Ústavní soud ve středu zamítl stížnost ženy, která se u soudů nižších instancí neúspěšně domáhala provedení umělého mimotělního oplodnění spermatem zemřelého manžela. Právní předpisy podle soudů umožňují oplodnění pouze páru, muž navíc v informovaném souhlasu u léčby podepsal ustanovení, že v případě jeho smrti budou spermie zničeny. V odůvodnění nálezu to uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Právník ženy zváží podání stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.
Ústavní soud se zabýval případem ženy, která v roce 2014 společně s tehdejším manželem zahájila proces umělého oplodnění a manželovo sperma bylo za tím účelem zmraženo. Muž však o rok později zemřel a z toho důvodu nebylo umělé oplodnění dokončeno. Stěžovatelka požádala společnost, u které se léčba odehrávala, o dokončení oplodnění. Společnost to odmítla s tím, že neexistuje souhlas bývalého manžela stěžovatelky ne starší než šest měsíců. Žena se proto obrátila na Okresní soud v Plzni, který však její žalobu na dokončení umělého oplodnění zamítl.
Umělé oplodnění lze podle soudu učinit pouze v páru, nezbytný byl i souhlas muže. Rozhodnutí potvrdil plzeňský krajský soud. Nejvyšší soud následně zamítl dovolání ženy, poukázal i na to, že manžel stěžovatelky podepsal v rámci informovaného souhlasu i ustanovení, že v případě jeho smrti budou spermie zničeny.
Stěžovatelka podala ústavní stížnost, namítala, že rozhodnutími obecních soudů bylo zasaženo do jejího práva na rodinný život a respektování soukromého života. Ústavní soud stížnost zamítl jako nedůvodnou. „Ústavní soud si je vědom toho, že popsaná životní situace, do níž se stěžovatelka dostala, je pro ni více než citlivá. Nicméně závěry obsažené v rozhodnutích obecních soudů považuje za ústavně konformní,“ uvedl soudce zpravodaj.
Žena zváží podání stížnosti k Evropskému soudu. „Klientka jistě nebude spokojena se závěry Ústavního soudu, nicméně to rozhodnutí respektujeme a po bližším seznámení se s důvody zvážíme další postup ve věci, což může být případné podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva,“ řekl advokát ženy Lukáš Janák.
O oplodnění spermatem zemřelého manžela usilují ženy i ve světě
Případy žen, které usilují o oplodnění spermatem zemřelého manžela, řeší soudy v evropských zemích i v USA. Tato praxe je podmíněna příslušnou legislativou jednotlivých zemí, která se různí. V ČR se podobný případ udál před 17 lety. V březnu 2001 rozhodl soud, že lékaři hloubětínského Centra asistované reprodukce Iscare IVF oplodní ženu spermatem jejího zemřelého manžela. Soud dospěl k závěru, že nezadatelné právo ženy rozhodnout se pro tento zákrok nemůže omezovat žádná instituce, tedy ani etická komise ministerstva zdravotnictví. Toto právo jí podle soudu zaručují Ústava a Listina základních práv a svobod. Tím, že manžel sperma za života pro umělé oplodnění poskytl, je platný i jeho souhlas s tímto oplodněním. První dítě takto zplozené se narodilo 11. června 2002.
Příklady snah vdov o oplodnění spermatem zemřelého a jejich případného soudního řešení ve světě:
– V únoru 1997 v Británii získala třicetiletá britská vdova Diana Bloodová soudně možnost oplodnění spermatem svého mrtvého manžela. Odvolací soud sice rozhodl, že Bloodová nemůže být spermatem zesnulého manžela oplodněna v Británii, může se však podrobit lékařskému zákroku v Belgii, pokud proti tomu nebudou závažné veřejné důvody. Rok předtím v říjnu britský nejvyšší soud žádost vdovy zamítl s odůvodněním, že manžel nedal k oplodnění souhlas – podle platného zákona, který vyžaduje písemný souhlas k uchovávání spermatu a jeho použití po smrti muže.
– V červenci 1998 američtí lékaři údajně poprvé použili k otěhotnění ženy sperma mrtvého muže, když se v jejich zařízení dala před měsícem oplodnit žena, jejíž manžel náhle zemřel na alergickou reakci. V březnu následujícího roku se ženě narodilo dítě, což je patrně první případ narození dítěte, jehož matka byla oplodněna spermatem mrtvého.
– V dubnu 2009 se v USA obrátila na soud žena, které zemřel syn, jenž velmi toužil mít dítě. Soud jí udělil povolení pro urologa, aby mohl z těla zesnulého odebrat potřebný vzorek, a spermie se následně ukázaly být schopné oplodnění. Její úmysl však vzbudil sporné reakce.
– V říjnu 2009 francouzský soud nedovolil, aby zmražené sperma po zemřelém muži bylo odevzdáno vdově, která jej chtěla využít k svému oplodnění v zahraničí. Rozhodnutí zdůvodnil platným zákonem, který znemožňuje využít zmraženého spermatu nebo vajíčka k reprodukci po osobě zemřelé, v rozvodovém řízení nebo po rozchodu. Vdova žádala o sperma po svém muži, který zemřel na rakovinu a při vědomí blížící se smrti odevzdal vzorky státním laboratořím v Rennes. Muž zemřel pouhé tři měsíce po svatbě. Justelová iniciovala soudní řízení proti laboratoři poté, co tento ústav odmítl vzorky odevzdat s odvoláním na zákon. Žena se cítila postupem laboratoře podvedena, protože o situaci nebyla informována. Sperma by prý s manželem uložila v jiné zemi, kde podobné právní překážky nejsou.
-čtk-
