Českému zdravotnictví chybí měření kvality. Je to zanedbávaná oblast a rozhýbat ji bude běh na dlouhou trať. Klíčové bude definovat, jaké parametry máme měřit, k čemuž je potřeba spolupráce odborníků a odborných společností. Pomůže i postupné zavádění outcome-based risk sharingových modelů. V online diskusi navazující na summit Ekonomika zdravotnictví o tom mluvili ředitel Kanceláře zdravotního pojištění Ladislav Švec, ředitel HTA OAKS Consulting Martin Kolek a ředitelka EconHealth Jana Skoupá.
„V oblastech, na kterých pracujeme, se ukazatele kvality už stávají součástí běžné praxe. Když se ale bavíme o výsledcích a kvalitě českého zdravotnictví jako celku, můžeme si jen myslet, jaká jeho kvalita je, protože toho o ní reálně zase až tak moc nevíme. A to právě proto, že jí neměříme,“ říká ředitel Kanceláře zdravotního pojištění Ladislav Švec. Podle něj je důvodem i to, že v řadě oblastí a u řady výkonů a intervencí je velice těžké – někdy až nemožné – nalézt parametr, kterým by bylo možné kvalitu změřit.
„V zásadě je to oblast, která je dlouhodobě zanedbávaná a zanedbaná. A pokud jde o výhled, kdy se měření kvality stane součástí českého zdravotnictví en bloc (vcelku – pozn. red.), tak je poměrně dlouhý. Problémem není jen nedostatek kapacit na úrovni Kanceláře zdravotního pojištění a Ústavu zdravotnických informací a statistiky. On je zkrátka vývoj definice toho, co máme měřit, dlouhodobý a potřebujete k němu spolupráci odborníků a odborných společností. A obecně nadefinování toho, co a jak měřit, je během na dlouhou trať, stejně jako potom implementace do reálného života a vymyšlení toho, jak se to má v reálném životě projevit,“ vysvětlil Švec.
A zmínil také to, že outcome-based risk sharingové modely považuje za věc zcela racionální a myslí si, že se bez nich v budoucnu – vzhledem ke vstupu nových extrémně nákladných léčiv do úhrad a do systému zdravotnictví – neobejdeme.
Hledání vhodného parametru a jeho hodnoty
Co tedy brání tomu, aby k užívání outcome-based risk sharingových modelů docházelo častěji? Podle ředitele konzultační firmy HTA OAKS Consulting Martina Kolka především nedůvěra v to, zda budou k dispozici relevantní data, a také nejistota v tom, který parametr by měl být vybraný pro hodnocení. „Ten parametr totiž musí být dostatečně robustní na to, aby bylo možné říct, zda daná léčba funguje nebo nefunguje, případně jestli ušetřila nějaké peníze v následných liniích léčby,“ konstatuje Kolek.
„Roli hraje také strach z toho, že když už parametr najdeme, tak jaká má být jeho hodnota. Zdravotní pojišťovny se obávají, že pokud bude laťka nastavena moc nízko, budou platit větší množství finančních prostředků. Výrobci, kteří s technologiemi přicházejí, se naopak bojí, že pokud bude laťka nastavena příliš vysoko, zaplatí všechno oni,“ pokračuje. Ideální by podle Kolka bylo, aby měli všichni k dispozici stejnou datovou sadu, mohli si výsledky vzájemně odkontrolovat a poté jednoduše vyúčtovat, co má kdo zaplatit. Takový automatizovaný systém přitom dnes již existuje, dá se jako modelový použít v různých terapeutických oblastech, ale nefunguje jako jednotný systém pro celé české zdravotnictví.
Parametry je podle Kolka obtížné nastavit en bloc, protože se od sebe různé terapeutické oblasti výrazně liší. Měly by být tedy spíše výsledkem vyjednávání. „Ale dovedu si představit, že se pak z individuálních dohod třeba v onkologii nastaví jeden parametr, který se ukáže jako funkční. Napřed bych tedy šel menšími kroky, uzavíral jednotlivé projekty nebo pilotní fáze. A na základě zkušenosti se poté můžeme bavit o tom, který parametr byl funkční a který ne.“
Ladislav Švec doplnil ještě jednu podmínku pro častější využívání outcome-based risk sharingových modelů: „Musí být vůle na obou stranách – na straně zdravotních pojišťoven i držitelů licence – tímto směrem jít. Ale že se tímto směrem půjde, o tom v zásadě vůbec nepochybuji.“
Setkávání expertů pomáhá
Nalezení vhodného parametru ale není poslední fází. „Bude také nutné dohlédnout na to, aby data týkající se tohoto parametru byla vyplněna korektně a kvalitně, což bude předpokládat poměrně úzkou kooperaci s těmi, kteří budou data zadávat, tedy s poskytovateli zdravotních služeb a konkrétními lékaři,“ pokračuje Švec. Pokud jde o organizaci celého procesu, odkázal na již dvanáct let běžící agendu měření a sledování výstupů a účinnosti vysoce inovativních léčivých přípravků, kterou Kanceláře zdravotního pojištění zajišťuje: „V rámci Národní rady VILP se nám podařila úžasná věc – to, že se u nás setkávají zástupci zdravotních pojišťoven, držitelů licencí, SÚKLu, odborných společností a analytiků, kteří se na věci podílejí.“
Administrativní a organizační struktura, ve které by bylo možné u jednotlivých dohod specifikovat, jaký parametr měřit, tedy již existuje. A existuje i zkušenost se sběrem dat. „V tuto chvíli provozujeme 26 registrů vysoce inovativních léčivých přípravků, z toho asi 15 jich běží na našich serverech. Takže jde o věc, která už v praxi existuje a je zavedená,“ uvedl Švec.
V onkologii jsme špička, jinde ale tolik nevynikáme
Švec upozornil i na to, že výstupy českého zdravotnictví jako celku nevycházejí úplně excelentně, jak je někdy prezentováno. „Donedávna vycházelo evropské srovnání Euro Health Consumer Index, kde se z mnoha aspektů poskládával jakýsi žebříček výkonnosti zdravotních systémů a dostupnosti z hlediska pacientů, ve kterém jsme se pravidelně umisťovali někde okolo 14. a 15. místa. Tedy na úrovni průměrné vyspělé evropské země. Vynikající výsledky vycházely v oblasti onkologie, ale v jiných oblastech zdravotnictví podle mne dostupnost a kvalita zas tak vynikající nejsou a týká se to i centrové péče. Ale to opět spíše předjímám, protože kvalitu nikdo pořádně nezměřil.“ řekl Švec.
Ke kvalitě tuzemského zdravotnictví se jednoznačně vyjádřila ředitelka EconHealth Jana Skoupá: „Jsme světová špička v onkologické léčbě, ale třeba i v intervenční kardiologii. A pokud je naše zdravotnictví na 14. nebo 15. místě, zvláště s přihlédnutím k naší startovní pozici, ze které jsme vyšli, a srovnáte-li to, kde jsme dneska, se zeměmi, které nás obklopují směrem na sever, na východ a na jihovýchod, tak si myslím, že je špatně říct o českém zdravotnictví cokoli jiného, než že je vynikající. Zároveň ale souhlasím s tím, že kvalita by se sledovat měla, ale nesleduje.“
Jakub Němec
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří hlavním odborným partnerům – společnostem Roche a ORCZ a generálním partnerům Takeda, MSD, Novartis, Zentiva, Alk, Satum, ČPP a Kooperativa.
