Česká lékařská společnost i ambulantní lékaři vyzývají premiéra Andreje Babiše, aby nevyhověl požadavku odborů a dalších, kdo žádají prostředky pro segmenty, které se v rámci dohodovacího řízení s pojišťovnami nedomluvily. Ustoupení tomuto nátlaku by podle nich znamenalo odsouzení dalších dohodovacích řízení k neúspěchu, a to v době, kdy se konečně na základě domluvy začíná do úhrad promítat i kvalita péče. Strašení krizí a kolapsem tak paradoxně znovu přichází v době, kdy je naopak patrná snaha řešit některé z problémů českého zdravotnictví.
„Viděli jste prohlášení odborů, jakoby byla situace zcela nestabilní a problematická. Situace ale zcela jistě spěje k lepšímu – poprvé po dlouhých letech se řeší problémy, které české zdravotnictví má. Určitě nedochází k selhávání péče,“ podtrhl včera na tiskové konferenci předseda České lékařské společnosti JEP Štěpán Svačina. „Neměli bychom pacienta jako rukojmího tahat do toho, že když se nezvednou peníze, něco nebude a zhorší se péče. Je to nefér, pacient by se do této pozice neměl dostat. U nás se jasně dozvídá, že má cestu, jak se dostat k vyšetření, a i přeplněná zdravotnická zařízení v Praze pacienta umístí,“ podtrhuje člen předsednictva ČLS JEP Zdeněk Krška, přednosta 1. Chirurgické kliniky 1. LF a VFN.
Česká lékařská společnost proto poslala ve středu premiérovi dopis, ve kterém ho vyzvala, aby neustupoval tlaku odborů, respektoval návrh úhradové vyhlášky vycházející z konsenzu jednotlivých segmentů s plátci a nedovolil návrat bývalých poměrů, kdy se peníze se rozdělovaly na základě lobbingu a politických tlaků. „Snahy zdravotnických odborů rozbít tento cenný konsenzus zásadně odmítáme a považujeme je za hazard s českým zdravotnictvím. Jakýkoliv zásah do úhradové vyhlášky by narušil důvěru mezi účastníky dohodovacího řízení, kteří zastupují všechny segmenty zdravotnictví, což by ve výsledku mělo zásadní negativní dopad na chod celého českého zdravotnického systému,“ píše se v dopise.
To potvrzují i ambulantní lékaři, podle nichž by tak byla další dohodovací řízení odsouzena k neúspěchu a oni sami by se již nemohli cítit vázáni uzavřenými dohodami. „Kdyby nefungovalo dohodovací řízení, začneme řešit ceny přímo s pacienty,“ dodává prezident České stomatologické komory Roman Šmucler.
Podobně jako odborná společnost se v dopise premiérovi vyjádřila i Koalice soukromých lékařů a Sdružení soukromých gynekologů. „Opakované politické zásahy, o které odbory a různé vlivové skupiny opět usilují, jsou jednou ze základních příčin současného neuspokojivého stavu, ve kterém se české zdravotnictví nachází. Plošné navýšení platů v lůžkových zařízeních způsobí pouze další pokřivení podmínek a prohloubí nerovnováhu zdravotního systému, ale nevyřeší jeho současné personální potíže. Ty se nahromadily za mnoho let díky nesystémovým krokům minulých vedení resortu, chybám ředitelů nemocnic a především díky neochotě politiků přiznat si blížící se problémy a začít je včas řešit. Jejich skutečným řešením je pouze systémová změna v podobě optimalizace sítě zdravotnických zařízení, restrukturalizace lůžkového fondu a racionalizace procesů poskytování zdravotní péče,“ uvádějí lékaři v dopise. „To, že je z personálních problémů vzniklých v minulosti viněn krizovým štábem současný ministr, je nespravedlivé. Ale to, že tak činí i vaši koaliční partneři z ČSSD, jejichž minulí ministři zdravotnictví mají na současném stavu zdravotnictví lví podíl, považujeme za vrchol cynismu a pokrytectví. A to, že za řešení problému vydávají plošné nalití dalších finančních prostředků a rezignaci na jakékoliv systémové změny, je jen opakováním starých chyb, které nás do současné situace přivedly,“ dodávají.
Dlouhé čekací doby? Pomohla by lepší organizace péče
Zástupci odborných společností a profesních sdružení se přitom shodují na tom, že strašit krizí není na místě. „České zdravotnictví rozhodně není v kolapsu ani krizi. Má své problémy, zejména personální, ty ale vznikly v minulosti kvůli tomu, že se předchozí vedení ministerstva zdravotnictví nedokázaly připravit na generační obměnu,“ podtrhává předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka. „Říct, že v současné době máme tragický stav zdravotnictví a že není adekvátní péče pro pacienty, mě až uráží. Dostupnost služeb, které jsou bohužel často zneužívány, je minimálně na úrovni okolních států,“ podotýká za chirurgické obory Zdeněk Krška.
„Už snad několik desítek let se ve zdravotnictví pohybujeme v krizi, nebo to tak alespoň vypadá. Když se na to ale podíváme z medicínského hlediska, v posledních desetiletích se prodloužil lidský život o čtyři až pět let,“ konstatuje předseda České internistické společnosti ČLS JEP Richard Češka, který připomíná, že u nás roky klesají počty úmrtí na kardiovaskulární choroby. Místopředseda ČLS JEP Jan Škrha pak poukazuje, že dožití diabetiků je dnes o deset let delší než v době revoluce. „Všechna antidiabetika, která jsou dnes na trhu, včetně těch nejmodernějších, jsou v České republice k dispozici,“ dodává Škrha.
Štěpán Svačina připomíná, že v České republice je ve srovnání s Evropou dostatečný počet lékařů, i když jejich distribuce v příhraničí bývá problém. Zároveň však mají čeští pacienti průměrně 11 kontaktů s lékařem za rok, ačkoliv v Rakousku je to šest, přičemž doba dožití je v obou zemích stejná. I z toho pak plynou čekací doby, na které upozorňují odboráři. „Pacient je převyšetřován. Přináší spoustu výsledků, které neříkají nic nového. Není to zbytečné? Neukrajuje převyštřovanost z financí, které zdravotnictví potřebuje? Je to tedy často otázka organizační, aby byl pacient vyšetřen jen jednou,“ uvádí Jan Škrha.
Na místě by byla také lepší informovanost a vyšší zdravotní gramotnost obyvatel. „Pacienti často vyhledávají specializovanou a superspecializovanou péči v situacích, kdy by úplně stačila základní,“ upozorňuje místopředseda ČLS JEP Petr Arenberger. Pomoc s časovou dostupností by ovšem již brzy mohlo přinést zveřejnění dostupnosti zobrazovacích metod, kde si pacient bude moci srovnat, jak dlouho kde bude čekat.
Vedle toho je podle zástupců odborných společností třeba místo pořádání odborářských akcí skutečně pracovat na rozvoji péče a vzdělávání lékařů. „Řada lékařů z chirurgických oborů patří mezi ty, kteří jsou aktivními organizátory. Bohužel je málo vidíme při předchozích jednáních, kde se systémy vytvářejí, kde vzniká systém postgraduálního a pregraduálního vzdělávání a kde se to láme,“ upozorňuje Zdeněk Krška.
Co se pak týče dalších problémů, na které odbory poukazují, jako je regionálně různá kvalita péče či zajištění péče v odlehlých regionech, shodují se zástupci ČLS JEP na tom, že zdaleka nejde jen o problém v Česku, ale v řadě jiných zemí. „Nehledejme problémy izolovaně s politickým kontextem, když je nevyřešily podstatně déle fungující demokracie a podstatně déle fungující zdravotní systémy,“ dodává Zdeněk Krška.
Politická síla versus dohoda
Zatímco Česká lékařská komora se postavila po bok odborů a žádá změnu úhradové vyhlášky, Česká stomatologická komora dává přednost dohodám. „Stomatologové v každém dohodovacím řízení dostali nejméně peněz. Výsledkem je to, že pacienti nemohou najít zubního lékaře, i když je jich relativně hodně. Segmenty, které protestují, jsou ty, kam šlo nejvíce peněz, což ukazuje, že celý systém není zaměřen na pacienta, ale na toho, kdo má největší politickou sílu. Jsou to lidé, kteří za to nemají odpovědnost. My jsme na straně toho, abychom se seriozně domlouvali, co nejvíc pomůže pacientovi. Líbí se mi princip, že se poprvé mluví o kvalitě,“ poukazuje prezident komory Roman Šmucler. To vnímá jako pozitivní také Richard Češka, který oceňuje, že dnes začínají zdravotní pojišťovny zavádět bonifikace za kvalitu, kdy lékař léčící například pacienty v kardiovaskulárním riziku k cílovým hodnotám dostane vyšší úhradu.
I když by přitom Česká stomatologická komora uvítala více peněz ve zdravotnictví, zůstává nohama na zemi. Podle Šmuclera by odborářský požadavek, aby do zdravotnictví šlo přes devět procent HDP, znamenalo 150 až 200 miliard do zdravotnictví navíc. „Jde o veškeré disponibilní peníze české vlády. To asi nemyslí nikdo vážně, takže odbory vlastně říkají, že chtějí 150 miliard z peněz pacientů za doplatky. Já to vítám – jestli odbory chtějí zpátky poplatky, nemocniční taxu a spoluúčast pacienta, jsme pro. Jinak se na to nedostaneme, protože nečekám, že se zruší policie. 200 miliard sem nepřistane z vesmíru,“ konstatuje Šmucler.
Stomatologická komora naopak oceňuje, že se skutečně začal využívat institut dohodovacího řízení. „Tento ministr zdravotnictví poprvé dodržuje zákon – ví, že ceny se mají dohodovat na dohodovacím řízení. Všechny odborové požadavky jsou legitimní, ale odboráři s tím musí přijít za ředitelem nemocnice. Ten je nemůže poslat za ministrem zdravotnictví. A když bude chtít premiér přijmout a řešit finance, měl by dát těch 200 miliard a říct, že nebude sleva na železnici, nepřidá se učitelům a tak dále, což neudělá. Proto bych poradil politikům, aby nechali zástupce segmentů a pojišťovny jednat, protože jinak si udělají jen zle,“ dodává Šmucler s tím, že by bylo na místě nesmíchávat úkoly jednotlivých aktérů ve zdravotnictví dohromady tak, že všichni mluví do všeho.
Michaela Koubová
