Transplantovat tenké střevo nebo dělohu od živého dárce, podstoupit IVF i bez partnera nebo nemuset každý rok běhat s dětmi k praktikovi kvůli potvrzení na tábor – to jsou některé ze změn, které ve středu schválili poslanci zdravotnického výboru v rámci pozměňovacích návrhů k novele zákona o specifických zdravotních službách. Zachovat se naopak rozhodli stávající pravidla na poli darování pohlavních buněk, které tak navzdory přání některých poslanců nebude zpřísněno a zůstane anonymní.
Hlavním tématem diskuse týkající se novely zákona o speciálních zdravotních službách se ve středu stala asistovaná reprodukce. Zřejmě nejvýznamnější změna, která vzešla z poslaneckých pozměňovacích návrhů a kterou zdravotnický výbor schválil, potěší ženy, které by chtěly mít dítě, ale nemají partnera. Poslanci se na rozdíl od ministerstva rozhodli podpořit návrh Františka Adámka (ČSSD), který do zákona vkládá těmto ženám možnost podstoupit umělé oplodnění spermatem anonymního dárce.
„Dnes a denně se v ambulancích setkáváme se ženami, které mají mezi třicítkou a čtyřicítkou neúspěšné vztahy, ale dítě si hodlají pořídit. Nuťte je, ať si někoho najdou na ulici. Pokud je to inteligentní dáma, tak to nakonec ve sto procentech dospěje k tomu, že jde do IVF centra, které požaduje partnera. To může být ze zákona bratranec nebo strýc, takže se s ním domluví, protože to je nejbližší příbuzný, s nímž to jde a u kterého ví, že se s ním nebude soudit. Je to o tom, aby se nasmlouvali, že po něm nebude chtít výživné a udá ho jako otce dítěte. Takových pacientek mám desítky, možná stovky. Tento návrh se to pokouší legalizovat,“ vysvětluje gynekolog Pavel Antonín (ČSSD).
Do zákona by se naopak neměla dostat změna, podle které jsou některé činnosti v rámci umělého oplodněné omezené na centra. Při hlasování o návrh Gabriely Peckové (TOP 09) tak poslanci zdravotního výboru vyslyšeli gynekologa Antonína. „Gynekologové léčí sterilitu v ambulancích a patří to ke každodennímu chlebu. Takto z gynekologie můžete ukousat libovolné kousky – na urolgynekologii, na dětskou gynekologii…“ poukazuje Antonín. Jeho slova potvrzuje i další gynekolog ve zdravotnickém výbor Miloslav Janulík (Ano).
Riziko sňatku s příbuzným je stejné nebo nižší než v normální populaci
Souhlas poslanců si nezískaly ani návrhy Jitky Chalánkové (TOP 09) či Ludvíka Hovorky (KDU-ČSL) zasahující do darování pohlavních buněk a nakládání s nimi (podrobně jsme psali zde). V návrzích se objevilo například omezení počtu embryí, které lze vytvořit z gamet jednoho dárce, požadavek na evidování údajů o dárci na matričním úřadu a u poskytovatele po dobu 80 let či možnost darovat jen u jednoho poskytovatele. Dále se Ludvík Hovorka pokusil prosadit zákaz plateb za dárcovství pohlavních buněk či výčet, kteří lidé se nesmějí stát dárci, v němž je zahrnuto i prodloužení doby, po které může žena znovu darovat oocyty, na jeden rok. Poslední dva body by dle Hovorky měly ochránit samotnou dárkyni, která, vedena finanční motivací, může ohrozit vlastní plodnost. U dalších návrhů je mimo jiné důvodem, aby při stoupajícím počtu umělých oplodnění nehrozilo, že se vezmou příbuzní, kteří nebudou o svém příbuzenství vědět.
„Riziko je zcela minimální a zdaleka nedosahuje přirozeného rizika v populaci,“ říká náměstek pro legislativu Radek Policar s tím, že z umělého oplodnění pochází v Česku zhruba pět procent dětí, z toho čtvrt procenta z darovaných pohlavních buněk. Pokud se oproti tomu podíváme na populaci nepocházející z umělého oplodnění, tři až deset procent dětí má ve skutečnosti rodiče buď neznámého, nebo jiného, než je uveden na matrice. Lustrování dárců by přitom snížilo ochotu darovat pohlavní buňky.
„Nemůžeme dopustit omezování počtu embryí od dárce, protože bychom se dostali do financí – léčba totiž extrémně finančně naroste, lidé si to nebudou moci dovolit a dostanou se do prekérní situace. V biologii je to tak, že na jedno kvalitní embryo podle věku ženy potřebujeme sedm až dvanáct oocytů. Pokud používáme oocyty dárkyně, již u nich je 35 procent vajíček takových, které nepovedou ke zplození zdravého dítěte,“ přibližuje Kateřina Veselá, ředitelka kliniky Repromeda.
Odborníci i ministerstvo vyvracejí i Hovorkovy obavy ohledně geneticky přenosných onemocnění. Dárci jsou totiž na genetické poruchy testováni. „Faktické riziko recesivně přenosných onemocnění není tak vysoké, abychom tady podle našeho názoru zavedli složitý proces detekování různých chorob,“ dodává náměstek pro zdravotní péči Roman Prymula.
Náhradní mateřství zřejmě zákon nadále řešit nebude
Řeč v diskusi přišla také na náhradní mateřství, kdy je embryo biologických rodičů implantováno tzv. surrogátní matce. „Jde o věc, která v českém zákonodárství není ošetřená, ale není četná. Většinou si to páry ošetří tak, že se domluví s nosičkou, které dají peníze, o nichž nevíme, a muž napíše, že dítě vzniklo při pohlavním styku s ním, takže je otec dítěte. Matka se pak dítěte vzdá ve prospěch otce. V porodnici je přijmu všechny tři,“ popisuje praxi Pavel Antonín. Kateřina Veselá k tomu dodává, že v České republice jsou těchto mateřství maximálně desítky ročně. Podle Marka Bendy (ODS) se přitom o problematice u nás už diskutovalo, došlo se ovšem k tomu, že matkou dítěte zůstane žena, která ho porodila. „Jiné řešení vyvolává takové další komplikace, že to skoro nejde zprocesovat,“ konstatuje Benda. Této tematiky se každopádně týká pozměňovací návrh poslance Hovorky, podle něhož není takovéto náhradní mateřství v Česku povoleno, eventuálně je možné pouze v rámci rodiny. Změnu ovšem poslanci neschválili, takže tematika zřejmě zůstane v zákoně nadále neřešena.
Tématem, o němž se diskutovalo minimálně, nikdo ale nebyl proti, je transplantace dělohy a tenkého střeva od živého dárce. Dosud totiž byla v zákoně zakotvena pouze možnost vzít od živého dárce buď dorůstající, nebo párový orgán. Co se ale týče třeba dělohy, která u nás byla poprvé transplantována před rokem, tu je možné transplantovat například od matky v již neplodném věku dceři, která kvůli vrozené nemoci nebo rakovině nemá vlastní orgán, díky němuž by byla schopná odnosit dítě (více např. zde).
„Ve Švédsku bylo úspěšně transplantováno sedm žen, pět už má děti a jedna dokonce dvě. Zbylé jsou těhotné. Je tedy pravděpodobné, že úspěšnost bude stoprocentní – všechny ženy, které byly transplantovány, budou mít děti,“ vysvětluje chirurg Jiří Froněk z pražského IKEM, jehož tým transplantace u nás provádí. Co se týče imunosupresiv, mají podle něj ženy pouze jeden lék, tedy třetinovou dávku než po transplantaci ledviny, kde není mateřství žádnou výjimkou. Pokud se přitom metoda osvědčí, je v populaci zhruba 300 žen na milion obyvatel, které se mohou stát kandidátkami na tento výkon.
Odpovědnost za očkování by měl řešit ministerský návrh
Další novinku, tentokrát z pera Jana Farského z TOP 09, která ve středu dostala zelenou, ocení zejména rodiče. Ti doposud museli každý rok před školou v přírodě nebo táborem žádat pediatra o potvrzení o zdravotní způsobilosti dítěte. Nově jim ovšem toto potvrzení bude platit po dobu dvou let.
Další dva pozměňováky navržené Farským už ale výbor neschválil. První z nich se týká odpovědnosti za očkování (pracovní skupina na ministerstvu zdravotnictví by se příští týden po tři čtvrtě roce měla sejít nad ministerským návrhem řešení odškodného za poškození očkováním), druhý se zřejmě neúspěšně pokouší zrušit rodičovské potvrzení o bezinfekčnosti u dětí jedoucích na tábory a školy v přírodě (téma se už v minulosti diskutovalo, více zde).
Michaela Koubová
