Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek si je vědom problémů v postgraduálním vzdělávání zdravotníků, a chce proto „zásadním způsobem“ změnit fungování odboru vědy a lékařských povolání a více do systému zapojit personální kapacity Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ). Válek to uvedl minulý týden před poslanci sněmovního zdravotnického výboru. Od připravované digitalizace agendy si slibuje zrychlení administrativy a také získaní potřebných dat. Připustil také, že kvalita a průběh předatestačního vzdělávání může být jedním z důvodů, proč absolventi lékařských fakult odchází do zahraničí.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek označil minulý týden před poslanci výboru pro zdravotnictví za jednu ze zásadních chyb svých předchůdců, že se více nevěnovali problémům v postgraduálním vzdělávání mladých zdravotníků. „Já jsem nastoupil a měl jsem tam žádosti o akreditaci i pět let staré, včetně žádosti o akreditaci pro onkologii z VFN nebo akreditaci jedné velké kliniky Fakultní nemocnice Olomouc,“ konstatoval nespokojeně ministr. Podle jeho slov se některé akreditační komise již rok a půl nesešly a ministerský odbor, který to má na starosti, a jeho vedení, tedy odbor vědy a lékařských povolání ředitele Zbyňka Podhrázkého, s tím nic neudělalo.
„Pro mě to znamená jediné – zásadním způsobem změnit fungování tohoto odboru a zásadním způsobem vtáhnout do hry doškolovák (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví – IPVZ, pozn.red.). Ten má velké množství zaměstnanců a je velká chyba, že v tomto směru nebyl doposud více aktivní,“ uvedl ministr. Nepřijatelné je podle něj i to, že ministerstvo rezignovalo v otázce akreditací na svoji kontrolní činnost. Činnost, nebo spíš nečinnost, odboru nedávno kritizoval na konferenci Zdravotnického deníku i prezident České lékařské komory Milan Kubek.
Válek podle svých slov chystá v blízké době vypsat výběrové řízení na ředitele IPVZ (nyní je vedením pověřena Irena Maříková – pozn.red.). „Chci, aby došlo k daleko většímu propojení obou vzdělávacích institutů (tj. IPVZ a NCO NZO – Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů – pozn.red.) s odborem vzdělávání,“ řekl ministr.
Podle něj je totiž jedním z problémů současného systému velká míra decentralizace. „Ta nicméně nebyla nikdy politickou vůli žádného z ministrů, ale výsledkem tlaku mladých lékařů, kteří chtěli, aby vzdělávání šlo do terénu,“ vysvětluje. Podle svých slov však žádnou „revoluci ve vzdělávání“ nechystá.
Vzdělávání může být důvod, proč mladí lékaři opouští ČR
Jako zásadní v současné době vnímá projekt financovaný z Národního plánu obnovy za 100 milionů korun, který má elektronizovat administrativu spojenou s postgraduálním vzděláváním. Na starosti jej má právě IPVZ.
„Bavíme se v podstatě o tom, že se přihlášky k atestacím a evidence všech akreditací budou dít elektronicky. Tím se ty procesy výrazně zrychlí,“ uvedl Válek s tím, že je nepřijatelné, aby od odeslání žádosti o akreditaci pracoviště po její schválení uplynul i rok či více. „Také přesně zjistíme, který obor si jaký absolvent lékařské fakulty vybral, kde nastupuje, kdo je jeho školitel, jestli vůbec zůstává v České republice. Budeme mít naprostý přehled,“ popsal ministr, podle něhož je potřeba „prostředí kultivovat a sjednocovat pravidla.“
Nakonec připustil i to, na co již dlouhodobě upozorňují mladí lékaři – že kvalita a průběh postgraduálního vzdělávání může být jedním z důvodů, proč absolventi lékařských fakult odchází do zahraničí. „Pokud nastoupí na dobré pracoviště, kde je dobré vedení a tam se jim věnují, nemají důvod odcházet. Ale pokud je to pracoviště, kde je hodí do vody, nikdo se o ně nestará a měsíc po nástupu je nutí sloužit nebo je nutí chodit někam a nikdo jim nevysvětlí, co a jak tam mají dělat, tak pochopitelně radši odejdou do těch zemí, kde se jim někdo věnuje. Já si to uvědomuju,“ uvedl ministr.
Podle něj by si každé pracoviště, než přijme absolventa, mělo říct, proč ho přijímá. „Pokud přijímám absolventa z jiných důvodů, než že se chci věnovat jeho vzdělávání, tak si myslím, že bych ho neměl přijímat. Pokud přijímám absolventa proto, že nemám dostatek lékařů pro provoz a potřebuju někoho, kdo rychle začne pracovat, tak pak se nevěnuji vzdělávání,“ zdůraznil Válek, i když vyjádřil pochopení pro to, že menší pracoviště někdy musí přijímat absolventy, protože by jinak personálně nepřežila. Nebrání se proto debatě o případné úpravě pravidel o počtu školenců na jednoho školitele. „Pak ale nesmíme nadávat a nesmíme kritizovat to, že školenec nezná svého školitele,“ dodal.
Výbor chce reagovat
Tématu se poslanci dotkli na okraj debaty o financování projektů z Národního plánu obnovy. Den před tím totiž ve Sněmovně pod záštitou výboru proběhl kulatý stůl k problémům specializačního vzdělávání. Se svými návrhy zde vystoupili i zástupci spolku Mladí lékaři. Ti dlouhodobě volají například po jasně definovaných (a dodržovaných) individuálních studijních plánech či po skutečně „funkčních“ školitelích, kteří se svým školencům věnují a jsou ale i podle toho náležitě odměněni. Upozorňují také na absenci jakéhokoli hodnocení kvality vzdělávání.
„Zavázali jsme se, že všechny jejich materiály zpracujeme a do konce ledna či začátku února uděláme druhé kolo, kdy už budeme reagovat na to, co na stole zaznělo,“ komentoval to předseda výboru Bohuslav Svoboda (ODS). „Souhlasím s tím, že to není ani tolik otázka odborná, jako personální a způsobu zacházení s absolventy lékařských fakult,“ uvedl na závěr s tím, že závěrečné výstupy bude probírat i s ministerstvem.
Helena Sedláčková
