Mezi námi jsou lékaři i další zdravotníci ze všech zemí válečného konfliktu. Všichni prožívají silné emoce. Zásadní ale je, že cítí potřebu pomáhat druhým a už se zapojili do pomoc uprchlíkům, ať už na Ukrajině nebo v České republice. Situaci zdravotníků, kteří působí u nás, ale vystudovali a mnohdy i pracovali v zahraničí, se dlouhodobě věnuje nezisková organizace Doktor Čechov, spolek lékařů se zahraničím vzděláním. Vede ho Olga Žernosek, původem běloruská lékařka, která od roku 2013 působí v České republice.
V jaké situaci se nyní nachází zdravotníci původem ze zemí východní Evropy, kteří dlouhodobě žijí a pracují v České republice?
Když se mě osobně někdo zeptá, jak se mám, ani nejsem schopná odpovědět. Všechno je nyní velmi hektické. Náš spolek byl, je a bude vždy mezinárodní. Nikdy jsme nerozdělovali lidi podle jejich státní příslušnosti, ale hlavním účelem spolku je pomáhat zdravotníkům, kteří chtějí pokračovat ve vykonávání své profese v České republice. Pokud vystudovali v některé ze zemí mimo EU, musí zde složit aprobační zkoušky. Spojujeme tak lékaře i další zdravotníky nejen z Ukrajiny, Ruska, Běloruska, ale také třeba Indie, Pákistánu, Íránu nebo Afghánistánu a řady dalších zemí. Z hlediska počtu pak převažují zdravotníci původem z Ukrajiny. Je tak pochopitelné, že se jich současná situace, kdy v jejich rodné zemí zuří válka, velmi dotýká. Mezi námi jsou ale také lékaři a další zdravotníci z Ruska a Běloruska.
Silné emoce byly znát i na našich sociálních sítích, kdy se objevoval strach, vztek i šok. První den konfliktu se v příspěvcích na sociálních sítích objevovalo hodně agrese cílené na Rusy a následně na Bělorusy. Naštěstí teď, když už opadl prvotní šok a zároveň jsme dokázali diskuse smysluplně moderovat, aby nedocházelo ke vzájemným urážkám, je situace mnohem lepší. Všichni lékaři, bez ohledu na to, z jaké země pocházíme, Ukrajinci, Rusové i Bělorusové, se snažíme pomáhat a dělat to, co je v našich silách. Řešíme třeba vzájemnou pomoc s dopravou od ukrajinských hranic, získáním léků a zdravotnického materiálu či potřebu spojení mezi sebou nebo pomoc s hledáním aktuálních informací ohledně pobytu v České republice.
Pro ruské kolegy tady je pak situace ještě o něco složitější, protože podle oficiálních vyjádření ruské generální prokuratury je poskytování jakékoliv pomoci Ukrajincům posuzováno jako velezrada s trestem odnětí svobody až po dobu 20 let. Obávají se toho, že pokud by se vrátili do Ruska, mohli by být trestně stíháni. Navíc, pokud jsou v kontaktu se svými příbuznými a známými v Rusku, setkávají se i s otevřenou podporou ruské invaze na Ukrajině a naopak nenávistnými reakcemi vůči nim, protože žijí na Západě.
Jak se vám daří zklidňovat silné emoce, které se objevují na sociálních sítích, když u nás působí zdravotníci ze všech tří zemí, které nyní válčí?
Pro všechny z nás, ať už pocházíme z Ukrajiny, Ruska nebo Běloruska, je tahle válka hodně osobní. V našich diskusích máme stanovená určitá pravidla. Můžeme nadávat na ty, kteří konflikt rozpoutali, ale nesmíme urážet lidi, kteří žijí zde v České republice a snaží se pomáhat.
Já sama jsem Běloruska a celá situace je pro mě velmi náročná. V roce 2020 u nás proběhly „volby“ a jako Bělorusové jsme se snažili o změnu v naší zemi. Bohužel se nám to nepovedlo, a tak vše, co se nyní děje, je zároveň naší bolestí. Jediné, co mohu dělat, je říkat všem okolo, že sice jsem z Běloruska, ale nikdy jsem nepodporovala, nepodporuju a ani podporovat nebudu to, co dělá Lukašenko. Pro mě osobně je velmi důležité nyní nahlas vyjádřit svůj postoj. Na svém profilu na sociálních sítích jsem také sdílela svůj článek v ruštině, kde jsem popsala situaci a který jsem také poslala všem, koho znám. Facebook není v Rusku a Bělorusku až tak populární, a tak komunikuji také přes sítě Vkontakte, Odnoklassniki nebo Viber. Chci, aby moji přátelé a známí, včetně těch, kteří žijí v Rusku a Bělorusku, věděli, co se děje.
Pro Čechy, zejména ty mladší, není úplně snadné rozeznat od sebe ukrajinštinu, běloruštinu a ruštinu, a tak se bohužel objevují i situace, když někdo mluví na veřejnosti jedním z těchto jazyků, reakce okolí není vždy příjemná. Setkávají se s tímto nyní i zdravotníci?
Zatím o podobných případech nevím, protože kolegové, když jsou v práci, většinou komunikují česky. Nicméně pacienti mohou reagovat na naše příjmení, která nejsou česká. Zrovna dnes se mě jedna pacientka zeptala, jestli se u nás válčí, a já jsem nebyla schopná odpovědět. Nemůžu říct, že Bělorusko není ve válce, protože střely létají a tanky přijíždí na Ukrajinu z běloruské strany. Pravda je taková, že i když se v Bělorusku přímo nebojuje, Lukašenko z Běloruska udělal spolupachatele. Tahle paní ale byla moc milá a celé setkání bylo příjemné, i když ona plakala a já taky měla slzy na krajíčku.
Bohužel vím i u o případu, kdy se jedné z kolegyň zeptali, jestli je z Ukrajiny, a ona pravdivě odpověděla, že nikoliv, že pochází z Ruska. Pacient na to reagoval, ať to v téhle situaci raději neříká nahlas. Také máme zprávy od zdravotníků, kteří mají děti školního věku a děti někdy své emoce projevují otevřeně. Třeba slyší, „tvoje země napadla moji zemi“ a podobně. Vždy doporučuji, aby rodiče toto ihned řešili s učiteli.
Někteří ukrajinští muži žijící v České republice již dostali povolávací rozkazy k nástupu k vojenské službě. Dotýká se to i zdravotníků?
Já sama jsem původem z Běloruska, tedy nemám úplně přesné informace. Nicméně nyní platí, že všichni muži mezi 18 do 60 let nesmí opustit území Ukrajiny, a to bez ohledu na to, zda již v minulosti sloužili v armádě nebo byli od vojenské služby osvobozeni. Nastala všeobecná mobilizace. Přes hranice dál na západ se tak dostanou jen ženy, děti a staří lidé.
Máte přehled o tom, kolik zdravotníků původem z Ukrajiny pracuje v České republice?
Přesnou odpověď na tuto otázku nezná nikdo. Jedna skupina jsou lékaři, kteří složili potřebnou aprobaci a následně se stali členy České lékařské komory. Ale pak tu pracují i další, kteří se nachází v procesu aprobačního řízení. Působí v nemocnicích, avšak nejsou členy ČLK a mohli zde pobývat jen na základě ročního pracovního povolení. Jejich přesný počet není znám.
Zhruba tři roky staré údaje ukazují, že pokud bychom nepočítali lékaře původem ze Slovenska, působí v České republice přes tisíc lékařů se zahraničním vzděláním. Ukrajinci, následovaní Rusy a Bělorusy pak tvoří po Slovácích nejpočetnějších skupinu lékařů i dalších zdravotníků původem ze zahraničí.
Co vedlo tyto zdravotníky, aby opustili svou rodnou zemi a přišli pracovat k nám?
Pokud bych měla mluvit ze své osobní zkušenosti, tak podmínky v Bělorusku jsou dlouhodobě extrémně špatné. Zemi vládne diktátor, ekonomika je velmi špatném stavu… Sama jsem opustila Bělorusko v roce 2011, kdy na zemi tvrdě dolehla ekonomická krize. Moje výplata se během jedno jediného dne smrskla z přepočtu zhruba 10 tisíc korun na pouhé 4 tisíce (ceny jsou přitom srovnatelné s Českou republikou). Moji rodiče, navzdory tomu, že jsem pracovala jako lékařka na plný úvazek, mi museli posílat peníze, protože jsem nebyla schopná sama sebe uživit. Proto jsem se rozhodla odejít.
Když jsem před pár lety spoluzakládala naší organizaci Doktor Čechov, zjišťovala jsem skrze sociální sítě, kde jsme byli vždy aktivní, co ostatní kolegy přivedlo do Česka. Většina z nich, včetně zdravotníků z Ruska, říkala, že přijeli, protože chtějí v klidu pracovat, žít a rozvíjet se ve své profesi. Někteří z nich pak uváděli, že odešli z Ruska, protože utekli před diktaturou a nesouhlasí s politikou své rodné země.
Jak se daří zdravotníky ze zahraničí začleňovat v České republice?
Narážíme na určité problémy ohledně aprobace, protože systém uznávání vzdělání má svá slabá místa. Upozorňujeme na to několik let a snažíme se s tím něco udělat. Zdravotníci také naráží na problémy s pobytem. Jednou z podmínek pro lékaře je, že po úspěšném absolvování písemného testu, první části aprobační zkoušky, musí následovat praktická část, kdy lékař působí šest měsíců v nemocnici pod odborným dohledem. Bohužel nikde není definováno, na základě jakého povolení zde bude moct po tuto dobu, než je mu plně uznáno jeho vzdělání a on bude moci pracovat samostatně, pobývat. To se snažíme řešit.
Pokud bychom se zaměřili na začleňování do české společnosti, tak pro zdravotníky z východní Evropy to obecně není problém, protože patříme ke Slovanům, naše jazyky jsou podobné, stejně jako naše mentalita. Samozřejmě ale záleží na jazykové úrovni. Když někdo mluví špatně česky, tak bude na začátku v izolaci. Naštěstí to obvykle trvá jen krátce, protože jakmile je člověk v česky mluvícím prostředí, učí se docela rychle.
Ovlivňuje válka na Ukrajině i každodenní práci zdravotníků, se kterými jste v kontaktu?
Myslím, že to, co se děje, má vliv na život každého z nás, ať už je zdravotník nebo nikoliv. Samozřejmě, že pro cizince, kteří žijí v Česku je to ještě silnější. Takřka všichni kolegové, které znám, jsou nějakým způsobem zapojení do pomoci ukrajinským uprchlíkům. Každý pomáhá tak, jak může. To znamená, že zdravotníci fungují ve stejném pracovním režimu jako obvykle a po práci dělají nějakou dobrovolnickou činnost. Máme za sebou víkend, kdy řada lékařů organizovala odvoz uprchlíků od ukrajinské hranice, někteří pořádali sbírky léků, další, zejména lékaři z Ukrajiny, komunikují s vedením nemocnic a dalších zdravotnických zařízení, kde pracují, a žádají je o léky a zdravotnický materiál, které pak odváží a poskytují přímo Ukrajincům. Většina původem ukrajinských lékařů, kteří pracovali v minulosti na Ukrajině, je v kontaktu i se svými bývalými pracovišti a kolegy, a tak vědí, co konkrétně potřebují. Mají tak k dispozici seznamy od kolegů na místě a snaží se získat přesně to, co je třeba. Řada těchto lidí funguje doslova non-stop.
Počítají původem zahraniční lékaři, že se budou starat také o ukrajinské uprchlíky, kteří sem přichází? Na rozdíl od velké části českých kolegů nebudou narážet na jazykovou bariéru a komunikace s těmito pacienty bude pro ně snazší.
Ano. Tato forma pomoci už se rozbíhá. Naši kolegové, zejména ukrajinsky mluvící, vytvořili seznam lékařů, kteří nabízí své služby zdarma uprchlíkům z Ukrajiny. Tento seznam, který obsahuje jejich jména, odbornosti a kontaktní údaje, je k dispozici na našich sociálních sítích. Na seznamu jsou praktičtí lékaři, specialisté i stomatologové, kteří jsou ochotní ošetřovat uprchlíky. Toto už funguje. A velké poděkování patři i českým kolegům, kteří vytvořili stránku www.lekariproukrajinu.cz, kde nabízí bezplatnou lékařskou péči občanům Ukrajiny, jež v ČR nemají svého praktika nebo nejsou pojištění a potřebují akutní lékařské ošetření.
Je možné, že mezi uprchlíky, kteří přijdou do České republiky, budou také zdravotníci. Co můžete udělat pro ně?
Už v minulosti jsme se podíleli na začleňování běloruských zdravotníků, kteří byli pronásledovaní Lukašenkovým režimem, tedy už máme určité zkušenosti a víme, co máme dělat. Zatím máme k dispozici informace, že se uvažuje o možném zjednodušení uznání pro ukrajinské lékaře a sestry, aby zde mohli pracovat co nejdříve. V tuto chvíli ale nejsou známé další podrobnosti. Jako spolek jsme nabídli ministerstvu zdravotnictví naši pomoc v otázce informační podpory zdravotníků z Ukrajiny.
Už nyní však můžeme pomáhat zejména poskytováním informací a zprostředkováním kontaktů. Zdravotníci, kteří sem přichází, potřebují nejprve vyřešit, kde budou bydlet, poradit s vyřízením dokumentů a ujasnit si, jak budou dále žít, pokud bude válečný konflikt na Ukrajině pokračovat. Už nyní mi píšou kolegové dotazy, co mají dělat, pokud sem přijede nějaký lékař nebo sestra z Ukrajiny a chtějí v České republice pracovat. Očekávám, že poptávka po takových informacích ještě poroste.
Jak konkrétně můžete pomoci zdravotníkům, kteří se rozhodnou zůstat v České republice?
Vytvořili jsme webové stránky www.czechdoc.cz, kde jsou informace v ruštině, včetně podrobného algoritmu uznání diplomu lékařů a nelékařských povolání. Máme sociální sítě, kde se lze spojit s kolegy, které už tady pracují. Spolupracujeme s Centrem lidských zdrojů Plzeňského kraje, který připraven pomoci s hledáním zaměstnání pro zdravotníky a jejích rodiny.
Na závěr bych chtěla vyzvat všechny, kteří máte přátele a známé v Rusku a Bělorusku. Kontaktujte je a mluvte o válce na Ukrajině, řeknete, co se děje, řeknete, jak na to nahlíží svět. V tuto chvíli to je velice důležité.
Ludmila Hamplová
