Říká se, že sůl je nad zlato. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že i dnes je cennější než ropa. Jenže další okřídlené přísloví praví, že všeho moc škodí – a jestliže v Evropě to o soli platí dvojnásob, v ČR dokonce trojnásob. Zatímco doporučená denní konzumace se totiž podle Světové zdravotnické organizace (WHO) pohybuje kolem pěti gramů soli denně, Češi jí zvládnou za den sníst celých 15 až 17 gramů. A protože solení jde ruku v ruce s vysokým krevním tlakem, zaděláváme si už od dětství na velký zdravotní problém.
„Hypertenze se průměrně vyskytuje u jedné třetiny populace, v ČR jsme na tom ale podstatně hůře – trpí jí téměř polovina mužů a více než třetina žen. Jde přitom o významný rizikový faktor nemocnosti a smrtnosti na kardiovaskulární komplikace. Nejčastější formou je esenciální hypertenze, která začíná už dávno před plnoletostí. Existuje řada studií, které ukazují, že hypertenze se může programovat už v prenatálním věku,“ vysvětlil na předvánoční konferenci věnované vysokému příjmu soli v ČR profesor Jan Janda z České pediatrické společnosti s tím, že děti s velmi nízkou porodní hmotností, tedy pod 1500 gramů, bývají naprogramovány tak, že trpí častěji kardiovaskulárními komplikacemi či cukrovkou II. typu.
Právě u dětí by se proto na solení mělo dohlížet dvojnásob – jenže to se u nás neděje. Neúměrně se solí už v mateřských školkách a školních jídelnách, ještě horší je to ve fastfoodech. Ačkoliv by měli mít kojenci příjem soli do jednoho gramu, batolata do dvou gramů, děti ve školním věku do čtyř a adolescenti do pěti gramů soli denně, realita je jiná. Rozbory moči u čtrnáctiletých dětí s vysokým krevním tlakem často prokázaly navzdory léčbě a lékařským doporučením konzumaci devíti gramů soli denně. Výsledkem přesolování je nejen to, že mají děti zaděláno na vysoký krevní tlak, ale navíc u nich vzniká na sůl návyk, takže si pak jídlo bez ní nedokážou představit.
„Dnes existuje kategorie nazývaná prehypertenze, čemuž se dříve říkalo vysoce normální krevní tlak. Řada jedinců se velmi snadno přehoupne z této kategorie do hypertenze. Už prehypertenze třikrát zvyšuje riziko infarktu i mozkových mrtvicí, takže by bylo potřeba léčit i tuto fázi,“ uvádí profesor Janda. Za prehypertenzi je označován krevní tlak v hodnotách 130/85 až 139/89 mm Hg, hypertenze pak znamená tlak nad 140/90 mm Hg.
Vliv soli vyrovnává draslík
Vysoká konzumace soli nemusí vést k vysokému tlaku u každého – přímá úměra se projevuje zhruba u poloviny populace. Bohužel neexistuje žádný screening, jak zjistit, kdo bude souvislostí trpět. Ze snížení množství soli by však mohla těžit až třetina populace, která ještě vysokým krevním tlakem netrpí. Studie na úrovni WHO také ukázaly, že krevní tlak po snížení soli klesá více u žen.
Receptem na to, jak alespoň částečně vybalancovat neblahý vliv soli na organizmus, je zvýšený příjem draslíku, který má ochranný vliv. Klíčové proto je jíst hodně zeleniny a ovoce, případně užívat speciální sůl, v níž je přidán draslík. Oproti tomu užívání jódované soli způsobuje, že jsme „přejódovaní“ – ideální denní dávka jódu je totiž právě v doporučených pěti gramech soli.
Čtyři pětiny soli si nosíme v hotových potravinách
Koncentrace soli v potravě pochopitelně nebyla tak vysoká po celou historii lidstva. Její úroveň začala růst ve chvíli, kdy se lidé naučili konzervovat maso. Z jednoho či dvou gramů před tisíci lety jsme tak dospěli až k současným 12 a více gramům. Jejich převážná část však nepochází z domácí slánky, nýbrž si je domů už přinášíme v hotových potravinách.
„Osmdesát procent soli si domů nosíme ze samoobsluh. Hlavní je proto jednat s potravináři, aby snížili množství soli v komerčně připravovaných potravinách. Jenže omezení soli podle doporučení WHO by jen ve Francii znamenalo, že by potravinářský průmysl přišel o miliardy euro. Pokud se ale podle profesora Grahama MacGregora sníží příjem soli z potravinářského průmyslu za rok o pět až deset procent, tak to konzumenti nepoznají a producenti nepřijdou o byznys,“ nastiňuje řešení Jan Janda.
V ČR už je podle kardioložky Věry Adámkové z pražského IKEM řešení na cestě. „Tři roky na tom pracujeme s velkými výrobci. Máme portfolio s omezeným množstvím soli tak, abychom splňovali parametry evropských zákonů. Jde o pečivo, kde snížený obsah soli skutečně není poznat, či masné výrobky,“ podotýká profesorka Adámková. Podle profesora Jandy by bylo na místě také to, kdyby byl na každé potravině uveden obsah soli. Často tam totiž bývá jen sodík, jehož obsah je třeba vynásobit 2,5 krát, abyste se dostali k obsahu soli.
Doklady o souvislosti soli a tlaku jsou napříč národy
V jakých hranicích je tedy třeba konzumaci soli držet? „Příliš nízký příjem soli pod pět gramů je také rizikový. Od toho jsme ale velmi daleko. Byli bychom rádi, kdybychom se v ČR dostali na osm až devět gramů, což je ale pořád dvakrát tolik, než doporučuje WHO. Hůře než my jsou na tom v Evropě jen Maďaři,“ konstatuje profesor Janda a dodává: „Nejvíce ze snížení mohou profitovat ti, kdo už hypertenzi nebo prehypertenzi mají. Pokles diastolického krevního tlaku o deset mm Hg přitom snižuje mortalitu na kardiovaskulární choroby o 20 až 40 procent. Pokud je pokles o pět až šest mm Hg, redukuje se riziko náhlých mozkových příhod o 42 procent. I malý pokles tedy hraje roli v prevenci kardiovaskulárních chorob.“ Dopad konzumace soli je pak jasně patrný také napříč národy. Např. černoši ze západní Afriky byli zvyklí na nízký konzum soli a jejich ledviny s ní uměly dobře hospodařit. Když je ale otrokáři převezli do Ameriky, kde se sůl konzumuje více, jejich organizmus si s látkou neumí poradit. Afroameričané mají proto i dnes mnohem častěji zvýšený krevní tlak ve srovnání s bílou populací. Dalším příkladem jsou japonští rybáři, kteří měli v minulosti extrémně vysokou spotřebu soli a před více než 50 lety u nich byla nejvyšší frekvence náhlých mozkových příhod vůbec. Dodnes také existuje populace jihoamerických indiánů, kteří žijí v deštných pralesech a nemají komerčně přístupnou sůl. Do potravy si přidávají popel a hypertenze se u nich téměř nevyskytuje.
Příspěvek ministerstva: dotace a odstranění chipsů ze škol
K prevenci se ovšem v Česku snaží přispět i ministerstvo zdravotnictví, při němž nyní působí pracovní skupina zpracovávající Akční plán pro oblast správné výživy a prevenci obezity. „Ministerstvo letos v rámci dotačního programu podpořilo projekt zabývající se krátkými intervencemi v nemocnicích a na vysokých školách. Jeden z dvouletých projektů BCA se také právě nyní zaměřuje na omezování solení. Vedení hygienické služby vzalo vážně podporu zdravé výživy a letos šla účelová podpora na realizaci projektů, jako je zdravá školní svačina. Celková podpora byla ve výši dva miliony korun,“ říká Stanislav Wasserbauer z ministerstva zdravotnictví. Zároveň připomíná, že se v současnosti připravuje legislativní úprava, která by měla omezit nabídku ve školních automatech a bufetech. V příštím roce by tak mělo být ve školách dostupné jen zdravé jídlo a žádné chipsy.
Michaela Koubová
