Měly dostat za směnnost pět tisíc navíc, v řadě nemocnic ale dostaly přidánu jen tisícikorunu. Odbory nyní usilují o to, aby slíbenou částku dostaly všechny sestry, které slouží v nemocnicích u lůžka. Zároveň včera předaly premiéru Andreji Babišovi i ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi výzvu, ve které navrhují kroky ke stabilizaci situace ve zdravotnictví a sociálních službách. Pokud se jim nepodaří se s politiky dohodnout, přijdou možná na řadu demonstrace, stávka však podle šéfky zdravotních a sociálních odborů Dagmar Žitníkové není ve hře.
Odboráři se včera ráno sešli s premiérem Andrejem Babišem, ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem a šéfkou Asociace krajů Janou Vildumetzovou. Jednali o tom, nakolik se daří navyšovat odměňování ve zdravotnictví – a zatímco podle jedné strany rostou platy rekordně, podle druhé mnozí zdravotníci přislíbené navýšení neobdrželi. Dohoda přitom byla taková, že sestry sloužící ve směnách u lůžka dostanou navíc 5000 korun a zdravotníci, kteří fungují pod dohledem, získají 2000 korun.
„Zkušenosti z předcházejících let nás vedly k obavám, zda bez explicitního určení zvláštním právním předpisem, účelového vyhrazení třeba v úhradové vyhlášce nebo jinou formou peníze k zaměstnancům doputují. Na začátku roku jsme si udělali průzkum a skutečně jsme zjistili, že jediné nemocnice, které zvláštní příplatek vyplatily, byly přímo řízené ministerstvem zdravotnictví, a to na základě pokynu, který pan ministr nemocnicím vydal. V jednotlivých krajích ale došlo k tomu, že místo 5000 korun se příplatky navýšily zhruba o 1000, 1250 až 2000 korun. Ve většině českých nemocnic tak příplatek příslušným způsobem navýšen nebyl a jsou dokonce zařízení, kde zdravotníci navýšení nedostali vůbec,“ popisuje Dagmar Žitníková.
Asociace krajů proto posbírala podklady z nemocnic, zda dostaly potřebné prostředky k navýšení, a v tuto chvíli je prověřuje ministerstvo zdravotnictví. Podle odborů přitom na navýšení zřejmě nedostaly dost nemocnice v Moravskoslezském kraji a na Vysočině, možná i některé další.
Ministerstvo to ale tak dramaticky nevidí. „Z naší analýzy vyplývá, že drtivá většina nemocnic má peníze na zvýšení platů. Ze 46 krajských jen jedna neměla dostatek financí. Tam, kde zatím nedošlo k nárůstu, teď aktivně jednáme s kraji a hledáme řešení. Nemůžeme ale suplovat roli ředitelů. Oni nejlépe vědí, kde je nutné přidat,“ napsal na Twitteru Adam Vojtěch. „Platy tam, kde je potřeba, porostou dál. Je ale nutné myslet i na rozvoj nemocnic a kvalitu péče,“ dodal s tím, že platy ve zdravotnictví dnes rostou nejrychleji ze všech oblastí ekonomiky a sestry už mají průměrně přes 40 tisíc korun.
Jenže situace dle odborů zdaleka není všude tak růžová. „Dnes jsme na Úřadu vlády od pana ministra slyšeli, co bychom vlastně chtěli, když sestřičky mají v některých nemocnicích extrémně vysoké platy. My nepopíráme, že ve fakultních nemocnicích se po navýšení mohou platy po navýšení o 5000 pohybovat až k 50 tisícům korunám. Nicméně situace taková není v celém českém zdravotnictví – v nemocnicích, které jsou obchodními společnostmi, je to úplně jiné a mzdy jsou na tarifu i o osm tisíc v průměru nižší, celkový rozdíl pak dosahuje i více než deseti tisíc korun,“ podtrhává Žitníková.
Podle ní přitom chce premiér Babiš po odborech seznam nemocnic, které zvláštní příplatek nedaly, a bude chtít vědět proč. „Pan premiér byl velmi překvapen, že to nebylo zajištěno právně a lidé to nedostali. My jsme ale opakovaně říkali, že právní jistota u příplatků je velmi omezená a platí jen pro příspěvkové organizace, a to navíc v rozpětí od 1250 do 5000 korun. Pro akciové společnosti je to skoro nemožné. Navrhovali jsme několik možných způsobů, nejlepší by bylo, kdyby byly peníze účelově určené v úhradové vyhlášce na zvláštní příplatky. Nic z toho ale nebylo realizováno,“ dodává Dagmar Žitníková, která očekává od premiéra kroky vedoucí k naplnění přislíbeného navýšení.
Jediná jistota je podle odborů navýšení tarifů
Vzhledem k popsaným problémům tak budou odbory pro příští rok znovu požadovat navýšení tarifů, které považují za jedinou jistotu. „Počítáme ale s tím, že tentokrát tvrdě narazíme, protože ministerstvo i pan premiér říkají, že nemocnice nejsou jejich, tak ať si to řeší, jak chtějí,“ přiznává Žitníková.
Odboráři zároveň opakovaně poukazují na personální nedostatky v nemocnicích, které vedou k přetížení zbývajících zaměstnanců (od roku 2010 do 2017 ubylo v akutní lůžkové péči podle dat ÚZIS 2024 sesterských úvazků, v ostatní lůžkové péči šlo o dalších 251 úvazků). „Druhá věc je deficit zabezpečení péče, kde jsou čísla hrozivější. Když ÚZIS dělal systemizaci sestřiček na počet úvazků, zjistil, že jich v akutní péči chybí asi 3500 – a to při tom, že současná personální vyhláška umožňuje, aby se v běžném provozu jedna sestra normálně starala o 30 a více pacientů,“ doplňuje odborářka. Práci, na kterou chybí zaměstnanci, dohání stávající personál – v roce 2017 tak bylo proplaceno 5,4 milionu hodin přesčasů a pohotovostí.
Nemocnice také přistupují k uzavírání lůžek či oddělení. Podle Žitníkové to však může vést ke snížení dostupnosti péče. Uvažuje se například o tom, že se nemocnice v Orlové změní na poskytovatele následné péče. „Opakovaně jsme upozorňovali pana ministra i pana premiéra, že se v této nemocnici provede ročně 1400 ortopedických operací, z toho 400 endoprotéz. Ve FN Ostrava je čekací doba na endoprotézu skoro 16 měsíců. Nemocnice v Orlové je schopna pacienta přijmout, odoperovat a také nabídnout do tří měsíců rehabilitační péči. Kdyby toto ortopedické oddělení vypadlo, prodlouží se čekací doby v dalších nemocnicích,“ popisuje Dagmar Žitníková.
Problémy podle odborů nepociťují jen nemocnice, ale také například zdravotnické záchranky. Řidiči sanitek mají tarifní plat od 19 do 29 tisíc, zatímco například pražská MHD nabízí nastupujícím řidičům 35 tisíc. „I Asociace zdravotnických záchranných služeb potvrzuje, že nemají nové řidiče, protože řidiči sanitek si mohou najít práci kdekoliv jinde v dopravě a je lépe placená,“ podotýká Dagmar Žitníková.
„Podobná situace je i v sociálních službách, kdy kromě toho, že zaměstnanců je málo, není finanční ohodnocení srovnatelné s jinými obory. Tam tedy také dochází k velkému přetěžování a fluktuaci. Když už někdo nastoupí, kolikrát se stává, že dvě hodiny poté odchází s tím, že práci nezvládne,“ uvádí místopředseda zdravotních a sociálních odborů Lubomír Francl.
Požadavky odborů pro letošek: MZ a MPSV by měly dofinancovat 7,5 miliardy
Odbory přitom na základě jednání svých krajských zástupců konaného 10. a 11. dubna v Kolíně sestavily výzvu na vládu, ministerstvo zdravotnictví a MPSV ohledně rychlého řešení situace v nemocnicích a sociálních službách. Jako stabilizační kroky navrhují pro letošní rok následující:
- Dofinancovat sociální služby částkou 3,1 miliardy
- Zrušit přílohu č. 1 v nařízení vlády 341/2017 a zaměstnance dle ní odměňované přesunout od 1. července do přílohy č. 3
- Zavést zvláštní dotační titul pro nemocnice podobně jako v roce 2017, v rámci kterého by byla uvolněna částka ve výši minimálně tři miliardy
- Zavést dotační titul přes úřady práce na nová pracovní místa pro nelékařský zdravotnický personál v nemocnicích
- Dofinancovat ze státního rozpočtu hygienickou službu a zdravotní ústavy, kterým podle propočtů zaměstnavatelů a odborů na platy chybí 350 milionů.
V následujících letech by pak chtěly odboráři docílit ještě dalších kroků:
- Zvýšit platby za státní pojištěnce na úroveň osob bez zdanitelných příjmů
- Sjednotit odměňování všech zaměstnanců nemocnic pod systém platů
- Zákonem nastavit parametry pro nemocniční síť, která bude základem pro poskytování zdravotní péče
- Změnit dotační tituly pro sociální služby na mandatorní výdaj ze státního rozpočtu.
Výzvu včera odbory předaly jak premiérovi, tak ministrovi zdravotnictví. „S paní ministryní práce a sociálních věcí budeme chtít vyvolat samostatné jednání k dofinancování sociálních služeb. I v sociálních službách je třeba zaměstnance zastabilizovat. Nám se sice podařilo něco, co bylo skoro nemožné, a základní tarify se ze dne na den zvýšily o 23 procent, je ale také třeba si říct, že toto navýšení probíhalo z velmi nízkých částek, třeba 15 tisíc korun. Přidáno tedy pak bylo 3000 korun a sociální služby tak stále nedosáhnou na průměry v národním hospodářství,“ konstatuje Dagmar Žitníková. Místopředsedkyně odborů Jana Hnyková k tomu dodává, že nyní mají sociální služby v jednotlivých krajích prostředky zhruba do září a žádají dofinancování.
„Intenzivně to téma řešíme, požádala jsem pana premiéra o svolání jednání vlády a Asociace krajů. Kraje musí své požadavky řádně vyčíslit,“ reaguje ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová. MPSV přitom doplňuje, že peníze na sociální služby každoročně rostou – v roce 2017 dostaly kraje na podporu poskytování sociálních služeb 11,24 miliardy, v roce 2018 14,89 miliardy a pro letošek bylo krajům rozděleno 15,12 miliardy korun.
A co na to ministerstvo zdravotnictví? Dotace podle něj příliš v úvahu nepřicházejí. „Jakákoliv dotace ze státního rozpočtu je nekoncepční a nesystémová – český zdravotní systém je postaven na pojišťovenském modelu, kde zdravotní pojišťovny hradí zdravotní péči. Nejedná se o národní zdravotní službu, kde by ministerstvo proplácelo poskytovatelům náklady,“ napsala ZD mluvčí úřadu Gabriela Štěpanyová.
Ministerstvo ovšem uznává problémy s financováním zdravotních ústavů, proto dalo několik podnětů ke zlepšení systému úhrad těchto služeb zdravotním pojišťovnám ke zvážení v rámci dohodovacího řízení pro rok 2020. Také co se týče plateb za státní pojištěnce, bylo by rádo za vyšší úhrady. Už přitom navrhlo model automatické valorizace, který by do systému přinesl nejen více peněz, ale zejména jistotu. V současné době probíhá jednání s ministerstvem financí.
Ohledně sítě nemocnic ministerstvo zdravotnictví nemá problém s diskuzí, nicméně je do ní nezbytné zapojit také zdravotní pojišťovny plus kraje a města jakožto zřizovatele řady zařízení.
Rozhodně však úřad nesouhlasí s navrhovaným sjednocením platů a mezd. „S tímto dlouhodobým požadavkem odborů MZ tradičně nesouhlasí, jelikož by se jednalo o zásadní zásah do hospodaření poskytovatelů zdravotních služeb. MZ preferuje mzdovou politiku ponechat trhu práce, který potřebné finance alokuje efektivněji a cíleněji, než by kdy mohl dělat stát,“ dodává Štěpanyová.
Pokud odbory se svými požadavky narazí, mohou přistoupit k demonstracím či pořádat happeningy. Stávka však příliš v tuto chvíli příliš nepřipadá v úvahu. „Stávka v nemocnicích už příliš nejde zrealizovat. Když tam máte jednu sestru na oddělení, nemáte možnost říct, že nepřijde – v případě ohrožení života a zdraví je stávka zakázaná. Kdybychom stávkovali postupně po jedné nemocnici tady v Praze, možná by to šlo. Nicméně ani z hlediska toho, jací lidé ve zdravotnictví zůstali, se tento instrument dnes nedá dost dobře využít,“ dodává Dagmar Žitníková.
Michaela Koubová
