Čtvrteční jednání o platech ve zdravotnictví mezi ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem (za ANO) a zástupci lékařských a zdravotnických odborů byla neúspěšná. Ministr odborářům nabízel růst mezd o sedm procent do tarifních platů zaměstnanců v příspěvkových organizacích ministerstva, ale odbory trvaly na deseti procentech pro všechny, jak jim prý slíbila předchozí vláda. „Těch sedm procent by nebylo pro všechny. Mělo to být určeno jen pro zdravotnické pracovníky a to jenom do 12. platové třídy. Od 13. platové třídy nahoru by tam byla jen dvě procenta na pokrytí inflace,“ vysvětluje k jednání v rozhovoru pro Zdravotnický deník předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková.
Můžete popsat, co jste na jednání s ministrem Vojtěchem probírali a proč jste se nedohodli?
Nedohodli jsme se z toho důvodu, protože by navýšení, tak jak nám jej pan ministr představil, bylo diferencované a nebylo by ve výši oněch deseti procent. My jsme ale opakovaně sdělovali, že deset procent je pro stabilizaci personálu ve zdravotnictví – nejenom zdravotníků, ale i ostatních zaměstnanců – minimum. Takže návrh na zvýšení tarifních platů pro nezdravotníky ve výši pěti procent za situace, kdy chybí zaměstnanci všech profesí, tady kuchařky, uklízečky, pradleny a dělnické profese – ale také chybí třeba i úředníci na personálním odboru jako referenti – bylo pro nás nepřijatelné. Zvláště za předpokladu, kdy mají kuchařky na trhu práce nabídky okolo 22 tisíc i víc. Pan ministr ale měl zájem na tom, abychom ještě jednou předložili návrhy v našich jednotlivých orgánech, což jistě uděláme, nicméně náš mandát stál kromě našeho vedení odborového svazu i na stanovisku ČMKOS. Zástupci ze všech regionů nám totiž ve středu řekli, že je pro ně menší procento nárůstu než těch deset procent nepřijatelné.
Co chcete dělat dál?
Máme připravené podněty na inspektoráty práce a jsou to podněty hlavně na kontroly v přímo řízených nemocnicích, jelikož tam se podle nás porušují zákony ve velkém, například jsou přesahovány počty přesčasových hodin.
Jaké reakce od inspektorátů práce čekáte?
Předpokládám, že když od nás dostanou podnět, tak si ho zařadí do nějakého plánu kontrol a výsledky od nich očekáváme konkrétní, jelikož podnět podáme za Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ve spolupráci s jinými odborovými organizacemi. Jsme přesvědčeni, že ministr musí reagovat na to, že se v jím přímo řízených nemocnicích porušuje zákoník práce i další předpisy, například o manipulaci s těžkými břemeny. Je na denním programu, že sestry, které by měly mít maximálně patnáct, šestnáct dvanáctihodinových směn, jich mají i více než dvaadvacet.
Máte přehled o tom, v jakém časovém horizontu budou mít inspektoráty výsledky? Očekáváte, že to bude ještě tento rok?
Vím, že inspektorát práce má podnětů hodně, ale předpokládám, že do konce roku bychom nějaké výsledky práce od něj mohli mít.
Jste od srpna ve stávkové pohotovosti a proto je třeba se otázat na to, zda přijde z vaší strany i stávka. Stávku ale prý sestry nechtějí…
To není o tom, že by do ní nechtěly jít sestry, je to o tom, že stávka je v současné době nereálná. Já jsem opakovaně upozorňovala na to, že na mnoha odděleních pracuje na službě jedna jediná sestra, takže jakékoliv další omezení provozu v praxi už ani není možné, protože kdyby ona sestra stávkovala, tak by tam pak už nikdo nezůstal. Rozhodně nechceme, aby se nemocnice nějakým způsobem zavíraly, naopak jsme opakovaně řekli ministrovi, že sestry a další personál by měli dostat zaplaceno tak, aby se do nemocnic vrátili. Z krajů mám informace, že je sester dostatek, ovšem ve zdravotnictví a v nemocnicích nepracují. Je to koneckonců vidět i na tom, kolik absolventů nastupuje do jednotlivých nemocnic. Do zdravotnictví se prostě kvůli dramatickým pracovním podmínkám sestry nehrnou, hledají si práci mimo obor. I firmy a obchodní řetězce pochopily, že je třeba zaměstnance zaplatit. aby si je udrželi. Pokud ale ministr argumentuje tím, že za poslední čtyři roky vzrostly zdravotníkům platy o 30 procent, tak my na to říkáme, že nástupní platy v supermarketech jsou dnes daleko vyšší, než nástupní platy sester po absolvování vysoké školy nebo vyšší odborné školy. V těch v supermarketech dokonce platy rostly během dvou let i o 40 procent! A to už vůbec nezmiňuji akciové společnosti, které v mnoha případech dokonce porušují nařízení vlády, kterým se stanoví zaručená úroveň mzdy, jelikož sestry mají mnohdy zařazení na úrovni platových tarifů jen okolo 18 a půl tisíc korun, což je nepředstavitelné. Toto je určitě potřeba změnit a to byl také důvod, proč jsme chtěli plošné navýšení.
Nakonec se přece jenom vrátím k nabídce ministra na růst mezd o sedm procent. Vám to připadalo málo? Nebyla to solidní nabídka?
Těch sedm procent by nebylo pro všechny. Mělo to být určeno jen pro zdravotnické pracovníky a to jenom do 12. platové třídy. Od 13. platové třídy nahoru by tam byla jen dvě procenta na pokrytí inflace, a ta dvě procenta by byla určena třeba pro klinické psychology, logopedy, biochemické inženýry a další odborné pracovníky, takže by 13. platová třída už vlastně nebyla pokryta. A protože se někde v těch třináctkách pohybují i staniční sestry, respektive vrchní sestry a hlavní sestry, nebyla by tam pak jistota pro zaměstnance žádná. Druhý argument od nás byl ten, že jde také o rozdělení u lékařů – v našem odborovém svazu totiž máme i lékaře – a u nich by nárůst ve 14. platové třídě o dvě procenta opět nebyl dostatečný. Největší překážkou pro nás ovšem bylo navýšení, které bylo na úrovni pěti procent pro ostatní technicko – hospodářské pracovníky, tedy pro kuchařky, uklízečky a další, kteří mají platy opravdu hodně nízké. Proto dnes z nemocnic tyto profese také hromadně odcházejí. Je třeba vzít v úvahu, že náš odborový svaz nezastupuje jenom zdravotnický personál, ale zastupuje i zaměstnance všech profesí a proto jsme požadovali, aby bylo navýšení proporcionální pro všechny.
Olga Böhmová
