Firmy, které budou moci dokázat, že mají dobré vyhlídky do budoucnosti, a že mají dostatek prostředků na pokrytí svých závazků, nebudou muset jít do insolvence, i když jinak splňují formální kritéria. Vyplývá to z vyhlášky Ministerstva financí, která upřesňuje paragraf 3 Insolvenčního zákona.

V platnost by měly vstoupit ve stejném termínu jako novela insolvenčního zákona, tedy 1. července tohoto roku. „Výhled vývoje likvidity představuje dokument sloužící k posouzení vývoje pracovního kapitálu a peněžních toků dlužníka v krátkém období následujícím po datu posouzení likvidity. Představuje nezbytný předpoklad pro posuzování toho, zda se dlužník nachází v hlubším platebním zadrhnutí, nebo zda u něho jde již o platební neschopnost, konstatuje důvodová zpráva.

[mn_protected]

Návrh vyhlášky si můžete stáhnout zde.

Uvedené ustanovení stanoví vyvratitelnou právní domněnku, podle které dlužník, který je podnikatelem a vede účetnictví, je schopen plnit své peněžité závazky, jestliže rozdíl mezi výší jeho splatných peněžitých závazků a výší jeho disponibilních prostředků stanovený ve výkazu stavu likvidity představuje méně než desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků nebo výhled vývoje likvidity osvědčuje, že mezera krytí klesne v období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje, pod jednu desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků. Výkaz stavu likvidity nebo výhled vývoje likvidity musejí být sestaveny auditorem, znalcem nebo osobou, která se zabývá ekonomickým poradenstvím v oblasti insolvencí a restrukturalizací a splňuje požadavky stanovené prováděcím právním předpisem.

Mohlo by vás zajímat

Zohlednění závazků

Výkaz stavu likvidity se má podle návrhu skládat ze tří částí. Těmi jsou především strana majetku, která obsahuje souhrn disponibilních prostředků dlužníka, a strana závazků obsahující souhrn jeho splatných peněžitých závazků. Třetí částí je komentář zpracovatele. Strana majetku obsahuje pouze část majetku dlužníka, která je vybrána tak, aby šlo o majetek, který lze z hlediska ekonomického zahrnout pod pojem disponibilní prostředky. Jde tedy o majetek nejvíce likvidní, především tedy peníze v hotovosti či uložené na běžných účtech. Zahrnují se rovněž jejich ekvivalenty, cenné papíry, u nichž existuje vysoká pravděpodobnost možnosti jejich bezprostředního zpeněžení, tedy převodu na hotovost.

Strana závazků je vymezena tak, aby obsahovala peněžité závazky dlužníka splatné nejpozději k okamžiku, ke kterému je výkaz stavu likvidity sestavován. Vzhledem k tomu, že má výkaz stavu likvidity poskytnout věrný a komplexní obraz ekonomického stavu dlužníkova podnikání, je třeba zohledňovat veškeré splatné závazky, netoliko jen závazky, které vůči němu již byly formální cestou uplatněny nebo které lze za uplatněné považovat. Nezahrnují se naopak závazky, u nichž věřitelé přistoupili na dostatečný odklad splatnosti, neboť takové závazky – ze stavového hlediska – neohrožují ekonomickou situaci dlužníka. Nadto je možno vycházet z hlediska, že věřitel, který přistoupí na odklad splatnosti, považuje svého smluvního partnera na dostatečně platebně schopného, tedy se jedná o projev zohlednění platebního zadrhnutí.

Návrh vyhlášky stanoví, že výkaz stavu likvidity vychází především z mezitímní účetní závěrky sestavené k datu posouzení likvidity. Větší podniky zpravidla sestavují ke konci každého kalendářního měsíce tzv. manažerské účetnictví obsahující alespoň bilanci a výsledovku. Případným doplněním nebo rozšířením těchto dokumentů a jejich převedením do podoby formálně vymezené mezitímní účetní závěrky dochází k vypracování podkladu, který by měl zpravidla dostačovat pro sestavení výkazu stavu likvidity. Ustanovení § 7 odst. 1 zároveň představuje zmocnění k sestavení mezitímní účetní závěrky podle § 19 odst. 3 zákona o účetnictví. „Zpracovatel se může od údajů uvedených v mezitímní účetní závěrce odchýlit, má-li pro to důvod, zejména v případě, že od jejího sestavení došlo ke změně okolností, respektive významnější změně ve skladbě dlužníkova disponibilního majetku nebo jeho splatných závazků, a sestavení výkazu stavu likvidity podle mezitímní účetní závěrky by tak neodpovídalo věrohodně zjevnému ekonomickému stavu podnikání dlužníka. Odchýlení je možné také v případě, že mezitímní účetní závěrka nedostatečně zohledňuje veškeré relevantní skutečnosti o dlužníkově disponibilním majetku a jeho splatných peněžitých závazcích. Zpracovatel při zjišťování ekonomického stavu dlužníka přihlédne rovněž k případnému staršímu výkazu stavu likvidity zveřejněnému v insolvenčním rejstříku,“ konstatuje důvodová zpráva k vyhlášce.

Návrh vyhlášky rovněž reflektuje širší problematiku opatření proti podávání šikanózních věřitelských insolvenčních návrhů. Umožňuje totiž na stranu závazků výkazu stavu likvidity nezahrnout pohledávky věřitelů, které vzbuzují pochybnosti o své řádnosti, a to pokud dlužník existenci takových pohledávek popírá. Jedná se přitom především o fiktivní pohledávky, pohledávky toliko formální a pohledávky s vnuceným plněním.

Podle judikatury se nepřihlíží k pohledávkám, pokud „sporné skutečnosti týkající se pohledávky nebude možné osvědčit pouze listinami a provedením věcně opodstatněných důkazů, pokud by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce“.

Vývoj likvidity

 Výhled vývoje likvidity představuje dokument sloužící k posouzení vývoje pracovního kapitálu a peněžních toků dlužníka v krátkém období následujícím po datu posouzení likvidity. Představuje nezbytný předpoklad pro posuzování toho, zda se dlužník nachází v hlubším platebním zadrhnutí, nebo zda u něho jde již o platební neschopnost. O platebním zadrhnutí lze totiž hovořit pouze v případě dlužníka, jehož ekonomický stav, respektive jeho vývoj, směřuje k úplnému nebo alespoň takřka úplnému uzavření mezery krytí. V opačném případě totiž mohou přetrvávat pochybnosti o skutečném finančním zdraví dlužníka.

Jak dále vyhláška uvádí, umožňuje se rovněž, aby zpracovatel posoudil dosavadní podnikání dlužníka a vyvodil z něj závěry v tom rozsahu, že do výhledu vývoje likvidity zahrne také očekávané výnosy, které nevyplývají z žádné konkrétní zakázky nebo objednávky, ale které lze předvídat právě na základě určitých ekonomických tendencí projevujících se ve vývoji dlužníkova podnikání za posledních pět let. Výhled vývoje likvidity, má-li předkládat co nejvěrnější obraz ekonomického stavu dlužníka k okamžiku, který dosud nenastal, musí vývoj predikovat i tam, kde jej nelze doložit „tvrdými“ podklady.

Dušan Šrámek

[/mn_protected]