Česká lékárnická komora reaguje tímto na vyjádření Mgr. Jakuba Dvořáčka, uveřejněné v článku zveřejněném dne 6. 2. 2019 na zdravotnickydennik.sk. Jakub Dvořáček jako zástupce výrobců, kteří nesou odpovědnost za to, že systém ověřování pravosti léčivých přípravků nebude od 9. 2. 2019 plně funkční, se hloupě snaží odvést pozornost nepravdivými obviněními České lékárnické komory.
Ve výše uvedeném článku pan Dvořáček uvádí různé smyšlené nebo překroucené informace.
Pan Dvořáček tvrdí, že ČLnK posílá do veřejného prostoru poplašné zprávy o tom, že systém ověřování není připraven. Pan Dvořáček se zřejmě neseznámil s tím, že i evropská organizace výrobců vyhlásila období od února do září 2019 jako stabilizační období systému právě z důvodu jeho nynějších nedostatků.
Pan Dvořáček tvrdí, že nejsou pravdivá tvrzení, že by údajná nízká připravenost výrobců ohrožovala start systému. ČLnK nepopírá, že se výrobci snažili. Jejich snaha ale nestačila. Pan Dvořáček se zřejmě neseznámil s dopisem ministra zdravotnictví ČR ze dne 4. 2. 2019, ve kterém je výslovně uvedeno: „Zároveň jsem si vědom toho, že distributoři, provozovatelé lékáren a lékárníci jsou při plnění svých povinností zcela odkázaní na to, zda držitelé rozhodnutí o registraci, resp. výrobci léčiv nařízení EU implementovali řádně, plně a včas. … Osobně jsem však přesvědčen, že neplnění povinností držitelů rozhodnutí o registraci nemá vést k poškození pacientů. Neplnění povinností držitelů rozhodnutí o registraci tedy ani nemůže vést k trestání distributorů a lékáren za to, že nesplní navazující povinnosti, pokud mohou být v dobré víře a konají tak ve prospěch dostupnosti péče pro české pacienty.“. Slova pana ministra není třeba dále komentovat.
Pan Dvořáček tvrdí, že regulace se týká skutečně jen léčiv, která budou vyrobena a od výrobce do distribuce uvolněna po 9. 2. 2019. Protože je vyloučeno, aby osoba v jeho postavení nevěděla, jaké povinnosti vyplývají z Nařízení o ověřování, jde o úmyslně nepravdivý výrok. Nařízení říká zcela jasně, v článku 48, že se nevztahuje na léčivé přípravky propuštěné na trh před 9. 2. 2019 pouze tehdy, jestliže nejsou opatřeny ochrannými prvky. Protože na trh bylo před 9. 2. 2019 propuštěno obrovské množství přípravků opatřených ochrannými prvky, vztahuje regulace i na ně. Pan Dvořáček toto ví, a přesto se snaží veřejnost obelhávat. Kromě toho také ví, že neexistuje žádný spolehlivý způsob, jak by lékárník mohl poznat, které balení bylo na trh propuštěno před a které po 9. 2. 2019, což lékárníky staví před neřešitelný problém, jak rozlišit balení podléhající regulaci od balení regulaci nepodléhajícímu. Na to byl pan Dvořáček v posledních měsících mnohokrát upozorňován. Problémy lékárníků ignoruje evidentně dosud.
Nářky pana Dvořáčka, jak výrobci nesou tíži nákladů na zavedení systému, nemá smysl brát vážně. Byli to výrobci, kteří si u Evropské unie prosadili tento zcela zbytečný systém ověřování pravosti léčivých přípravků. Zbytečnost plyne i ze slov pana Dvořáčka, který před několika dny, právě kvůli nefunkčnosti systému, za který výrobci odpovídají, po pravdě uvedl, že pravděpodobnost výskytu padělků léků v lékárnách v ČR je mizivá (proč tedy zavádění systému ověřování, když stávající nástroje ochrany zjevně fungují). Podmínkou, kterou EU stanovila, když výrobcům vyhověla, bylo právě to, že si výrobci systém sami zaplatí. Vyzdvihovat jako přednost to, že výrobci nevznášejí žádné nároky na kompenzaci svých nákladů, je proto nonsens. Oproti tomu lékárny jsou pouhou obětí systému, musejí se mu podřídit a stojí je to obrovské finanční prostředky, čas a práci. Odsuzovat ČLnK za to, že žádá kompenzaci těchto nákladů, je projevem absolutního neschopnosti vnímat hodnotu a oprávněné potřeby lékárenského stavu.
Panem Dvořáčkem oblíbené poukazování na to, že ČLnK je od počátku členem NOOL, s náznakem, že proto nese svou odpovědnost za nepřipravenost systému, je směšná. Pan Dvořáček záměrně nedodává, že hlas ČLnK vedle hlasů zástupců výrobců je marginální, že tento hlas byl v drtivé většině zásadních rozhodnutí proti zavedení opatření, která poškozují zájmy lékárníků, a že účast ČLnK v NOOL měla jen jediný, a panem Dvořáčkem i zmiňovaný, význam. Přístup k informacím.
Pochybnost pana Dvořáčka vyslovená na adresu připravenosti lékáren je nedůstojná jeho postavení. Samozřejmě, že lékárny připraveny jsou. Je trapné takto odvádět pozornost od problému výrobců se splněním svých povinností. Pokud už v něčem připravenost lékáren trpí, pak jedině v tom, že nedostávají včas potřebné údaje od organizace, kterou pan Dvořáček řídí.
A spekulace, že motivací ČLnK je dosažení kompenzace 5 Kč za každé ověřené balení? Jedině omezený způsob, jímž pan Dvořáček zjevně vnímá svět kolem sebe, mu dovoluje vyslovit toto urážlivé hodnocení úsilí, které ČLnK mnoho měsíců vyvíjí pro to, aby systém fungoval a lékárníci s ním dokázali žít. Ne kvůli sobě a 5 Kč, ale kvůli pacientům v České republice. Není to ČLnK, která pro peníze nedohlédne pacienta.
PharmDr. Lubomír Chudoba, prezident ČLnK
Mgr. Aleš Krebs, viceprezident ČLnK
Mgr. Michaela Bažantová, tisková mluvčí ČLnK
