Nedostatek zaměstnanců v pobytových zařízeních sociálních služeb a jejich nízké platy jsou tématem, které v posledních měsících nenechalo chladnou ani politickou sféru. Před dvěma týdny se díky tomu podařilo schválit navýšení tarifních platů o 23,5 procenta. Zařízení tak po roce prohlubující se personální krize spatřila světýlko na konci tunelu a doufají, že krok přitáhne zaměstnance od lépe placené, ale mnohem nudnější práce například ve výrobním sektoru. Přesto však mnozí neočekávají, že se jim s novými zájemci trhnou dveře – koneckonců ani po navýšení nebudou odměny nijak zázračné. Některá zařízení proto začínají přemýšlet o tom, že využijí agenturu, která se zabývá dovozem pracovní síly z Filipín. Některé soukromé domovy už přitom možnosti využily a o jejich klienty se tak starají filipínské pečovatelky.
Situace v pobytových zařízeních sociálních služeb je letos mírně řečeno napjatá. Své o tom ví i ředitelka Domova U Biřičky v Hradci Králové Daniela Lusková. „Musela jsem přistoupit k žádosti zřizovateli, že budeme snižovat kapacitu o 11 procent, protože si osobně nevezmu na svědomí, že půjdeme s kvalitou pod zákonnou úroveň. Neměla jsem lidi na doprovod k lékaři ani na aktivizaci, protože 12 procentní podstav znamenal na lidi zátěž a odchody na nemocenskou. Mám tak navíc 12 procentní nemocnost, takže chybí čtvrtina personálu. Požádala jsem proto Královéhradecký kraj o snížení kapacity, takže redukujeme o 15 lůžek,“ popsala na konferenci Kvalita – bezpečnost – efektivita pořádané společností Hartmann-Rico na začátku června v Čestlicích Daniela Lusková s tím, že nyní má Domov U Biřičky 355 lůžek (počet před snížením kapacity) a 207 zaměstnanců. Zmíněné přetěžování způsobené nedostatkem lidí je pak také jedním z důvodů, proč další a další zaměstnanci sahají raději po změně povolání.
Díky tomu, že vláda přijala opatření navyšující odměny v sociálních službách, by se ale podle Luskové mohl odliv pracovníků zastavit. Reakce na sociálních sítích jsou totiž velmi pochvalné, takže by mohlo jít o impuls k tomu, aby zaměstnanci u své práce setrvali. Pro některé byla přitom jedním z důvodů k odchodu právě frustrace s neřešené situace. Teď se ale už na výplatní pásce za červenec mohou těšit na to, že cifry zde uvedené doznají citelné změny. Díky přesunu do tarifní tabulky zdravotníků se základní plat zvedne o 23,5 procenta (THC pracovníkům v sociálních službách o devět procent), zdravotníci v sociálních službách pracující bez odborného dozoru u lůžka pak budou mít navýšený příplatek za směnnost na 1000 až 5000 korun.
„Z 90 procent mají lidé svou práci rádi, což bychom měli podporovat. Teď dostali dárek, ale věřím, že zvýšení není poslední a že jako asociace musíme zapracovat, aby ještě od nového roku bylo něco. V tuto chvíli dojde pouze ke stabilizaci situace, nikoliv k výraznému zlepšení,“ konstatuje Lusková, která je viceprezidentkou Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.
Faktem také je, že díky konjunktuře je trh práce přesycen. V Královéhradeckém kraji tak sociálním službám „krade“ zaměstnance třeba Škodovka, kde platy začínají na 28 tisících. Na druhou stranu ovšem práce u výrobní linky pro mnohé není žádná velká výhra. Podle Luskové se tak někteří pracovníci po několika měsících vracejí s tím, že dají před monotónním zaměstnáním přednost smysluplnější, byť hůře placené práci s lidmi.
Důvody odchodů ze sociálních služeb ovšem nebývají jen platové, byť ty jsou nejčastější. Impulsem ke změně zaměstnání bývá také kultura v daném zařízení a všeobecné pracovní podmínky. „Když někteří kolegové odcházeli, říkali, že je to proto, že nejsou spokojeni s kulturou, náladou nebo vztahem v kolektivu. Tomu bychom se tedy také měli věnovat,“ apeluje Lusková, která zdůrazňuje i důležitost uznání a ocenění, tedy jak se vedoucí o své zaměstnance starají, a také zpětnou vazbu ze strany klientů a jejich rodin. Pro manažery by tak podle Luskové neměla být na prvním místě jen ochrana klientů, ale i zaměstnanců – jejich prostřednictvím totiž pak budou chráněni i klienti.
Nezaměstnané Slováky nástupní plat 16 tisíc neoslovil
Bohužel, navzdory usilovným snahám se mnoha zařízením za dosavadních podmínek udržet zaměstnance nepodařilo. „Tragická personální situace se táhne od poloviny loňského roku, tedy téměř rok. Využila jsem všech možných personálních opatření, která byla možná, včetně úprav organizační struktury, navýšení osobních ohodnocení plošně o tisíc korun, zvednutí nástupních platů bez krytí rozpočtem či veleslavného výjezdu do Slovenské republiky za výborné spolupráce tamního úřadu práce. Úřad práce v oblasti Rimavské Soboty, která má třicet procent nezaměstnanost, všechno skvěle zorganizoval. V Rimavské Sobotě jsem vedla 53 pohovorů a nepřivezla jsem nikoho, protože jsem nabízela nástupní plat 16 400 korun. To pro Slováky nebylo atraktivní i přes to, že tam práce není,“ popisuje Daniela Lusková.
A tak kritická situace nakonec přiměla ředitelku královéhradeckého domova pro seniory, aby se sešla se zástupci agentury zabývající se dovozem pracovníků z Filipín. „Evropský trh včetně Bulharska už je vyčerpán, takže se zaměřují na tuto oblast. Nabízejí kvalifikované pracovní síly, tedy na úrovni naší pečovatelky v sociálních službách. Některá zařízení soukromého charakteru u nás už tyto lidi mají. Volala jsem jim a ověřovala si, zda jsou spokojení a jestli to, co agentura proklamuje, tak skutečně je. Zařízení mi to potvrdila s tím, že jsou spokojeni jednak organizačně, tedy že spolupráce funguje podle dohody, ale také že Filipínky jsou velice pracovité, empatické a ochotné pracovat nad rámec ochoty českých zaměstnanců,“ uvádí Lusková.
Za dovoz jedné pečovatelky se platí 75 tisíc korun a je nutné zajistit i ubytování. Právě na tom zatím ztroskotal Domov U Biřičky, který sice disponuje prostorem, ale nejdříve ho musí přeměnit na ubytovnu – což by nějaký čas trvalo. „Byla bych ochotná peníze investovat, protože už nyní investuji do poměrně rozsáhlé personální kampaně. V tuto chvíli ale nemám ubytovací kapacitu, a než jí vytvořím, předpokládám, že díky aktuálním změnám se nám v létě podaří situaci zvrátit a že oněch 12 procent doplníme vlastními lidmi. Je to ale záložní řešení,“ říká Lusková.
Rizika? Jazyk a problematické přijetí v pracovním kolektivu
Pracovníci z Filipín přitom získávají dvouleté pracovní vízum, které je vázáno na organizaci, kam jsou přiděleni. Při nespokojenosti během prvních tří měsíců agentura navíc zaměstnance bezplatně vymění za jiného. Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb k tomu uvádí, že APSS může setkání se zástupci agentury zařízením zprostředkovat. „Zjišťovali jsme si, že zatímco ve Vietnamu a na Ukrajině jsou systémy hacknuté, respektive se na místních ambasádách podplácí, aby vůbec někdo přišel, na Filipínách to není,“ ujišťuje Horecký.
Zařízení, která by po tomto řešení sáhla, ale musí počítat s některými komplikacemi. „Má to dvě rizika, která se mi potvrdila i při konzultaci s domovy, které už pracovníky mají. Prvním je čeština. Jedna věc je pomocný personál, který postavíte k hrnci nebo ke koštěti, kde za rámcové znalosti češtiny práci provádí, ale tady je skutečně potřeba s klienty komunikovat – a to je velký problém. Agentura dává kurz, takže děvčata rámcově mluví a rozumí, ale pro úroveň péče, kterou potřebujeme, to není dostačující. Je proto potřeba udělat kurz mnohem hlubší, než ho v tuto chvíli dělají. Agentura sama ale hovoří o tom, že je na češtinu bude připravovat rozsáhleji. Druhé riziko je přijetí těchto lidí našimi zaměstnanci. Mám s tím zkušenost, protože máme i jiné národnosti než české, a přijetí je skutečně složité. Kolegové v soukromém zařízení mi potvrdili, že jsou-li na směnu postaveni tři lidé – dva čeští zaměstnanci a jedna Filipínka, tak ji do směny vůbec nepočítají. S tím se tedy musí dopředu pracovat, ale věřím, že bychom si s tím dokázali poradit, když se personál připraví,“ dodává Lusková.
Michaela Koubová
