Sedm let leží ve sněmovně návrh na zrušení anonymity dárců spermií a vajíček. V tomto volebním se k němu přihlásilo šest katolických poslanců napříč politickým spektrem, jimž se ale nepodařilo přesvědčit ostatní kolegy, aby byl projednán v plénu. Vláda k návrhu zaujala negativní stanovisko již před dvěma lety. Když už se zdálo, že legislativa v oblasti umělého oplodnění zůstane do letošních sněmovních voleb beze změny, využila Jitka Chalánková z TOP 09 aktuální otevření zákona 373/2011, o specifických zdravotních službách a jako pozměňovací předložila onen původní návrh, jehož je spoluautorkou. Přestože se poslanci, kteří podporují zrušení anonymity dárců, zaštiťují především zájmem a právem dítěte znát identitu svých rodičů, praktický důsledek a skutečně zamýšlený cíl je zjevně jiný. Ve skutečnosti chtějí z ideologických důvodů omezit až znemožnit umělé oplodnění. K nim se přidal s návrhem dalších restrikcí této oblasti lidovec Ludvík Hovorka.
Vzhledem k tomu, že všechny tyto změny byly načteny až při druhém čtení zákona a třetí čtení se závěrečným hlasováním má proběhnout ještě na aktuálně probíhající sněmovní schůzi, reálně hrozí, že projdou. S blížícím se koncem funkčního období současných poslanců nelze spolehnout například na to, že budou alespoň ti koaliční respektovat zamítavý postoj vlády. Navíc návrat k tzv. konzervativním hodnotám (národ, rodina) je nyní od leva doprava „in“ a kde jinde to lze natřít liberálům, než v oblasti, o které každý někdo něco slyšel, aniž by jí zbla rozuměl. Debata je provázena mýty a předsudky. Poslanci sami jeden takový mýtus přiživili, když v pátek ve sněmovně strašili intimními styky příbuzných, kteří o sobě nevědí. Přitom odborníci říkají jasně, že se pravděpodobnost incestu sourozenců ze zkumavky je mizivá a mnohem pravděpodobnější je, že se setkají „přirozeně“ vzniklí sourozenci, kteří o společných rodičích netuší (více jsme psali o původním návrhu poslanců i výhradách odborníků zde. Také jsme upozornili již v roce 2015, že Nejde o právo dětí na rodiče, ale likvidaci umělého oplodnění). Prolomení anonymity dárců spermií a vajíček poškodí neplodné páry, varovali už několikrát lékaři. „Navrhovaná právní úprava poškodí nejen neplodné páry, ale celou společnost, která není vůbec připravena na to, aby se zrušila anonymita dárců pohlavních buněk,“ uvedl pro ZD profesor Pavel Ventruba, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno. Připomeňme také, že každý rok v Česku proběhne asi 25 tisíc stimulovaných cyklů umělého oplodnění, z nichž se narodí pět až šest tisíc dětí, což tvoří okolo 5 až 6 % ze všech novorozenců. U zhruba desetiny „dětí ze zkumavky“ jsou použity darované pohlavní buňky, případně embrya.
Boj o liberální pojetí rodiny a způsob množení české populace se táhne naší politikou mnoho let. Zatím se podařilo udržet relativně svobodomyslný přístup, ale současně padly jakékoliv snahy o další liberalizaci. Když se před deseti lety snažil ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek o to, aby umělé oplodnění bylo k dispozici ženám bez partnera, postavili se proti důrazně lidovci. S podobným návrhem narazila nedávno i ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD). Ta se také pokusila při projednávání zákona 48/1997, o veřejném zdravotním pojištění, prosadit navýšení věku hrazení in vitro fertilizace z veřejného zdravotního pojištění, zvýšení počtu hrazených cyklů i hrazení všech léků, které se při této zdravotní péči používají. Neuspěla.
Chalánková: Chraňme genetický materiál naší země!
Za původním návrhem na omezení anonymity dárcovství při umělém oplodnění stáli poslankyně a poslanci Jitka Chalánková (TOP 09), Marek Benda (ODS), Nina Nováková (TOP 09), Augustin Karel Andrle Sylor (Úsvit), Vít Kaňkovský (KDU-ČSL) a Martin Komárek (ANO). Všichni mají nějakým způsobem blízko ke katolické církvi, která umělé oplodnění striktně odmítá. „Pro mě jako pro člověka je to důležité, protože jsem věřící katolík a praktikující. Neuznávám umělé rozmnožování člověka a nemám vztah, nebo mám spíše negativní, k potratům a k těmto záležitostem,“ prohlásil poslanec Augustin Karel Andrle Sylor z Úsvitu pro Mf Dnes.
Nyní tento návrh vzala Jitka Chalánková a překlopila ho do pozměňovacího návrhu k aktuálně projednávané novele zákona o specifických zdravotních službách, kterou připravilo ministerstvo zdravotnictví, aby do něj zapracovalo některé změny, jež vyplynuly ze zdravotnické praxe. MZ navrhuje upravit posudkovou péči včetně pracovně lékařských služeb a posuzování a uznávání nemocí z povolání (zjednodušení postupu při vydávání lékařských posudků, snižování administrativní a ekonomické zátěže pro posuzované osoby, zaměstnance, osoby ucházející se o zaměstnání a zaměstnavatele, stejně jako i pro poskytovatele zdravotních služeb). Dalším bodem je úprava kastrací a genetických vyšetření. Dílčí úpravy jsou dále provedeny v ustanovení zákona, které vymezují sterilizace, lékařské ozáření a ochranné léčení, zejména s ohledem na občanský zákoník, či atomový zákon. Vládní návrh zákona doporučil schválit garanční výbore pro zdravotnictví.
Jakým způsobem chce poslankyně Chalánková změnit zákon? Navrhuje:
- Omezit maximálního počet lidských embryí, která je možné vytvořit ze zárodečných buněk jednoho anonymního dárce.
- Zakázat asistovanou reprodukci v případě příbuzenství mezi původci zárodečných buněk.
- Zavést oddělené a omezeně přístupné evidence údajů o anonymním dárci.
Svůj návrh zdůvodňuje hrozbami, který podle ní přináší aktuálně platné znění zákona, tedy že anonymní dárce může být příbuzný příjemce, že může docházet k uzavírání manželství mezi biologicky příbuznými osobami a že je dětem odepřeno právo znát své rodiče. „Zákon o specifických zdravotních službách neobsahuje žádné záruky ani minimální opatření, aby nedocházelo k výše popsaným nežádoucím jevům. Zákon současně neobsahuje minimální povinnost evidovat údaje o dárci pohlavních buněk ani jakákoliv kvantitativní omezení, limit počtu zplozených dětí od jednoho dárce,“ uvedla Chalánková. Poslankyni vadí, že jsme v tomto směru liberální zemí a byznys s umělým oplodněním a darováním zárodečných buněk je tak obrovský, že se Česko stává kolonií, která je v nerovném postavení oproti ostatním okolním státům. „A především bych chtěla upozornit, že se mi velmi jedná o zdraví dívek, které mnohdy pod myšlenkou, že konají dobro, tak jsou schopny a ochotny si poškodit své vlastní zdraví. A to buď v okamžiku, kdy dochází k odběrům, anebo do budoucna, dokonce i možností ohrožení neplodností,“ uvedla také. Nepřímo obvinila kliniky z potenciálního šíření nemocí a jejich pracovníky z toho, že „mají v rukou selekci embryí“.
Poslankyně kritizovala i zamítavé stanovisko vlády (ta se vyjádřila k původnímu návrhu šesti poslanců, který je ale totožný s návrhem J. Chalánkové) – najdete ho na konci článku. Polemizuje například s tezí vlády, která upozorňuje, že zjistit identitu anonymního dárce neumožňuje celá řada zemí a že tam, kde byla naopak zavedena například ve Švédsku, či ve Velké Británii, významně klesl počet dárců reprodukčních buněk a tamní neplodné páry často odjíždějí využívat léčbu do jiných států. Vláda se obává, že by to v ČR vyvolalo obdobnou reakci. „Samozřejmě že ano! Tyto státy, které si chrání zdraví svých občanů a také chrání genetický materiál své země, tak jezdí do České republiky, pak také do Indie, do Bangladéše a stáváme se proto tímto způsobem rozvojovou zemí v nerovném postavení oproti těm státům, které mají rozum a regulaci anonymního dárcovství již zavedly,“ míní poslankyně. Myslí, že jezdí-li do Česka Švédky kvůli umělému oplodnění, tak, aby se zabránilo vyrabování našeho genetického fondu, je třeba odepřít tuto zdravotní službu naším ženám? Možná by bylo férovější říci, že s ivf jednoduše nesouhlasí a udělá všechno proto, aby jí v Česku omezila, či znemožnila.
Hovorka: Incest v regionu
Velkou starost o uzavírání manželství ze strany příbuzných osob má i poslanec KDU-ČSL Ludvík Hovorka.
„Je nutno zabránit plození velkého počtu biologických sourozenců, kteří o svém příbuzenství nevědí v jednom regionu, protože se tím zvyšuje riziko nežádoucích příbuzenských incestních vztahů. A současně riziko početí postižených dětí. Není dnes efektivně zajištěno, že děti z umělého oplodnění se nemohou setkat v pozdějším věku, kdy si hledají partnery, že se nemohou setkat dvě děti, které jsou zplozeny vlastně umělou cestou a jedním dárcem. Toto je třeba ošetřit a ten můj návrh snižuje toto riziko,“ tvrdí známý poslanecký rebel. Bohužel nedoplnil, zda má nějaké informace, statistiku, například z regionu, který zastupuje, o zvýšeném výskytu incestních vztahů a také – jak ověřil, že je tento výskyt důsledkem umělého oplodnění (jistě na venkově, konkrétně v Šumicích častý jev), anebo je to jen prostý a starý příběh, kdy se skuteční „přirozenou cestou vzniklí“ tatínkové ke svým dětem nehlásí.
Ludvík Hovorka dále navrhuje:
- omezit počet embryí nebo zárodečných buněk tal, že zárodečné buňky jednoho anonymního dárce lze použít k vytvoření nejvýše čtyř lidských embryí,
- snížit věk pro příjemkyni vajíček ze 49 let na 45,
- vymezit, kdy nelze provést umělé oplodnění, kdy je možné odebrat a použít pro metody a postupy asistované evoluce zárodečné buňky,
- vymezit kdo nemůže nebo nesmí být anonymním dárcem, posouzení nezpůsobilosti anonymního dárce a u kolika poskytovatelů může anonymní dárce darovat zárodečné buňky ( Hovorka rovnou navrhuje., aby to bylo u jednoho poskytovatele),
- přestože není v Česku výslovně povoleno náhradní surogátní mateřství – tzn. proces, kdy embryo biologických rodičů donosí jiná náhradní matka, ale se vzdá všech rodičovských závazků a práv k onomu dítěti – chce poslanec tento nežádoucí jev explicitně zakázat.
- zamezit vysokým odměnám (náhrady nákladů vynaložených spojených s …) za darování zárodečných buněk, protože „možná motivují děvčata, mladé ženy z nízkopříjmových skupin k tomu, aby si poškozovaly své zdraví.“.
Zatím není jasné, kdy proběhne třetí čtení zákona. Sněmovna je v tomto období nepředvídatelná a svoji práci není schopna dobře naplánovat, ale vysoce pravděpodobně, k němu dojde v první půlce března a stát se múže cokoliv.
Tomáš Cikrt
Stanovisko vlády
Stanovisko vlády
k návrhu poslanců Jitky Chalánkové, Marka Bendy, Niny Novákové, Augustina Karla Andrleho Sylora, Víta Kaňkovského a Martina Komárka na vydání zákona,
kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách,
a některé další zákony
(sněmovní tisk č. 371)
Vláda na své schůzi dne 7. ledna 2015 projednala a posoudila návrh zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a některé další zákony, a vyslovila s ním nesouhlas, a to zejména z následujících důvodů:
- Vláda je si vědoma toho, že manželství osob, jejichž biologická příbuznost je dána umělým oplodněním s pomocí zárodečných buněk anonymních dárců, je jev nežádoucí. Současně však konstatuje, že riziko příbuzenských sňatků zapříčiněných asistovanou reprodukcí je zcela minimální a zdaleka nedosahuje přirozeného rizika v populaci, kde je vysoké procento dětí narozeno mimo manželství nebo není jistý jejich skutečný biologický otec. Dárci pohlavních buněk jsou navíc pro nejčastější dědičná recesivní onemocnění testováni a zjistí-li se u nich možné riziko, nejsou do programu darování přijati. Rovněž spektrum chorob, které jsou tímto způsobem vyšetřovány, se průběžně rozšiřuje.
- Navrhovaným novým § 10a zákona o specifických zdravotních službách není zohledněn fakt, že Česká republika je vázána směrnicemi Evropské unie, včetně směrnice 2004/23/ES, která je transponována do zákona č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách), ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášky č. 422/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka, ve znění pozdějších předpisů. Podle zákona o lidských tkáních a buňkách se přitom anonymizace údajů a informací uskutečňuje při současném zajištění sledovatelnosti původu buněk, neboť příslušné záznamy se uchovávají po dobu 30 let a všechny tkáně a buňky musí být identifikovatelné; podobné pravidlo stanoví i zákon o specifických zdravotních službách v § 10 odst. 2. Přitom platí, že poskytovatel, který provedl umělé oplodnění, je povinen na žádost neplodného páru nebo zletilé osoby narozené z asistované reprodukce sdělit informace o zdravotním stavu dárce.
- Vláda dále upozorňuje, že aplikace navržené úpravy v praxi by znamenala, že anonymní dárce spermií a anonymní dárkyně vajíček by mohli darovat zárodečné buňky jen jednou.
- Vláda současně konstatuje, že je v návrhu zákona pomýšleno pouze na některá práva dítěte. Nejsou však zohledněna práva rodičů dítěte, tj. neplodného páru, který podstoupil metody asistované reprodukce, ani práva dárců reprodukčních buněk na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, ke kterému by navíc mnohdy docházelo až přibližně 18 let po darování těchto buněk. Není stanovena ani povinnost rodičů sdělit dítěti, že bylo zrozeno na základě umělého oplodnění. K tomu vláda uvádí, že dosud nebyla zaznamenána žádná kritika České republiky v tomto směru, a to ani ze strany Výboru OSN pro práva dítěte, který plnění závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte pravidelně hodnotí.
- Vláda též upozorňuje, že úpravy neumožňující zjistit identitu anonymního dárce platí i v celé řadě jiných států (např. v Belgii, ve Francii, na Slovensku). Tzv. „open identity“ byla naopak zavedena např. ve Švédsku a Velké Británii a následně tam významně klesl počet dárců reprodukčních buněk a tamní neplodné páry často odjíždějí využívat léčbu do jiných států. Lze předpokládat, že i v České republice by to vyvolalo obdobnou nežádoucí reakci.
- Vláda dále uvádí, že občanský zákoník stanoví naprosto jasná pravidla pro určení mateřství a otcovství, a to i pro případy umělého oplodnění. Matkou dítěte je vždy žena, která dítě porodila, a za otce dítěte se považuje vždy muž, který dal k umělému oplodnění ženy souhlas, a to bez ohledu na způsob umělého oplodnění. Tím je dostatečně ochráněno základní právo dítěte znát oba své rodiče a právo na péči rodičů podle čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Dárce zárodečné buňky nemůže být právně nikdy považován za rodiče dítěte. Navrhovaná úprava by v tomto směru naopak znamenala značné znejistění rodinných poměrů dítěte. K tomu vláda připomíná, že úřední evidence stanovená navrhovaným způsobem by zřejmě mohla být i v rozporu s Listinou základních lidských práv a svobod, neboť neplodnost je i podle Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO) klasifikována jako nemoc a veškeré informace o léčbě mají charakter citlivých údajů podléhajících lékařskému tajemství.
- Vláda též upozorňuje na možné finanční náklady, které by si přijetí předloženého návrhu zákona vyžádalo. Vzhledem k obsahu návrhu zákona je možné očekávat především náklady na pořízení navrhovaných dodatků ke knihám narození, na úpravy informačních systémů apod. Možné jsou i vyšší náklady na straně poskytovatelů a neplodných párů.
- Návrh zákona vykazuje též některé formální, legislativně technické či terminologické nedostatky. Například:
- navrhované doplnění § 3 a 6 zákona o specifických zdravotních službách by vyvolalo právní nejistotu, neboť návrh není komplexní; zejména při omezení počtu vytvořených embryí se nebere v potaz, že ne vždy je přenosem embrya do pohlavních orgánů ženy navozeno těhotenství, a že z jednoho odběru od jedné ženy se získá i více než 8 vajíček; navíc, jestliže je dárce anonymní, nelze pouze na základě navrhovaného ustanovení učinit závěr o jeho příbuzenství s příjemkyní nebo mužem z neplodného páru; nejsou řešeny ani postupy v rámci ochrany údajů o anonymním dárci;
- návrhem není zakotvena povinnost poskytovatele zdravotních služeb písemně informovat dárce před odběrem zárodečných buněk o jeho právu darovat tyto buňky pouze u jednoho poskytovatele, jejíž absence by mohla činit problémy;
- v návrhu zákona se zakládá právní fikce, že vlastní potomci rodičů, kteří podstoupili umělé oplodnění, nejsou jejich příbuznými, ačkoliv umělé oplodnění neplodného páru může být provedeno i za použití jejich vlastních gamet, tj. při zachování i genetické příbuznosti;
- v návrhu zákona není řešen případ, kdy je asistovaná reprodukce provedena v zahraničí, popř. kdy k narození došlo mimo území České republiky a kdy k zápisu (do zvláštní matriky) nedochází na základě písemného hlášení zdravotnického zařízení poskytovatele zdravotních služeb.
