Sestra domácí hospicové péče, nemocniční kaplan nebo zdravotní klaunka – také ti mohou doprovázet nemocné během vánočních svátků a nabídnout jim tak trochu jiný pohled na okamžiky, kdy svítí nazdobený stromeček a podává se kapr s bramborovým salátem.
Do zasednutí ke slavnostně prostřenému stolu zbývá jen pár hodin a přípravy na štědrovečerní večeři ve většině rodin vrcholí. Přesto řada lidí tráví vánoční svátky tak, že se starají o ostatní. Pracovat ve zdravotnictví totiž znamená být tu pro druhé i během svátečních chvil, a tak akceptovat, že práce ovlivní i osobní život. Ne vždy je to ale dobrovolná volba. Už jen proto, že nemocnice nemohou během Vánoc jednoduše zavřít, ale musí být v provozu a připravené poskytovat odpovídající zdravotní péči.
„Představa, že by o Vánocích byly nemocnice příjemné místo, kde si lidé dávají najevo, jak hodně se mají rádi, je dost naivní. Ve skutečnosti jsme před koncem roku vyčerpaní úplně stejně jako všichni ostatní, ale jako profesionálové bychom to neměli dávat najevo a naši pacienti ani jejich blízcí by to neměli pocítit,“ říká Erik Dosedla, primář Gynekologicko-porodnické kliniky Nemocnice Košice-Šaca. Podle něj se právě během svátků ještě více projevují obvyklé bolesti zdravotnických zařízení v podobě nedostatku personálu, a tak i v menším počtu musí zdravotníci poskytovat potřebnou péči, mnohdy bez ohledu na vlastní únavu a vyčerpání. „Provoz v porodnici musí o Vánocích běžet jako jakýkoliv jiný den, už jen proto, že porody přichází bez ohledu na datum v kalendáři,“ dodává.
Totéž platí i o ostatních oborech. Náhlé zhoršení chronicky nemocných může přijít kdykoliv, i když platí, že pacienti, u kterých to zdravotní stav dovolí, jsou propuštěni do domácí péče, aby mohli svátky strávit se svými blízkými. „Na většině pracovišť bývá část lůžek neobsazena, respektive mohou být uzavřena i některá oddělení, protože hospitalizovaných nemocných je méně. Ale mezi nimi nejsou žádní „lehcí“ pacienti, ti jsou doma,“ popisuje Petr Sucharda, primář III. Interní kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Podle něj je ale provoz na pracovišti klidnější, protože zde během Vánoc neprobíhá výuka mediků. „Rozpis služeb je na různých pracovištích různý, ale na naší klinice si v poslední době prosincové služby rozepisují sloužící lékaři sami, což je pro mne samozřejmě příjemnější, protože odpovědnost za služby je obvykle na primáři,“ říká.
Je těžké říct, že jsem o Vánocích smutný
K vánočnímu provozu zdravotnických, ale také některých sociálních zařízení pečujících o seniory, patří návštěvy zdravotních klaunů. Letos mezi 24. a 31. prosincem uskuteční klauni 48 návštěv na odděleních dětských nemocnic a v domovech pro seniory po celém Česku. Samotné klauniády jsou pak tematicky laděné, tedy vánoční a silvestrovské. I proto, že pacienti a klienti chtějí svátky slavit, byť nejsou u sebe doma. Jen mnohdy kvůli této skutečnosti propadají pocitům beznaděje a osamělosti.
„O vánočních svátcích jsou lidé často v ještě větším tlaku než jindy. Reklamy, média i okolí se jim snaží namluvit, že normální je být s rodinou doma u stromku nejlépe s radostnými dětmi a hromadou dárků za zvuků romantických koled. Když tohle chybí, jako by lidé cítili, že je jejich povinností se litovat a vypadat smutně, jinak to okolí odsoudí. A tyhle sebelítostné pacienty potkáváme o svátcích,“ přibližuje Zdravotní klaunka Jana Machalíková alias sestra Sladěna.
V tomto ale mohou být klauni svým přístupem nápomocní. „Klaun je svobodný, nechápe společenské danosti. A tak se na tu divnou situaci dívá jinak, obrací naruby zvyky a vytváří vlastní atmosféru. Atmosféru, v níž se nikdo nemusí bát se od srdce zasmát tomu, jak vážně všechno bereme, protože pro klauna je daleko důležitější, jak se na věci dívá, než jaké jsou,“ dodává.
Klaunské návštěvy se odehrávají i přímo na Štědrý den. Letos se klauni objeví v Orlickoústecké nemocnici a také ve Fakultní nemocnici Motol. O den později pak klauni a klaunky navštíví nemocnice v Kroměříži, Hradci Králové, Olomouci Frýdku Místku nebo Českých Budějovicích. Na Štěpána pak přijdou také do nemocnic v Ostravě, Liberci, Jablonci nad Nisou, Pardubicích, Zlíně nebo Havířově. Být v práci o Vánocích je tak pro klauny a klaunky běžné. „Jsem na volné noze, a tak nemám čas rozdělený na volné a pracovní dny. A protože mám to veliké štěstí dělat práci co mě baví, často nedělím čas ani na práci a volno. Neumím nic nedělat. O svátcích jdu do ZOO, kam nesu krmení, do psího útulku, a snažím se být přítomná a užitečná, kde je třeba. Je to pro mě velký dar, moci být s dětmi v nemocnici i přes svátky. Asi bych se bez dětí cítila sama a nevyužitá,“ přiznává klaunka.
Být spolu, i když jeden z nás umírá
Vánoční svátky prožívají také lidé na konci života a ti, kteří je doprovázejí, a to i přesto, že nevědí, zda je ještě stráví spolu. „Každý slaví svátky jinak a pro každého je důležité něco jiného, ale s těžkou nemocí a koncem jejich smysl a přání nemocných vyplouvají víc na povrch,“ je přesvědčená Alžběta Marková, vedoucí sestra domácího hospice Tabita v Brně. Podle ní jak umírající, tak jejich blízcí cítí nejistotu a nadějné očekávání zároveň.
„Dožít se Vánoc je jedním z horizontů, který si stanovují a o kterém přemýšlejí. Nevyléčitelně nemocní nemohou plánovat na dlouhou dobu. Každý den je jiný, někdy je lépe, někdy hůře. Proto nejde naplánovat ani dny během vánočních svátků. Zhoršení stavu a akutní problémy mohou přijít kdykoli. Když přijdou několik dní či týdnů ještě před svátky, může to být důvod k tomu, že mluvíme s nemocným i příbuznými, zda neoslavit Vánoce dříve,“ popisuje Alžběta Marková s tím, že i když člověk umírá a není schopen mnoho sníst, často se těší na bramborový salát, kapra i cukroví. Stejně tak je pro lidi na konci své životní cesty důležité mít možnost zasednou k prostřenému stolu, i když už na vozíku a s vypětím všech zbývajících sil.
„Z pohledu sester, které mají službu na Štědrý den, je nejistota, zda budou moct být doma na štědrovečerní večeři, nebo bude nutné být jinde. Nebo naopak, zda stihnou vánoční nadílku, protože jezdí celý den po návštěvách. I když není moc plánovaných návštěv na svátky, je možné, že se někomu přitíží a tyto obtíže bude nutné doma akutně řešit,“ přibližuje Marková provoz domácího hospice.
Právě k hospicové péči také patří více prostoru pro psychické a sociální potřeby klientů, což mimo jiné znamená mít před svátky možnost k tomu, aby se v rodině mohly předat třeba tradiční rodinné recepty na cukroví, bramborový salát a další pokrmy nebo darovat určitý dárek. Na druhé straně jsou rodiny, pro které jsou právě Vánoce obtížnější než pro ostatní. „Pro někoho mohou být Vánoce obdobím smutného vzpomínání, protože v tomto čase někoho ztratil. Dokonce se může stát, že právě toto bude důvod, proč pro někoho „Vánoce přestaly existovat“,“ doplňuje Alžběta Marková.
Kaplan do nemocnice přináší kus světa „tam venku“
Podstatnou součástí nemocničních Vánoc je také práce nemocničních kaplanů, kteří žijí se zdravotníky i pacienty během celého roku. „Obecně je úlohou kaplana vnášet do nemocnice kus světa „tam venku“. Do nemocnice se tedy snažím kus těch Vánoc pro pacienty i personál „propašovat“. V čase adventu v nemocniční kapli ozdobím živý smrček, zajistím s pomocí sester cukroví, pozvu pěvecký sbor, který zpívá v kapli i na jednotlivých odděleních, kam docházím, koledy. A pak hodně konkrétním lidem přeju, což je dost těžké, protože jsme jako duchovní napojeni na celou řadu lidí, v nemocnici i mimo ni,“ popisuje Metoděj Vít Kout, člen výboru Asociace nemocničních kaplanů, který jako kaplan pracuje v Nemocnici Cheb a také spolupracuje s Hospicem sv. Jiří tamtéž. Jako pravoslavný duchovní pak působí ve Františkových Lázních.
Prakticky to tak pro kaplana znamená přemýšlet, komu svůj čas věnuje, protože lidí, kteří cítí potřebu rozhovoru s duchovním, je v těchto dnech hodně. „Vánoce jsou krásné svátky, je to ale zároveň pro mnoho lidí a rodin i nesmírně hektické a stresující období, pro ty osamělé pak i těžká konfrontace s vlastní samotou,“ dodává kaplan.
Ludmila Hamplová
