V předposledním srpnovém týdnu si české ministerstvo zdravotnictví vysloužilo tvrdou kritiku laické i určité části odborné veřejnosti kvůli navrženým opatřením proti šíření koronaviru, která měla začít platit od 1. září. Ještě větší vlnu nevole však vyvolalo jejich následné upravování, respektive neobratná komunikace vlády směrem k obyvatelstvu. Detailní pohled ale ukazuje, že humbuk kolem roušek byl možná trochu zbytečný. Obzvláště v kontextu opatření, která platí u našich západních sousedů.
Má-li Česká republika něco společného s Německem (vyjma státní hranice), pak je to poměrně solidní skóre v rámci boje proti šíření nového typu koronaviru. Dá se říci, že obě země zachytily nástup epidemie včas, což se projevilo na příznivých číslech jako co do počtu nakažených, tak zemřelých nebo těch, kteří vyžadují hospitalizaci potažmo na jednotkách intenzivní péče.
A jak si obě země vedou co do protiepidemických opatření? Jak v Česku, tak v Německu platí určitá pravidla plošně, ale v obou státech najdeme i opatření lokální, respektive taková, která nemají charakter opatření plošných. Zatímco u nás se lokální pravidla týkají krajů, případně okresů, Německo je v tomto ohledu složitější a „neplošná“ opatření vesměs kopírují hranice jednotlivých spolkových zemí.
V Česku plošně jen v nejrizikovějších místech
V České republice se plošná opatření vztahují ke zdravotnickým zařízením lůžkové péče a vybraným zařízením sociálních služeb. Jedná se především o regulaci návštěv pacientů nebo klientů těchto zařízení, nošení ochranných pomůcek pečujícího personálu, ale i samotných klientů a pacientů, desinfekce povrchů a podobně. Zároveň existují výjimky.
Mimoto v Česku platí dvě další omezení, která regulují počet účastníků na hromadných akcích. Na těch vnitřních může být přítomno maximálně 500 osob v jednom sektoru, přičemž nejvyšší možný počet sektorů je stanoven na pět. U venkovních akcí je stanoven limit na tisíc osob. Detailní přehled jak plošných, tak lokálních opatření v České republice je dostupný na stránce ministerstva zdravotnictví, která je zaměřena na vše, co souvisí s koronavirem.
Od 1. září pak přibydou další opatření, která se týkají především nošení ochrany dýchacích cest, chcete-li roušek. Ty mají být podle ministerstva zdravotnictví povinné jen v zařízeních zdravotních a sociálních služeb, veřejné dopravě, na úřadech či volebních místnostech. Kapacita hromadných akcí zůstane nezměněna, rozdíl je pouze v tom, že na vnitřní akce nad 100 osob bude možné přijít pouze s rouškou. „Roušky zavádíme od 1. září plošně jen v epidemiologicky nejrizikovějších místech. Nicméně všude tam, kde se pohybuje mnoho různých lidí a nejde dodržovat bezpečný odstup, roušky doporučujeme,“ uvedl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) na stránkách svého úřadu.
Němci dosud roušky zcela neodložili
Nyní se pojďme podívat do Německa. Zde se můžeme setkat vlastně s jediným plošným opatřením. Tím je povinnost nosit zakrytá ústa a nos v prostředcích veřejné dopravy nebo v obchodech. Pravidlo platí už od konce dubna a nezměnilo se na něm nic ani během letních prázdnin. Ve většině spolkových zemí mají výjimku děti do šesti let věku. V Hamburku je věková hranice stanovena na sedm let, Roušky nosit nemusí děti do šesti let věku, v Sasku-Anhaltsku už je nutné roušku nasadit dětem starším dvou let, Sasko pak žádnou věkovou hranici stanovenu nemá.
V případě dalších protiepidemických opatření, jako je limit pro setkávání občanů nebo účasti na hromadných akcích a podobně, se pak jednotlivé spolkové země poměrně značně liší. Pokud se tedy do Německa chystáte, určitě se vyplatí platnost pravidel pro nošení roušek nebo shromažďování osob zjistit. Za jejich porušení vám totiž s výjimkou Braniborska, Brém a Saska-Anhaltska hrozí ne zrovna zanedbatelná pokuta. Nejpřísnější je v tomto ohledu Bavorsko, kde si můžete vysloužit pokutu od 250 do 500 eur (tedy 6,5 až zhruba 13 tisíc korun).
V Německu povinně roušky i ve školách
V Česku největší vášně vzbudilo původní nařízení povinnosti nosit roušky ve školách. Kritika se na ministerstvo zdravotnictví nesnesla ani tak kvůli samotným rouškám, ale spíše kvůli konkrétní úpravě, jak a kdy vlastně žáci a učitelé mají roušky ve školách nosit. Nakonec se od této povinnosti upustilo. Přitom v Německu v naprosté většině spolkových zemí roušky ve školách povinné budou. Výjimkou bude pouze vlastní vyučování, pohyb po ostatních prostorách škol ale bude možný pouze se zakrytými ústy a nosem. Předškolní zařízení pak budou mít v některých spolkových zemích omezený provoz, v jiných bude bez omezení.
Rovněž Německo má stanovené maximální počty účastníků hromadných akcí, kdy nejčastější horní hranicí pro venkovní akce je počet 500 nebo 1000, u vnitřních akcí pak 100, případně 200, někde najdeme i 250 nebo 450 jako například v Sársku. Účast na demonstracích pak v naprosté většině spolkových zemí není počtem účastníků nijak omezena. Pravidla pro provoz zdravotnických nebo pečovatelských zařízení se v mnohém podobají těm, která jsou zavedena u nás. Poměrně zdařilý, i když stručný přehled protiepidemických opatření v německých spolkových zemích nabízí například deník Augsburger Allgemeine. Pro aktuální informace je pak vhodné sledovat webové stránky zemských ministerstev zdravotnictví.
Petr Musil
