Česká republika potřebuje komplexní a promyšlenou investiční strategii ve zdravotnictví. Shodli se na tom politici v diskusním panelu summitu Zdravotnického deníku. O jejích parametrech je podle nich potřeba hovořit se všemi, kterých se dotýká, zejména se státními, krajskými i soukromými nemocnicemi.
„Bezpochyby by měla být koncepce a strategie a já se bavím s hejtmany o tom, jakou mají strategii ve svých krajích. Bavím se o tom také se soukromým sektorem – s Agelem jako s největším subjektem – jakou má koncepci a jak se chce podílet na solidární zdravotní péči v rámci státu. Ve městech, která mají více než jednu ministerstvem přímo řízenou nemocnici, tedy v Brně a v Praze, jsem dal za úkol ředitelům nemocnic, že chci společnou koncepci rozvoje zdravotnictví,” uvedl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) v odpovědi na dotaz, zda by stát měl mít ucelenou investiční strategii ve zdravotnictví. Na summitu Ekonomika zdravotnictví Zdravotnického deníku také Válek řekl, že v Česku je příliš mnoho přímo řízených organizací, což je podle něj proti trendu, který se prosazuje v Evropě. Hovořil o příkladu srovnání Vídně s Prahou nebo Lisabonem, kde mají dvě špičková onkologická centra, jedno státní a druhé soukromé – dnes nejlepší onkologické centrum v Evropě.
I podle předsedy zdravotního výboru Senátu Romana Krause (ODS) bude nutné sjednotit strategii, co bude a co nebude z hlediska investic ve zdravotnictví potřeba. Bez strategického přístupu státu k investicím ve zdravotnictví na celostátní úrovni se navíc nedají řešit regionální nerovnosti v přístupu ke zdravotní péči podle poslankyně a místopředsedkyně STAN Michaely Šebelové. Rovněž podle Báry Malíkové, zástupkyně Pirátské strany v debatě Zdravotnického deníku, dlouhodobější strategii investic ve zdravotnictví potřebujeme.
„Pokud se bavíme o jakýchkoli penězích, které přijdou do České republiky pro české zdravotnictví, tak na ty dosáhne jakýkoli zřizovatel, je jedno jestli zřizuje městskou, krajskou nebo soukromou nemocnici. Pokud samozřejmě splní podmínky dotace. Stejnou sumu dostane jakékoli zařízení, které podmínky splní. U dotací zřizovatele jde o jiný typ dotací. Ten, kdo zdravotnické zařízení zřizuje, ho nějakým způsobem dotuje. Stát dává ministerstvu zdravotnictví nějakou částku, aby přímo dotoval přímo řízené organizace. A stejnou částku mají i kraje nebo města,“ řekl Válek. S potřebou rovných podmínek pro všechny subjekty souhlasí i místopředseda hospodářského výboru a člen výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Antonín Tesařík (KDU-ČSL). „Vyplývá to ostatně i z pravidel veřejné podpory v rámci Evropské unie, že musí být zachován princip transparentnosti a rovného přístupu k této podpoře,“ řekl.
Podle analytičky poslaneckého klubu Pirátů pro oblast zdravotnictví Báry Malíkové by se o investiční dotace měly mít možnost ucházet nejen státní, ale i ostatní subjekty, ať už krajské nebo soukromé. „Dotační mechanismy, tak jak jsou teď postavené, tomu v určitých segmentech nedávají takový prostor, jaký by mohl být,“ řekla Malíková. Podle ní by situaci prospěla ucelenější strategie. Podle Malíkové je třeba se dívat na to, kdo je konečným příjemcem investiční dotace, což je pacient, neboli uživatel veřejného zdravotního pojištění. „Takže smysl dává, aby se za předem definovaných podmínek o investiční dotace mohly ucházet subjekty všech různých typů zřizovatelů” vysvětluje Malíková.
Jednotná strategie celého systému zdravotnictví chybí v České republice i podle předsedy výboru pro zdravotnictví Senátu Romana Krause (ODS). „Dlouhodobě tu existuje seznam takzvaných zdravotnických investic, který se už deset let – a pokud si dobře pamatuji, možná i déle – nezměnil, téměř nic z toho se nezrealizovalo. Protože vždycky, když už bylo před zahájením některých velkých staveb, tak došlo k pádu vlády nebo ke změnám strategií. A ministerstvo zdravotnictví vždycky vytvářelo strategický plán pro své přímo řízené organizace,“ řekl Kraus, podle něhož je potřebné dlouhodobou strategii sjednotit nejen pro státní, ale i pro další zdravotnické organizace.
Ministr Válek připomněl, že stát dává spolu s Evropskou unií do českého zdravotnictví hodně dotačních peněz. „Do roku 2027 to bude dokonce 53 miliard, to je obrovská suma” konstatoval Válek.
Bestiální rozdíly a hledání strýců, kteří se o nemocnice postarají
„Rozdíly v hospodaření nemocnic jsou naprosto bestiální. Některé nemocnice jsou v naprosto zoufalém stavu. A já si troufnu říct, že je to z velké části vina managementu těch nemocnic. Jiné nemocnice jsou ale ve velmi dobré kondici a existují nemocnice, které dlouhodobě programově hospodaří a mají peníze na investice. A investují naprosto strategicky a programově,“ řekl ministr Válek a jako příklad zmínil Fakultní nemocnici Olomouc.
Problémem podle Válka je, že si mnozí ředitelé nemocnic zvykli na to, že „mají své strýce, kteří se za ně přimluví a peníze pak nějak dostanou. A teď jsou trochu v šoku, že strýcové nejsou a já jim nepomůžu, pokud nebudou dobře hospodařit.“ Ministr také řekl, že má ambici do konce volebního období dostat do systému DRG, který spravedlivěji zohledňuje také kalkulaci investic, 60 až 70 procent úhrad. „Pro nemocnice, které dobře hospodaří to bude znamenat zisky. A pro ty, které hospodaří špatně, to může znamenat, že budou muset hledat mezi zřizovateli své strýce a bez velkých dotací nepřežijí. Uvědomuju si politické riziko, ale pokud chceme podpořit především kvalitu a myslet na pacienta, tak jiná cesta není,“ uzavřel Válek.
Investice v nemocnicích jsou dnes do značné míry odkázány na vícezdrojové financování, upozornil Tesařík, který v minulosti působil jako ředitel hodonínské nemocnice. „Tam jsme zapojovali i vlastní zdroje nemocnice, zdroje zřizovatele, ale i města a fondy EU. A to všechno nám pomohlo obtížnou situaci nemocnice změnit,“ vysvětlil Tesařík. Za zásadní považuje Tesařík úlohu krajů, které mají koordinační povinnost. Z vlastní zkušenosti by vítal především snahu o budování sítě zdravotní péče se zapojením regionálních nemocnic. Taková síť podle něj není výhodná jen pro zdravotnická zařízení, ale i pro pacienty: „Pacient pak přesně ví, v jakém bodě se nachází, kam se bude v systému posunovat”.
Antonín Tesařík zmínil ještě jeden zásadní prvek, který začal spatřovat i v iniciativách ministerstva zdravotnictví – snahu hodnotit investice z hlediska účelu i z hlediska kvality poskytované péče. „Protože můžete mít tu nejlepší techniku, nejlepší přístroje, ale pokud k tomu nemáte zároveň i kvalitní lékaře a zdravotnický personál, který tu techniku užívá, pak investice neplní svůj účel. Proto jsem rád, že je proces hodnocení provázaný na přístrojovou komisi ministerstva zdravotnictví, která toto dokáže posuzovat v součinnosti se zdravotními pojišťovnami,“ vysvětlil Tesařík. Právě role zdravotních pojišťoven je podle něj zásadní, protože mají k dispozici data, z nichž vidí, jak jednotlivá zdravotnická zařízení fungují.
Rozevřené nůžky mezi jednotlivými kraji
K problémům českého zdravotnictví patří podle diskutujících také to, že mezi jednotlivými tuzemskými regiony existují velké rozdíly v přístupu ke zdravotní péči. A to bez strategické role státu, který bude síťovat nemocnice nebo určovat, kde budou centra urgentních příjmů, půjde jen těžko, myslí si členka výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Michaela Šebelová (STAN). „Já jsem z Moravskoslezského kraje a musím kacířsky říct, že tam máme až nadmíru nemocnic. Dá se říct, že je tam nemocnice na každém rohu a přístup pacienta do nemocnice je až nadstandardní. A přesto kdykoli by se mělo přistoupit ke zrušení některé z těch nemocnic, tak vznikají obrovské protesty. Ale ta situace je opravdu neudržitelná. A pak máme jiné kraje, kde je přístup pacientů úplně jiný, je tam nemocnic třeba dvakrát méně,“ upozorňuje Šebelová. Podle ní by hlavní rolí státu mělo být určit, kde jsou centra, zajistit a aby byl přístup regionálně srovnatelný.
Jakub Němec
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří hlavním odborným partnerům – společnostem Roche a ORCZ a generálním partnerům Takeda, MSD, Novartis, Zentiva, Alk, Satum, ČPP a Kooperativa.
