hlavní hrozbou pro veřejné zdraví. Jsou to však příklady toho, jak snadno se může obrna vrátit, když lidé nejsou očkováni, a také jde o jeden z důvodů, proč obrna zůstává od roku 2014 ohrožením veřejného zdraví globálního významu,“ napsal Seth Berkley, generální ředitel Gavi, the Vaccine Alliance ve svém článku pro americký zdravotnický portál STAT News.
Interrupce jako velké téma roku
Rok 2022 bohužel přinesl i snahy zásadně omezovat přístup žen k legálním, tedy bezpečným interrupcím. V Maďarsku ministerstvo vnitra, pod které spadá problematika interrupcí, vydalo nové nařízení ovlivňující životy žen. Gynekologové a gynekoložky dostali novou povinnost „jasně identifikovatelným způsobem“ představit hlavní životní funkce plodu, prakticky tedy tlukot srdce plodu, a splnění této povinnosti musí být schopni doložit. Následně žena musí dvakrát navštívit poskytovatele sociálně-rodinných služeb, kde jí jsou poskytnuty informace ohledně adopce a sociálních dávek pro matky. Teprve poté smí dostat povolení k provedení zákroku v nemocnici.
Samotný požadavek na to, aby ženy poslouchaly tlukot srdce plodu před tím, než budou moci podstoupit interrupci, však nemá medicínské opodstatnění, byť již platí v některých amerických státech. American College of Obstetricians and Gynecologists, reprezentující více než 58 tisíc expertů a expertek v oblasti ženského zdraví, tento požadavek opakovaně odmítla: „To, že je plod životaschopný, je dáno lékařským rozhodnutím, a k tomuto stavu dochází mnohem později v průběhu těhotenství.“ Navíc plod se vyvíjí kontinuálně a to, co během některých vyšetření může být interpretováno jako tlukot srdce plodu je spíše elektricky indukovaným „zábleskem“ části fetální tkáně, která se srdcem teprve stane.
Proti krokům, které ženám zkomplikují přístup k interrupcím, se dlouhodobě staví Světová zdravotnická organizace. „Je přímo životně důležité, aby byla interrupce bezpečná z lékařského hlediska, ale to samo o sobě nestačí. Stejně jako u jiné zdravotní péče je třeba zajistit, aby bylo respektováno rozhodnutí a potřeby žen i dívek, bylo s nimi zacházeno důstojně, bez stigmatizace nebo odsouzení,“ vysvětlila Bela Ganatra, ředitelka programu WHO pro prevenci nebezpečných interrupcí. Nikdo by podle ní neměl být trestně stíhán nebo jakkoliv jinak penalizován jen proto, že podstoupí interrupci nebo poskytne ženám či dívkám během náročné životní situace pomoc. WHO kritizuje bariéry, které některé země zakotvily v legislativě se zdůvodněním „ochrany života“, jako jsou například povinné čekací lhůty, nutnost písemného souhlasu dalšího člena rodiny nebo striktně nastavené limity, do kdy je možné interrupci provést, či přísně nastavené důvody, kdy je vůbec zákrok možný. Výsledkem těchto nařízení je ve skutečnosti pouze to, že jsou interrupce prováděny pokoutně, tedy výrazně rizikověji.
Náboženský fundamentalismus se bohužel promítl i do přístupu některých organizací, které „hájí právo na život“ bez ohledu na to, že se jedná o oběti znásilnění. V Česku Hnutí pro život požadovalo zasílat na válkou zmítanou Ukrajinu „houkadla“ místo post-koitální antikoncepce, navzdory skutečnosti, že se jedná o standardní součást humanitární pomoci v oblastech válečných konfliktů. Podobně absurdní a nelidský přístup k obětem znásilnění bohužel zažívaly i ženy, které utekly před válkou do Polska, kde interrupce až na velmi vzácné výjimky nejsou legální. Bohužel ani domácí násilí není dostatečným důvodem pro to, aby žena mohla požádat o legální interrupci. „U nás je tak trochu středověk. Zajímalo by mě, zda by ti, kteří zákon vytvořili, nechali znásilnit svou manželku nebo dceru opilým vojákem, a pak by jim bránili v přístupu k interrupci. Myslím, že by pak velmi rychle změnili protipotratový zákon,“ popsala deníku Gazeta Wyborcza Oksana, mladá Ukrajinka dlouhodobě žijící v Polsku a pracující v jedné z varšavských nemocnic, která se snaží zprostředkovat pomoc svým krajankám, a to včetně případné gynekologické péče.
Stigmatizace stále brání léčbě duševních onemocnění
Některé nesmysly a předsudky bohužel stále nemizí. K nim patří i ty, které se týkají duševního zdraví, včetně těch, které zkreslují či přímo démonizují farmakologickou léčbou. Nedůvěra široké a bohužel i části odborné veřejnosti vůči profesionálům v oblasti péče o duševní zdraví je jednou z řady bariér, které brání tomu, aby se lidé s psychickými problémy léčili a vedli kvalitnější život. Česká společnost stále žije v zajetí mnoha mýtů o duševním zdraví i psychiatrii jako takové a navzdory různým projektům v oblasti destigmatizace, stát se psychiatrickým pacientem je pořád spojeno s mnoha obtížemi, ať už v osobním nebo profesním životě. Důsledky jsou děsivé. Většina lidí, kteří v Česku žijí s duševním onemocněním, se neléčí, i když léčba existuje. Nebo se sice léčí, ale nevhodně. Například místo antidepresiv dostávají výrazně rizikovější anxiolytika.
„Důvodů, proč lidé v případě psychických potíží nevyhledávají odbornou pomoc, je několik. Jednak je to nedostatečná gramotnost v oblasti duševního zdraví a základní orientace v symptomech naznačujících jeho zhoršování, velká stigmatizace lidí s diagnózami duševního onemocnění, ale i oboru psychiatrie obecně a v neposlední řadě i nedostatečná dostupnost odborných služeb či jejich nerovnoměrné zastoupení v rámci jednotlivých regionů v ČR,“ upozorňuje Slavomíra Pukanová, koordinátorka aktivit destigmatizace iniciativy Na rovinu a vedoucí pracovní skupiny Prevence a výzkum stigmatu v Národním ústavu duševního zdraví.
„Mnoho lidí zneklidňuje představa, že by museli navštívit psychiatra a případně užívat psychiatrické léky. Tato obava je do značné míry opodstatněná vzhledem k tomu, jak společnost v ČR (laická, ale i odborná) stigmatizujícím způsobem přistupuje k lidem s duševním onemocněním v osobním i profesním životě,“ dodává s tím, že předsudky a polopravdy ve spojitosti s nedostatečnými objektivními informacemi o duševních onemocněních, které stojí za procesem stigmatizace, se projevují ve všech oblastech života a na všech úrovních ve společnosti.
Stigmatizace se týká i duševního zdraví dětí a dospívajících. „Máme sklon na psychické problémy u dětí a mladistvých reagovat se značným zpožděním. Mnohdy proto, že je bagatelizujeme či nevěříme, že už jsou dost vážné. I méně závažné obtíže však mají negativní vliv na školní prospěch, vztahy s vrstevníky či rozvoj potenciálu. A to vše může dítě ovlivnit na mnoho let. Opravdu se nevyplácí čekat až na to, kdy se dítě bude sebepoškozovat nebo bude trpět závažnou poruchou spánku,“ říká Marie Salomonová, ředitelka neziskové organizace Nevypusť duši, která se dlouhodobě věnuje péči o duševní zdraví. Mnozí rodiče by paradoxně ve chvíli, kdy by jejich dítě mělo psychické problémy, reagovalo pořízením domácího mazlíčka, místo toho, aby vyhledali odbornou pomoc.
Ludmila Hamplová
