České zdravotnictví nekolabuje, což je také důvod, proč neuznávám takzvaný krizový štáb, vzkázal včera odborářským aktivitám usilujícím o rozpuštění rezerv zdravotních pojišťoven ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Vyslechnout jejich požadavek by podle něj znamenalo znevážení desítek hodin práce a vyjednávání všech, kdo měli snahu hledat spolu s plátci péče kompromisní řešení. Úhradová vyhláška, která respektuje dohody, i ty parciální, už prošla připomínkami a byla odeslána na legislativní radu vlády.
„Za mnou vidíte zástupce všech segmentů českého zdravotnictví, kteří strávili desítky hodin jednáním s pojišťovnami za společným stolem o tom, jak budou nastaveny úhrady, jaké budou podmínky, jak bude nastavena otázka kvality a dostupnosti péče. To jsou skuteční zástupci zdravotnictví, nikoliv odbory, kteří se za ně vydávají skrze takzvaný krizový štáb. Tito zástupci touto tiskovou konferencí vyjadřují souhlas s úhradovou vyhláškou tak, jak je napsána. Kdybyste se ptali každého z nich, žádný neřekne, že je stoprocentně spokojen – každý by řekl, že chce více peněz. Co se ale snažíme od minulého roku budovat, je otázka dohody, nalezení kompromisu a společné cesty ministerstva, pojišťoven i jednotlivých segmentů,“ řekl včera na tiskové konferenci Adam Vojtěch.
Ministr přitom připomíná, že v příštím roce bude navýšení historicky vůbec nejvyšší – na péči má jít oproti letošku navíc 26 miliard, celkem bude ve zdravotnictví 350 miliard korun. Peníze jsou rozděleny vesměs rovnoměrně mezi všechny segmenty, novinkou je ovšem to, že část prostředků půjde formou bonifikace za kvalitu a dostupnost péče. Řady změn tak dočká například stomatologie, kde nové nastavení úhrad směřuje k větší dostupnosti. Výhodou dohodovacího řízení je podle Vojtěcha také to, že si sami zástupci segmentů mohou říci, jaké problémy je trápí a co je třeba v rámci úhrad akutně řešit, místo aby o tom rozhodovalo ministerstvo zdravotnictví direktivně bez hlubších znalostí potřeb daného segmentu.
Tento přístup kvitují i zástupci jednotlivých dohodnutých segmentů. „Sdružení praktických lékařů a Sdružení ambulantních gynekologů je spokojeno s úhradovou vyhláškou a vítáme, že k ní došlo dohodou v dohodovacím řízení. Jsme přesvědčeni, že je to jediná správná cesta, kterou se máme ubírat, a velmi vítáme to, že ministerstvo zdravotnictví dodrželo původní deklaraci, že bude dohody respektovat, a snaží se čelit politickému tlaku některých skupin vydobýt si lepší podmínky. To, že se v minulosti tlaku ustupovalo, je podle mě jedna z příčin toho, v jakém stavu, zejména personálním, je dnes české zdravotnictví,“ podtrhává předseda Sdružení praktických lékařů Petr Šonka.
Podobně to vidí i ambulantní specialisté. „Asi si vzpomenete na 10. říjen 2017, kdy jsme ve Žlebech na Kutnohorsku pohřbívali ambulantní péči. Reagovali jsme tehdy na situaci, která vznikla v rámci úhradové vyhlášky pro rok 2018. Ta byla šestá v pořadí, kdy ministerstvo zdravotnictví zcela zapomnělo na to, že existuje něco jiného než nemocnice. Veškeré navýšení mířilo pouze tam,“ konstatuje předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko s tím, že i když zastupuje velmi různorodý segment, je nyní většina s výsledky dohodovacího řízení vesměs spokojena.
Jojko zároveň potvrzuje, že si v rámci jednání s plátci obě strany snažily vyhovět. „Přistoupili jsme na požadavek pojišťoven, aby hlavní navýšení šlo do dostupnosti zdravotní péče a vzdělávání lékařů tak, aby pacienti měli jistotu, že svého ambulantního specialistu, pokud ho budou potřebovat, najdou. Na druhou stranu jsme uvítali, že pojišťovny akceptovaly to, že existují určité historické křivdy – nemůže zůstat dvojí úhrada klinických vyšetření podle věku. Stejně tak pojišťovny přistoupily na narovnání úhrad výkonů ORL odborníků a kožních lékařů, kde byl problém největší,“ doplňuje Jojko.
Místo plošného navyšování odměna za kvalitu a dostupnost
Kvitování současného přístupu ministerstva ovšem zaznívá od některých zástupců segmentů, které se nedohodly. „Domácí péče byla dlouhá léta podfinancovaným a zanedbávaným segmentem zdravotnictví. My se snažíme řešit nejen finanční stránku, ale také systémové změny. Proto velice vítáme, že ministerstvo zdravotnictví zřídilo pracovní skupinu ke koncepci domácí péče, kde se snažíme řadu nešvarů narovnat a připravovat podklady, aby naši poskytovatelé měli dostatek finančního ohodnocení pro zaměstnance, ale také aby domácí péče fungovala tak, jak si to ve 21. století představujeme. Jsme rádi za příjemné prostředí k setkávání tady na ministerstvu, i když je bohužel třeba ještě odstranit některé regulační mechanizmy, které si myslím, že se nám povede v příštích letech s ministerstvem a pojišťovnami narovnat,“ podotýká Lucie Jursíková Brožková, předsedkyně Grémia managerů agentur domácí péče. Paradoxně přitom právě domácí péče, která se nedohodla, bude mít dle návrhu zdravotních pojišťoven v úhradové vyhlášce procentuálně nejvyšší růst o 12, potažmo s domácí paliativní péčí o více než 15 procent (více jsme psali zde).
Nedohoda padla také v rámci akutní a následné lůžkové péče, ani zde ale nejsou zástupci jednotní. „Nedohodli jsme se především z toho důvodu, že jedna z asociací šla úplně jiným směrem a nyní je součástí krizového štábu. Snahou Sdružení soukromých nemocnic ale bylo, abychom se dohodli, ne abychom válčili a vynucovali si některé věci, byť malé a soukromé nemocnice mají svá specifika. Chtěli jsme do vyhlášky, ale i mimo ni, domluvit záležitosti týkající se například jednodenní péče – a to se nám povedlo. Nedohodli jsme se tedy, ale současně se většina z naší asociace dohodla. Schůzek bylo mnoho a oceňuji zástupce zdravotních pojišťoven, kteří byli ochotni se s námi bavit o různých problémech, které jsme vydiskutovali a předpokládám, že i vyřešili,“ říká předseda Sdružení soukromých nemocnic Vladimír Drvota.
Ministr Vojtěch v tomto bodě poukazuje, že úhradová vyhláška poprvé u následné péče zařazuje kvalitativní kritéria například v podobě personálního a technického vybavení nad rámec základních požadavků, jejichž naplnění bude znamenat vyšší úhrady. Navyšování prostředků by tak skutečně měli pacienti pocítit na kvalitě péče, k níž mají poprvé zdravotnická zařízení také finanční motivaci. To přitom neplatí jen o následné péči.
„Zdravotnictví dostává větší kvalitu. Snažili jsme se cílit na dostupnost zdravotních služeb, na reformu primární péče, kde si myslím, že se nám velmi dobře daří posilovat roli praktického lékaře v systému, a také na to, co vnímáme jako problém našich klientů. Zdůraznil bych jako benefit pro naše klienty bonifikaci za místní a časovou dostupnost v akutní péči, nemělo by se tedy stát, že klient nebude mít dostupné akutní lůžkové zařízení, pokud ho potřebuje, nebo bonifikaci za fungování záchranné služby, abychom už nemuseli s našimi klienty řešit, že jsou v systému neorganizovaní, zmatení a nevědí, kam patří,“ vypočítává ředitel VZP Zdeněk Kabátek. Podle něj je přitom úhradová vyhláška základ, ke kterému může VZP v případě dobré ekonomické situace, jako je tomu nyní, navyšovat úhrady tam, kde je to nejvíce potřeba (o navyšování jsme psali zde).
Svaz zdravotních pojišťoven je trochu opatrnější. „Hodnocení úhradové vyhlášky je z naší strany takové, že jde až na určitou hranu, a nepředpokládáme v příštím roce vytváření dalších rezerv. Vyhláška je akceptovatelná a to nejhorší, co by mohlo nastat, je, že přijde další centrální zásah, který členským zdravotním pojišťovnám znemožní jednat individuálně a hledat optimální smluvní ujednání pro daného partnera. Za nás je tedy velká výzva: nezasahujme do systému plošně, protože riziko, že vyvoláme krizi v dalších letech, je enormně vysoké,“ uvádí prezident Svazu zdravotních pojišťoven Ladislav Friedrich.
Plošné rozpuštění rezerv problémy nevyřeší
Ministerstvo by přitom chtělo tento apel vyslyšet. „To, co prosazují odbory a další, co jsou sdruženi v samozvané skupině takzvaného krizového štábu, je otázka lobbingu a mediálního tlaku – vynucení si něčeho navíc oproti ostatním, kteří byli poctiví, chtěli se dohodnout a kompromis najít. To nehodlám a nebudu akceptovat, pokud budu zde na ministerstvu zdravotnictví,“ zdůrazňuje Vojtěch s poděkováním všem, kdo o dohodu usilují. „Odbory říkají, zbořme všechny dohody a udělejme to, jak chceme my: rozpusťme rezervy a bude ráj na zemi. Nebude. Odbory chtějí rozdělit polovinu rezerv zdravotních pojišťoven, dalších 25 miliard, a tváří se, že to vyřeší problémy, které máme – z hlediska čekacích lhůt, nedostupnosti péče a podobně. To je falešná představa a myslím, že to sami vědí. Samozřejmě potřebujeme peníze, ale aby šly cíleně na posílení kvality a dostupnosti, a to i regionálně. Víme, že jsou nemocnice v některých odlehlých oblastech, které jsou znevýhodněny, proto je potřebujeme bonifikovat. Nikoliv plošně rozlít peníze,“ dodává ministr.
Přístup odborů je proti srsti i mnohým zástupcům nemocnic. „Situace nemocnic není jednoduchá, ale je to proto, že si odborové organizace daly asi před čtyřmi roky za plán navýšit mzdy a platy. Snažily se vynutit jednotný platový systém pro všechna zdravotnická zařízení bez ohledu na to, zda jsou soukromá, státní či městská. To je trend, který jsme tu kdysi dávno vyzkoušeli a nefungoval. Chcete-li odměnit kvalitní mladé odborníky, je to s platovými tabulkami problém. Opakované navýšení po dobu čtyř let vedlo k tomu, že mzdy a platy vyeskalovaly a nemocnice, i ty soukromé, se musely přizpůsobit. Má to negativní dopady, že je méně finančních prostředků na to, abychom nemocnice obnovovali,“ popisuje situaci Vladimír Drvota s tím, že podle něj tlaky nepřispívají klimatu v rámci českého zdravotnictví, místo nich by ale bylo na místě řešení pravidel českého zdravotnictví a také jejich revize.
„Že jsou různé nemocnice v různém stavu, je pravdou, a je také pravdou, že jsou tam historické dluhy, které si nesou s sebou. Pokud se nám však podaří úhradovou vyhlášku udržet tak, jak je nastavená, měla by si řada nemocnic, které dnes mají problémy, v příštím roce výrazně polepšit. Ale debaty o tom, že zdravotnictví kolabuje a je v krizi, nejsou pravdivé. Proto také neuznáváme ten takzvaný krizový štáb, když není žádná krize. Kolegové ze sociální demokracie se rozhodli přejít na repliky odborů, je to jejich právo, ale já s tím zásadně nesouhlasím,“ doplňuje Adam Vojtěch. Ten po včerejší večerní koaliční schůzce připustil, že by eventuálně bylo možno rozpustit na péči pro příští rok ještě několik miliard nad plánovaných 26 miliard, rozhodně však ne odbory požadovanou částku.
Jak jsme také opakovaně zdůrazňovali již v předchozích článcích ZD, jednorázové rozpuštění rezerv by znamenalo, že v dalších letech bude nutné dolít do systému každoročně dalších 25 miliard, anebo úhrady opět snížit. Navíc odboráři omílaných 55 miliard rezerv nejsou ve skutečnosti zdaleka všechno peníze disponibilní, ale kromě rezervních fondů jde například i o provozní a základní fondy pojišťoven. Finance z rezervních fondů pak jsou určeny na péči v nadcházejících letech, kdy nebude situace tak ekonomicky příznivá – rozhodně tedy neplatí tvrzení odborů, že by šlo o peníze, které by se někam ztratily. „Každý odpovědný hospodář tvoří rezervu. Ta slouží k tomu, abychom byli připraveni na případné problémy v budoucnu. Pokud nastane pokles výkonu ekonomiky, jsou tu rezervy proto, abychom našim partnerům byli schopni nabídnout stabilní růst a úhrady a oni se nemuseli obávat zpožďování plateb a toho, že nebude uhrazena jimi poskytnutá péče,“ dodává Zdeněk Kabátek.
Ministerstvo se každopádně bude nyní snažit, aby rostoucí výběry pojistného doplnilo i rostoucími příjmy za státní pojištěnce. Pro příští rok je ještě naposledy domluveno navýšení o 3,5 miliardy, nad dalšími roky se ale vznáší otazník. O tom, jak nastavit platby za státní pojištěnce v roce 2021 a dále, by měl začít ministr Vojtěch diskutovat s ministryní financí už dnes. „Pokud by se nám nepodařilo dohodnout, vrátili bychom se ke stanovování nárůstu skrze nařízení vlády, což je z mého pohledu ne úplně šťastná varianta,“ konstatuje Vojtěch s tím, že řešení je třeba najít do konce roku, aby při startu dohodovacího řízení, tedy v závěru zimy, bylo jasné, s jakými prostředky bude systém disponovat.
Michaela Koubová
