Měly by mít zdravotní sestry, u nichž byla diagnostikována demence, možnost setrvat ve svém zaměstnání? To je otázka, kterou se nyní zabývají ve Velké Británii. Podle Royal College of Nursing by zdravotnictví mělo jít příkladem v zaměstnávání lidí s degenerativním onemocněním. Mnozí ale nápadem nadšeni nejsou. Například skupina usilující o zvyšování bezpečnosti ve zdravotnictví Patient Concern tak celou myšlenku odsoudila. Podle ní by lidé s demencí měli péči dostávat, ne ji poskytovat.
Sestřičky, kterým byla diagnostikována demence, by si měly moci udržet zaměstnání a pokračovat v péči o pacienty, shodla se na pondělním sjezdu v Liverpoolu britská profesní odborová unie. Podle Royal College of Nursing (RCN) by měl mít nemocný personál možnost setrvat v práci za předpokladu, že nikoho neohrožuje. Pokud tedy nemá dostatečnou kapacitu, nemělo by mu být dovoleno činit kritická rozhodnutí nebo přesné propočty, jako je dávkování léků, například anestetik. Sestřičky by se ale neměly bát říct o své diagnóze zaměstnavateli s tím, že dostanou bez ohledu na cokoliv výpověď.
„Měli bychom využít sestry s demencí, umožnit jim, aby pokračovaly v poskytování výborné péče o pacienty navzdory jejich postižení. To vyšle správné poselství,“ myslí si podle The Telegraph Joanna Jamesová z RCN s tím, že zdravotnictví by mělo jít v boji proti diskriminaci příkladem.
V Británii se každoročně demence vyvine u 42 tisíc lidí, kterým ještě nebylo 65 let, tedy u pěti procent pacientů. Do roku 2021 přitom bude v zemi milion pacientů s demencí. V Národní zdravotní službě (NHS) pracuje 270 tisíc sester, z nichž celé třetině je přes padesát let a během nadcházejícího desetiletí by tak mohla odejít do důchodu.
V České republice se počet osob s demencí odhadoval v roce 2015 na 156 tisíc, přičemž meziročně se jejich množství zvýšilo skoro o 3200. V tom samém roce bylo u nás evidováno necelých 82 tisíc sestřiček. Podle výstupu projektu Předvídání kvalifikačních potřeb zpracovaném v roce 2015 Fondem dalšího vzdělávání pro MPSV je něco přes šest procent všeobecných sester a porodních asistentek se specializací starších 60 let.
Nemoc může na první pohled klamat
Podle pravidel Asociace sester a porodních asistentek (Nursing and Midwifery Council) musí být sestry schopny poskytovat bezpečnou a efektivní péči a činit všechna přiměřená osobní preventivní opatření, aby zabránily ohrožení veřejnosti. O demenci se v pravidlech výslovně nemluví, v praxi se ale podle prezidentky RCN Janet Daviesové předpokládá, že diagnóza je koncem pracovní kariéry sestřičky. Daviesová se ovšem domnívá, že je celá řada úkolů, které může sestra s diagnostikovanou demencí vykonávat, a to včetně péče o pacienty.
Podle organizace bojující za bezpečnost pacientů Patient Concern ale unie přišla o rozum. „Tento návrh je děsivý a velmi neobvyklý. Nechtěla bych, aby o mě pečoval někdo s demencí. Bála bych se, že mi dá špatné léky nebo zapomene, jak provést život zachraňující výkon. Mohl by někoho zabít,“ říká Joyce Robinsová, mluvčí organizace. „Lidé s demencí jsou těmi, kdo by měl péči dostávat, ne ji poskytovat,“ dodává.
Přestože bylo stanovisko RCN schváleno jasnou většinou, některé sestry se proti němu postavily s tím, že demence může být zrádná a i po diagnóze mohou lidé vypadat schopnější, než ve skutečnosti jsou. „Kdybych byla nemocná a měla demenci, nechtěla bych dohlížet sama na sebe. Kdybych měla demenci, jak bych pacientům zajistila bezpečnost?“ ptá se Shirley Aliová, anesteziologická sestra z jihovýchodního Londýna.
„Demenci nemůžete generalizovat. Co postihuje jednoho člověka v nějakém bodě života, může být u druhého zcela jiné,“ přidává se podle Daily Mail ke kritice sestra Mary Codlingová, která měla zkušenost s vlastním otcem. „Pro okolní svět pokračoval dál ve svém každodenním životě, ale ve skutečnosti jezdil jednosměrkami opačným směrem,“ dodává.
„Demence je progresivní stav a v raných fázích mohou příznaky postupně gradovat po dobu měsíců i let, než dojde k diagnóze. Dopad nemoci se může lišit od člověka k člověku. Někteří lidé mohou mít zhoršování paměti a myšlení mnohem pomalejší než jiní,“ poukazuje Matthew Norton z Alzheimer´s Research UK. Alzheimerovská společnost, která zastupuje lidi s demencí, ale rozhodnutí RCN vítá.
O problému je třeba hovořit
Asociace sester a porodních asistentek poukazuje na obě strany mince. „Souhlasíme, že by zaměstnavatelé měli poskytnout rozumnou podporu každé zdravotní sestře nebo porodní asistentce s disabilitou včetně demence, takže bude moci nadále hodnotně přispívat k poskytování péče. To je však zároveň třeba vyvážit s tím, že každá sestra či porodní asistentka v našem registru musí být schopna poskytovat bezpečnou a efektivní péči, jak je stanoveno v našem řádu. Paragraf 20.9 říká, že sestry a porodní asistentky musí mít zdravotní stav dostatečný k tomu, aby mohly vykonávat svoji profesní roli,“ zdůrazňuje Jackie Smithová, výkonná ředitelka Asociace sester a porodních asistentek.
„Jde o velmi citlivé téma a musí být náležitě zváženo dříve, než budou provedeny jakékoliv změny. Povzbudili bychom zaměstnavatele v tom, aby o problému se svými zaměstnanci otevřeně hovořili a zvážili zapojení iniciativ, jako jsou Dementia Friends, které mohou pomoci vyvinout pracovní místa přátelská lidem s demencí. To je důležité jak pro náš personál, tak pro pacienty,“ dodává Danny Mortimer, výkonný ředitel NHS Employers.
Joanna Jamesová už přitom zkušenost se zaměstnáváním sestřičky trpící demencí má. „Učí náš personál a má fantastické odezvy,“ dodává podle BBC Jamesová.
-mk-
