Na první pohled se zdravotní péče v německých nemocnicích od té, kterou dostanete v Česku, příliš neliší. Přesto jsou zde některé rozdíly, které vás možná překvapí. Jako třeba poměrně vysoký poplatek za den pobytu.
Plánovaný pobyt v nemocnici vám v Německu obvykle doporučí váš praktický lékař. Ten se vám také bude snažit vyhledat vhodnou kliniku co nejblíže vašemu bydlišti. Od něho obdržíte také takzvanou umístěnku, kterou je třeba v nemocnici při nástupu předložit. Jakmile projdete příjmem, převezmou si vás pracovníci konkrétního oddělení, zpravidla zdravotní sestry. Ty vám ukážou váš pokoj a poskytnou všechny potřebné informace k vašemu pobytu v nemocnici.
Když projdete příjmem
Zároveň se vás zeptají, zda užíváte nějaké léky, případně které. Standardem je také dotaz na vaše případné zvláštnosti ve stravě, tedy zda nejste na nějaké potraviny alergičtí a podobně. Ve většině nemocnic v Německu je užívání mobilních telefonů povoleno, někde však mohou existovat výjimky.
Než dojde k samotné léčbě nebo zákroku, pacienti v Německu obvykle absolvují rozhovor s ošetřujícím lékařem. Ten se v jeho rámci snaží o pacientovi zjistit co nejvíce informací včetně jeho anamnézy.
Může dokonce dojít i na otázky týkající se užívání drog, což zpravidla má své opodstatnění. Lékaři bývají v německých nemocnicích zvyklí na to, poskytovat informace o léčbě, a tak je samozřejmostí, že se pacienti na terapeutický postup ptají. Totéž platí pro situace před samotným výkonem – pacienti se ptají, lékaři vysvětlují.
V některých případech je nutné podstoupit složitý zákrok, který jsou schopni provést jen zkušení specialisté. Jejich přítomnost však neumí zaručit každá klinika. Pokud je pacient pojištěn v systému zákonného zdravotního pojištění, budou náklady na nemocniční péči z tohoto pojištění hrazeny jen ve schválených nemocnicích. Některé soukromé kliniky pak přijímají pouze pacienty, kteří mají soukromé zdravotní pojištění nebo samoplátce.
Deset eur na den i možnost připlatit za nadstandard
Pacient se však nemusí spoléhat jen na doporučení svého lékaře, ale může si informace o různých nemocnicích shánět sám. K tomuto účelu dobře slouží internet. Například na stránkách Spolkového smíšeného výboru (Gemeinsame Bundesausschuss; G-BA), který představuje nejvyšší rozhodovací orgán v německém zdravotnickém systému, lze najít řadu odkazů, jež poskytují informace o kvalitě péče ve zdravotnických zařízeních. Portál www.eu-patienten.de pak pomáhá v orientaci v nabídce zdravotnických služeb občanům Evropské unie, kteří se chtějí léčit v Německu.
Jak už bylo řečeno, pokud si člověk vybere nemocnici, která funguje v systému zákonného zdravotního pojištění, náklady na jeho péči jsou z tohoto systému hrazeny. To ale neznamená, že by u našich západních sousedů neexistovala žádná spoluúčast hrazená přímo z kapes pacientů. Právě naopak. Za pobyt nemocnici platí pojištěnci starší osmnácti let poplatek deset eur (necelých 260 korun) za den. Počet takto hrazených dní je však omezen na maximálně osmadvacet za kalendářní rok. Peníze z těchto poplatků slouží na úhradu služeb souvisejících s ubytováním v nemocnici včetně stravy.
Chcete-li si v německých nemocnicích připlatit i za další služby nebo výhody, můžete. A to buď přímo ze svého, nebo za vás může nadstandardní péči hradit pojišťovna, pokud máte sjednané doplňkové zdravotní pojištění. Mezi takové položky patří například ošetření hlavním lékařem, jednolůžkový nebo dvoulůžkový pokoj.
Nemocniční sociální služba
Existují však také chirurgické zákroky, které jsou z medicínského hlediska zbytečné. Zde se jedná především o chirurgii kosmetickou. Tu si pacient hradí zcela sám. Dokonce nastanou-li po takové operaci nějaké zdravotní komplikace, pacient se na nákladech na jejich léčbu musí podílet.
Zatímco nemocniční péče u zákonně pojištěných osob (účastnících se systému GKV – gesetzliche Krankenversicherung) je hrazena přímo pojišťovnami, u osob pohybujících se v systému soukromého zdravotního pojištění (PKV – private Krankenversicherung) probíhá platba o něco složitěji. Při opouštění nemocnice obdrží takový pacient fakturu. Tu může zaplatit sám a následně ji k proplacení předložit své pojišťovně, nebo ji předat pojišťovně k úhradě přímo. Záleží na sjednaných pojistných podmínkách.
Není výjimkou, že nemocnice u našich západních sousedů jsou vybaveny také sociální službou. Ta obvykle pomáhá zařizovat následnou péči (například rehabilitaci), a to jak přímo v nemocničním zařízení nebo v domově pacienta. Starším a vážně nemocným pak nemocniční sociální služba pomáhá zajišťovat místo v pečovatelském domě. Pracovníci sociální služby ale do značné míry mohou fungovat i jako psychologové. To když se pacientům pomáhají vyrovnat s následky vážné nemoci nebo úrazu. V otázkách týkajících se smrti poskytují pomoc vyškolení církevní poradci.
Petr Musil
