Zrekonstruovat tváře našich předků či zjistit podobu zločince ze stop DNA – to jsou možnosti, které bychom jednou mohli mít, pokud se nám podaří zjistit, které geny stojí za podobou našeho obličeje. O krůček blíže se nyní ocitáme díky objevu belgických a amerických vědců, kterým se podařilo odhalit 15 nových genů formujících obličej. Dobrou zprávou je také to, že polovina z nich má na starosti nos – tedy orgán, jehož podobu jen z lebky nedokážeme určit. Objev byl publikován v časopise Nature Genetics.
Vědci z Katolické univerzity v Lovani a také z amerických univerzit v Pittsburghu, Stanfordu a Pensylvánii identifikovali 15 genů, které určují podobu našeho obličeje. Právě naše DNA totiž ovlivňuje, jak vypadáme, a to včetně rysů obličeje. Jak upozorňuje zpráva lovaňské univerzity, využít tyto poznatky by mohli například chirurgové, kteří by díky DNA mohli zrekonstruovat obličej, ale také třeba policisté, kteří by na základě DNA získané z místa činu dokázali vytvořit skicu pachatelova obličeje. Historici by navíc mohli zachytit rysy předků a historických postav na základě zachovalé DNA. Aby ale bylo něco takového možné, musí nejdřív vědci zjistit, jaké geny v našem DNA jsou za rysy našich tváří odpovědné.
„Hledáme jehlu v kupce sena. V minulosti vědci vybrali určité rysy, například vzdálenost mezi očima nebo šířku úst. Pak hledali spojení mezi tímto rysem a mnoha geny. To už také vedlo k identifikaci mnoha genů, výsledky jsou ale pochopitelně omezené, protože vybrána a testována je jen malá sada rysů,“ popisuje Seth Weinberg z pittsburghské univerzity.
V nové studii vzniklé ve spolupráci belgických a amerických vědců ale výzkumníci zvolili jiný postup. „Naše pátrání se nezaměřuje na určité rysy. Kolegové z Pittsburghu a pensylvánské univerzity poskytli databázi 3D snímků obličejů a DNA lidí na nich. Každý obličej byl pak automaticky rozčleněn na menší moduly. Na to jsme prozkoumali, zdali nějaká část DNA na tyto části nesedí. Tato technika modulárního členění umožnila vůbec poprvé zkontrolovat bezprecedentní množství obličejových rysů,“ vysvětluje vedoucí studie Peter Claes z Lovaně.
Pomůže metoda i při zkoumání mozku?
Odborníci takto identifikovali 15 částí našeho DNA. Stanfordský tým k tomu zjistil, že geny spojené s dílčími rysy v obličeji jsou aktivní, když se obličej ještě vyvíjí v děloze. „Navíc jsme odhalili, že různé genetické varianty, které jsme ve studii identifikovali, jsou spojeny s oblastmi genomu, které ovlivňují, kdy, kde, jak a nakolik se geny projeví,“ objasňuje Jonanna Wisocka ze Stanfordu.
Sedm z patnácti identifikovaných genů je přitom spojeno s nosem, což je podle Petera Claese dobrá zpráva. „Lebka neobsahuje po nose žádné stopy – ten je totiž složen jen z měkké tkáně a chrupavek. Když tak chtějí forenzní vědci rekonstruovat obličej na základě lebky, zůstává nos překážkou. Pokud ale lebka obsahuje DNA, bude do budoucna mnohem jednodušší tvar nosu určit,“ říká Claes.
Čtyři univerzity, které za studií stojí, se budou problematice věnovat i nadále – a využijí k tomu ještě větší databáze. Mark Shriver z pensylvánské univerzity ale zdůrazňuje, že nesmíme předbíhat. „Na základě DNA nebudeme schopni předpovědět přesný a celistvý obličej zítra. Nejsme ještě ani blízko tomu, abychom znali všechny geny, které dávají našemu obličeji tvar. Na to, jak vypadá obličej, má navíc také dopad náš věk, prostředí a životní styl,“ poukazuje Shriver.
Claes, který se specializuje na výpočetní analýzu snímků, ovšem podotýká, že existují i jiné potenciální aplikace. „Se stejnou novou technologií, která byla využita v této studii, se můžeme podívat i na další obrázky – třeba mozku – a jejich spojení s geny. V dlouhodobém horizontu by to mohlo poskytnout genetický vhled do tvaru a fungování našeho mozku, stejně jako neurodegenerativních chorob, jako je Alzheimerova choroba,“ dodává Claes.
-mk-
