Velká prestiž a ocenění kvality naší práce, tak vnímají česká pracoviště dosažení statutu spolupracujícího centra Světové zdravotnické organizace (WHO). Národní ústav duševního zdraví, Ústav zdravotnických informací a statistiky a Ústav péče o matku a dítě se staly součástí prestižní mezinárodní sítě více než 800 institucí spolupracujících s WHO. Centrum RECETOX při Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity se k nim brzy také připojí. První krok ke spolupráci musí učinit WHO, nikoliv instituce sama. O to cennější pak získání tohoto statutu je. A WHO hledá v Česku další partnery.
Méně stigmatizace v oblasti duševního zdraví, snižování mateřské a novorozenecké úmrtnosti, ale také možnost lepšího porovnání zdravotnických dat mezi různými státy nebo dopady používání toxických látek na životní prostředí i člověka. To jsou jen některá z témat, kterým se věnují české instituce, jež získaly nebo brzy získají statut spolupracujícího centra Světové zdravotnické organizace (WHO). Další akademická a výzkumná pracoviště by mohla v budoucnu následovat, a získat tak další prostor k mezinárodní spolupráci a rozvoji. České zkušenosti navíc mohou využívat i další země.
„Stát se spolupracujícím centrem WHO znamená příležitost pro česká centra excelence zapojit se do mezinárodní spolupráce. Zároveň to znamená, že pracoviště je obecně vnímáno jako prestižní a významné na poli globální péče o zdraví. Současně je to uznání excelence v konkrétních oblastech,“ vysvětluje Srđan Matić, vedoucí kanceláře WHO v ČR. Spolupráce se třemi českými pracovišti s tímto statutem funguje podle něj velmi dobře a umožňuje další rozvoj na národní i mezinárodní úrovni.
Konkrétně to znamená být součástí mezinárodní sítě více než 800 institucí, které se nachází ve více než 80 zemí světa. Pro WHO jsou partnery, s nimiž spolupracuje jak v oblasti získávání vědeckých důkazů v různých oborech, tak při tvorbě odborných doporučení a při realizaci vlastních programů a iniciativ. Spolupracující centra jsou také primárním zdrojem odborných znalostí nejen pro případ zdravotních krizí. „Například během pandemie covid-19 naše spolupracující centra radí WHO i jednotlivým členským zemím v otázkách epidemiologie, modelování, výzkumů, testování a klinického managementu,“ dodává.
Konkrétními příklady spolupráce během pandemie je behaviorální studie WHO o dopadech pandemie v Česku, na níž se od loňského léta podílí Univerzita v Erfurtu, nebo konfirmování výsledků prvních testů covid-19 Institutem Roberta Kocha v Berlíně v době, kdy u nás ještě nebyly dostatečné testovací kapacity.
Zkušenosti NÚDZ mohou pomoci v dalších zemích Evropy
Nejnovějším českým bodem na mapě spolupracujících center WHO je Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ). Ten na toto ocenění dosáhl letos v únoru. „Zařazení do sítě otevírá dveře k dalším prestižním spolupracím a projektům na globální úrovni. Je to ale také velký závazek, neboť musíme během následujících čtyř let splnit všechny úkoly, ke kterým jsme se zavázali. Jde o specifické úkoly ve dvou oblastech – za prvé, zvyšování gramotnosti a snižování stigmatizace a diskriminace v oblasti duševního zdraví; za druhé, rozvoj národních kapacit v oblasti výzkumu a evaluací služeb péče o duševní zdraví a designování evaluací reforem péče o duševní zdraví,“ popisuje Petr Winkler, který působí jako ředitel tohoto centra v NÚDZ.
Konkrétně pak toto pracoviště bude spolupracovat s dalšími zeměmi nejen v regionu střední a východní Evropy. V tomto ohledu tak může Česko pomáhat i díky tomu, že po desetiletích, kdy kvůli komunismu byla péče o duševní zdraví dost zanedbaná, prochází rozsáhlou reformou psychiatrie.
NÚDZ, stejně jako ostatní spolupracující centra, musel hmatatelnými výstupy doložit spolupráci s WHO na mezinárodní úrovni v předchozích dvou letech a současně předložit plán na další čtyři roky. „V praxi to znamená dlouhodobou a ověřenou spolupráci a důvěru, že v této spolupráci budeme schopni pokračovat ještě intenzivněji,“ dodává Winkler s tím, že se s tímto výzkumným programem snažili o získání statutu od roku 2014. Navazovali tak na předchozí spolupráci, kdy NÚDZ měl tento status díky studiím o schizofrenii a projevech těžkého duševního onemocnění (International Pilot Study on Schizophrenia a Determinants of Outcomes of Severe Mental Disorder). Již dříve NÚDZ spolupracoval s WHO také na dalších projektech, jako byly národní strategie prevence sebevražd nebo pro oblast demencí, národní program kontroly kvality péče v oblasti duševního zdraví nebo také školení zdravotníků o tom, jak v souladu s mezinárodními lidskými a občanskými právy omezovat svobody psychiatrických pacientů.
Jednou z oblastí další spolupráce NÚDZ jako spolupracujícího centra WHO je také destigmatizace v oblasti duševního zdraví. NÚDZ zde navazuje na své dřívější aktivity, například iniciativu Na rovinu či Všech pět pohromadě, program sociálně-emočního učení a duševní gramotnosti pro žáky druhého stupně základních škol. „Prakticky to znamená třeba to, že posledních několik měsíců v našem výzkumném týmu vyvíjíme Mental Health Literacy Toolkit. To bude hlavní nástroj WHO pro politiky, specialisty na veřejné zdraví, odborníky a praktiky na všech úrovních, který jim má prakticky pomoci v designování, implementaci a evaluaci programů duševní gramotnosti,“ shrnuje Winkler. Dalším praktickým výstupem je pomoc s rozvojem, implementací a evaluací programů duševního zdraví a snižování stigmatizace v regionu střední a východní Evropy.
ÚZIS se podílí na získání mezinárodně srovnatelných dat ve zdravotnictví
V lednu letošního roku se mezi spolupracující centra WHO zařadil také Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), a to pro oblast mezinárodních klasifikací, kdy vzniklo Národní centrum pro medicínské nomenklatury a klasifikace. Na jeho práci se podílí také Univerzita Karlova a informace jsou sdílené například s Českým statistickým úřadem.
„Statut spolupracujícího centra umožňuje plnohodnotné členství v celosvětové síti odborných institucí, které vytvářející a spravují standardy pro pojmenování a zařazování onemocnění, stavů a charakteristik pacientů a případů poskytování zdravotní péče. Zní to velmi akademicky, ale WHO prostřednictvím klasifikací definuje celosvětově akceptovaný jazyk pro mezinárodní srovnatelnost dat ve zdravotnictví,“ přibližuje Miroslav Zvolský, vedoucí Národního centra pro medicínské nomenklatury a klasifikace ÚZIS. A dodává, jak konkrétně je možné získaná data využít pro porovnání: „V některých částech světa se více umírá na infekční nemoci, v jiných na podvýživu a ve vyspělém světě třeba na novotvary. Nebo že v České republice byl nejvyšší výskyt infarktů v osmdesátých letech. To jsou příklady výstupů umožněné standardizovaným záznamem zdravotnických dat.“
Toto české centrum se tak podílí na činnosti dalších mezinárodních pracovních skupin. „Členství v pracovních skupinách s globální účastí je velmi přínosné a inspirativní, zvláště ve specializované oblasti jako jsou zdravotnické terminologie a klasifikace, kde odborníci nemají historicky pevné zázemí v českém akademickém světě. Učit se u kolegů, kteří vytvářeli předchozí desetiletí klasifikace pro celosvětové použití, je velkou školou, která má přínosy pro budování informační základny a kvality dat v českém zdravotnickém systému,“ vysvětluje Zvolský. Právě ÚZIS je zodpovědný za české verze mezinárodních zdravotnických klasifikací. V této oblasti se dostal mezi dvacet prestižních institucí, které mají zásadní vliv.
Česko je jedinou zemí ve střední a východní Evropě, kromě Ruska, které se toto podařilo. Do budoucna by se české národní centrum mohlo stát zdrojem informací pro další státy regionu. „ÚZIS je jedním z předních partnerů v globálním vývoji a implementaci Mezinárodní klasifikace nemocí, což je předpokladem pro dobrý sběr dat a následně tvorbu politik ve zdravotnictví,“ doplňuje Srđan Matić.
Konkrétně tato spolupráce mezi ÚZIS a WHO vede k lepší a přesnější terminologii pro vzácná onemocnění. „Vzácná onemocnění mají tu nevýhodu, že je Mezinárodní klasifikace nemocí, určená pro relativně hrubé mezinárodní srovnání, často poněkud ignoruje. Například onemocnění pojmenované jako Friedrichova ataxie je v MKN-10 zařazeno spolu se čtyřiceti dalšími do obecnější skupiny mozečkových ataxií s časným nástupem. Pro obecné ukazatele nemocnosti hrubý pohled MKN-10 stačí. Ale ve chvíli, kdy jsme schopni rozeznat, který gen je za dané onemocnění zodpovědný, cílit a individualizovat léčbu, chceme znát náklady, či dokonce vyměňovat informace o přesné diagnóze mezi expertními centry starajícími se o pacienta se vzácnou nemocí, s MKN-10 nevystačíme. Nebyla pro tyto role konstruována,“ popisuje Miroslav Zvolský.
Například terminologický a kódovací systém ORPHAcodes, slovník vzácných onemocnění, umožňuje případy vzácných onemocnění ve zdravotnických datech identifikovat. „ORPHAcodes jsme ve spolupráci s experty z odborných společností, především s kolegy z lékařských fakult Univerzity Karlovy, pomohli přeložit a začít v Česku pilotně využívat,“ shrnuje.
Racionální využívání císařských řezů i lepší výsledky porodů řeší ÚPMD
Perinatologické centrum Ústavu péče o matku a dítě (ÚPMD) je spolupracujícím centrem WHO pro oblast perinatálního zdraví a také nejdéle spolupracující institucí s tímto statutem v Česku. „Díky dlouhodobé spolupráci se podařilo vytvořit vzory pro analýzy perinatologických dat, praktické prostředky pro analýzu porodů ve specifických podskupinách rodiček s ohledem na racionalitu využívání císařských řezů dle doporučení WHO, a připravit výukové moduly pro péči o novorozence. Všechny tyto prostředky mohou být využity pro jiné země dle případných požadavků WHO. Současně mají význam i pro Česko,“ vysvětluje Petr Velebil, vedoucí Perinatologického centra ÚPMD a také vedoucí Spolupracujícího centra WHO pro perinatální medicínu. To je jediné svého druhu ve střední Evropě.
„Přínos spolupráce s WHO nespočívá v bezprostředním vlivu na práci našeho zdravotnického personálu a na péči našim pacientkám. Vliv na kvalitu poskytované péče je spíše následným efektem skutečnosti, že vzájemná spolupráce v mezinárodním kontextu se zaměřením na medicínu postavené na důkazech vede logicky ke zvyšování znalostí a schopnosti tyto znalosti uplatňovat,“ dodává. Toto centrum má navíc možnost podílet se vytváření aktuálních doporučení WHO v oblasti péče o těhotné ženy a novorozence.
„Perinatologické centrum ÚPMD má status WHO spolupracujícího centra na období 2019-2023. Podmínky, které musí takové centrum splňovat jsou relativně obsáhlé, nicméně prvotní krok musí učinit WHO. Nelze se o tento statut hlásit. WHO sama musí mít zájem o práci konkrétního pracoviště ve smyslu podpory svých priorit, cílů a programů,“ přibližuje Velebil podmínky spolupráce.
Pokud WHO projeví zájem, vznikne čtyřletý konkrétní plán spolupráce, který je také průběžně vyhodnocován. „Toto centrum je intenzivně zapojeno do celosvětové snahy o snižování mateřské a dětské úmrtnosti. Česká republika je v této oblasti velmi pokročilou zemí. České zkušenosti jsou skvělým zdrojem informací pro další státy,“ oceňuje Srđan Matić.
Zkušenosti brněnského RECETOX mohou pomoci s biomonitoringem chemikálií
Statut spolupracujícího centra WHO by mělo získat také brněnské centrum RECETOX Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, konkrétně pro oblast biologického monitoringu. „Kromě prestižní funkce to znamená i širší uplatnění našich znalostí a využití výsledků našeho mezioborového výzkumu z oblasti přírodních věd a zdraví na celosvětové úrovni,“ říká Kateřina Šebková, ředitelka Národního centra pro toxické látky a Regionálního centra Stockholmské úmluvy centra RECETOX. Toto pracoviště také vychází z předchozí spolupráce s WHO. Současně musí během jednání o získání nominace prokázat specifickou technickou vybavenost i to, že je schopné odborně podporovat další instituce v jiných zemích.
„Centrum RECETOX se dlouhodobě specializuje na výzkum dopadů znečištění prostředí toxickými látkami nejen na prostředí samotné, ale také na organismy a společenstva v něm žijící, a to včetně člověka. Do spolupráce přinášíme zkušenosti z více než třiceti let výzkumu výskytu a dopadů expozice toxickým lákám prostřednictvím národních i mezinárodních monitorovacích sítí ovzduší, vody, půdy a databázové systémy na zpracování dat, které celosvětově využívá i Program OSN pro životní prostředí,“ popisuje Šebková.
Předchozí spolupráce se týkala dopadů endokrinních disruptorů, perzistentních organických látek či těžkých kovů na zdraví a hodnocení rizik chemických látek. „Nově přidáváme informace o faktorech ovlivňujících životní prostředí a zdraví prostřednictvím dat z našich kohortových studií a výzkum městského expozomu. Navazujeme také na projekty Evropské unie z programu Horizont 2020 – Evropská iniciativa pro lidský biomonitoring, a různé aspekty městských prostředí a expozomových projektů a mnoho dalších,“ vyjmenovává. Centrum je také připraveno zajišťovat výuku a školení pro další experty v oblasti hodnocení rizik chemických látek a směsí.
„V současnosti pracujeme na získání statutu spolupracujícího centra WHO pro RECETOX Masarykovy univerzity pro biologický monitoring. Již několik let probíhá vzájemná spolupráce v oblasti chemické bezpečnosti, zdraví a životního prostředí. Jedná se o skvělý program, který má efekt i na globální úrovni,“ oceňuje spolupráci Srđan Matić s tím, že RECETOX by neměl být poslední institucí, která získá tento statut. „Máme velký zájem zapojit co nejvíce center excelence do naší práce a aktivit pro podporu celosvětového zdraví. Doufám tedy, že toto oficiální označení získají také další instituce v České republice,“ uzavírá.
Ludmila Hamplová
