„Smrtící západonilská horečka je v Česku!, „Západonilská horečka má první oběť,“ hlásaly nedávno titulky českých deníků. Jen málo z nich ovšem zmínilo, že výskyt viru u nás není žádnou žhavou novinkou, nýbrž byl u komárů zaznamenán už v roce 1997. Důvod k obavám je přitom v porovnání s obdobnými onemocněními, jako je klíšťová encefalitida, malý. Většina infikovaných má totiž minimální příznaky a závažné komplikace se objevují jen u jednoho procenta nakažených. Mediální humbuk přesto vyděsil vedení jihomoravských transfuzních stanic, které se ptají, zda je třeba na virus testovat všechnu přijatou krev. „Nedělejme z komára velblouda. Testování v tuto chvíli naprosto nedoporučuji,“ vzkazuje náměstek pro zdravotní péči Roman Prymula.
„Co se týče epidemiologického problému západonilské horečky, chápu, že by to byla krásná první stránka všech novin, ale to nebude epidemiologický problém naší země,“ konstatuje Věra Adámková (Ano), šéfka sněmovního zdravotního výboru, který se včera problematikou zabýval. „Onemocnění v 80 až 90 procentech probíhá jako lehká viróza, takže je pravděpodobné, že více lidí na jižní Moravě během léta tuto virózu překonalo. V jednom procentu případů pak jsou komplikace velmi závažné zejména ve smyslu neuroinfekcí,“ dodává profesorka Adámková.
Připomeňme, že závěrem léta se na Břeclavsku vyskytli dva lidé nakažení západonilskou horečkou, pacientka v seniorním věku onemocnění podlehla. Šlo o první zaznamenaný případ, kdy se člověk nakazil na našem území. „Kolegové z Brna na to ale přesto pomysleli,“ podtrhává Adámková.
Běžný postup je přitom takový, že zdravotnické zařízení a laboratoř mají povinnost hlásit onemocnění krajské hygienické stanici, která pak věc ohlašuje na ministerstvo zdravotnictví. „Zde ovšem došlo k situaci, kdy měla média informace dříve než my, možná odborný entuziazmus předčil následování odborné stránky věci. Informace tak hovořily o potvrzeném případu onemocnění v době, kdy ještě nebyla hotová finální laboratorní diagnostika tak, jak by měla být,“ popisuje hlavní hygienička Eva Gottvaldová. „K tomu, abychom mohli na základě formálních a odborných kritérií mluvit o potvrzeném případu, došlo až 25. září. V těchto chvílích probíhá odeslání do mezinárodní laboratoře, abychom to měli verifikováno. Verifikace je dána nejen kvalitativními a administrativními požadavky, které jsou dány ze strany laboratoře, ale také evropskou legislativou a doporučeními ECDC (European Centre for Disease Prevention and Control, tj. Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí, pozn. red.) ohledně toho, jestli se jedná o první přenos autochtonní infekce, který by vedl k definici výskytu v autochtonní oblasti. V takových případech je křížová verifikace v mezinárodní laboratoři velmi silně doporučována,“ dodává Gottvaldová.
Ačkoliv ale letos došlo k prvnímu prokázanému přenosu západonilské horečky na člověka na našem území, ve skutečnosti u nás byl virus objeven už dříve. „Výskytem západonilské horečky v České republice se zabývají odborníci na jižní Moravě dlouhodobě. Už v roce 1997 identifikovali u komárů rodu Culex pipiens virus západonilské horečky. Dokonce když v roce 1997 dělali sérologické testování obyvatel na jižní Moravě, zjistili, že z 619 testovaných mělo 2,1 procenta lidí protilátky proti západonilské horečce, což znamená, že už se někdy s tímto onemocněním setkali. Není to tedy onemocnění, které by bylo nové. Monitoring komárů probíhá už od roku 1995 a uvádí se, že pozitivní je cca jedno procento. Letos to bylo jedno promile – vzhledem k tomu, že bylo letos suché teplé léto, byla aktivita od doby, co probíhá monitoring, nejnižší,“ vysvětluje Gottvaldová.
Ministerstvo přitom v návaznosti na výskyt autochtonní nákazy iniciovalo testování komárů v inkriminované oblasti, žádný nález ale nebyl pozitivní. Hlavní hygienička také poukazuje, že vedle člověka může být koncovým hostitelem kůň, takže probíhá spolupráce se Státní veterinární správou. Ta od roku 2012 provádí monitoring protilátek u koní s tím, že výskyt se pohybuje kolem 1,5 procenta.
Kvůli mnohem častější encefalitidě transfuzní služby neblokujeme
Vir se tedy na našem území vyskytoval již dříve, přesto ale jeho přenos na člověka a hlavně s ním spojená mediální masáž znejistěly transfuzní stanice na jižní Moravě. Ty se proto ptají, jak mají nyní postupovat a zda je na místě testovat všechnu krev, kterou dostanou. Jenže jak poukazuje poslanec Vladimír Válek (TOP 09), vyšetření stojí 200 až 500 korun. A pokud by se měla do poloviny listopadu testovat všechna krev z jižní Moravy, znamená to 3000 až 6000 odběrů a tedy nemalé finanční prostředky nehrazené pojišťovnou.
„Souhlasím s tím, že případů je strašně málo a jde navíc o turisticky atraktivní oblast, ale buď se musí napsat, že je to zbytečné, a oficiálně se tak k tomu postavit, nebo naopak rychle zahájit testování. Pak by měli ředitelé nemocnic, pod které transfuzní stanice patří, dostat nařízení, že testování mají zahájit,“ říká Válek.
„Rozhodnutí o managementu krevních derivátů a jejich bezpečnosti nespadá pod hygienickou legislativu a není tedy na mně,“ reaguje Gottvaldová s odkazem na vyhlášku, podle které je za bezpečnost transfuzní krve odpovědný poskytovatel transfuzní služby. „Transfuzní stanice by měla přijmout odpovídající opatření,“ dodává. Podle ní je přitom krok zvolený břeclavskou stanicí, která pozastavila přijatou krev po 28 dní pro případ, že by se u dárců vyskytly chřipkovité příznaky, za odpovídající. Ministerstvo zároveň požádalo Společnost pro transfuzní lékařství ČLS JEP, aby do konce října připravila návrh opatření, jak by měly stanice postupovat.
„Finální odpovědnost je na transfuzních stanicích, ale jestli s tím mají problém, tak veřejně deklaruji, že testovat je nesmysl. Uvědomme si ještě jednu věc: víte, jaké je datum? Komáři brzy přestanou létat, takže tento přenos na dlouhou řadu měsíců vypadne. Prakticky je to tedy nesmysl. Úloha hygieny je v jediné věci: vytyčit rizikovou oblast. Pokud riziková oblast není, nemá co přijímat opatření. A tato oblast vytyčena není,“ říká náměstek Roman Prymula.
Podle něj je přitom poprask kolem západonilské horečky nafouknutý. „Vzniká tu panická reakce, že je tu zvlášť nebezpečné onemocnění a že musíme dělat neuvěřitelná opatření, abychom se mu vyhnuli. Doporučení pro transfuzní služby ale vychází z amerických guidelines, kde je ale nepochybně West Nile podstatně nebezpečnější choroba než u nás, zejména co do četnosti. Arbovirová onemocnění jsou podobná – my tady máme klíšťovou encefalitidu, které máme 600+ případů ročně. Zavíráme kvůli tomu transfuzní oddělení? Riziko, že přenesu krví klíšťovou encefalitidu, je přitom co do četnosti větší,“ poukazuje Prymula. „Sami jsme odsouhlasili, že nebudeme u transfuzních stanic dělat PCR testování třeba u hepatitidy C, kde je také riziko větší,“ dodává. „Cestování letadlem z okolní krajů, kde se onemocnění vyskytuje, neřešíme. Je to tedy trochu kampaňovitá reakce na mediální vyjádření problému,“ uzavírá poslanec Jiří Mašek (Ano).
Michaela Koubová
